V Česku se stal premiérem. Jako podnikatel si ale Babiš více hýčkal Němce

Se zhruba padesáti tisíci obyvateli patří Wittenberg jen mezi středně početná německá města. Ve světě je však v této kategorii patrně nejznámější. Studenti na celém světě se učí, že právě na vrata zdejšího kostela přibil Martin Luther v říjnu 1517 svých 95 věroučných tezí, které vyústily do reformace a rozštěpení katolické církve. Proto také město oficiálně nese Lutherovo jméno, Lutherstadt.

Návštěvníci, kteří zavítají do historického centra Wittenbergu, si nemohou nevšimnout dvou renesančních domů na rohu hlavního náměstí. Bližší pohled prozradí, že před sebou mají muzeum, oficiálně „Vědecké centrum Futurea“ zaměřené na výrobu dusíkatých hnojiv, které provozuje koncern Agrofert a jeho chemička SKW sídlící na wittenbergském předměstí Piesteritz.

„Kolik návštěvníků přijde za den, se dá těžko říci, hodně se to mění. Určitě ale převažují hromadné návštěvy ze škol,“ popisuje pokladní, která je stejně jako další kolegyně z muzea oblečená ve stejnokrojovém kostýmku.

Německé Babišovy Lovosice. Podívejte se ve fotogalerii:

Název Futurea vznikl poněkud neobvyklou kombinací dvou anglických výrazů – „future”, tedy budoucnost, a „urea”, což je močovina, základ pro hnojiva s vysokým obsahem dusíku. Muzeum nabízí na třech poschodích velmi zdařilou expozici s množstvím interaktivních panelů. Cíl je prostý – návštěvník má odejít s přesvědčením, že tyto chemické produkty nezatěžují životní prostředí a lidstvo se s přibývajícím počtem bez nich do budoucna neobejde.

Projekt muzea, kvůli němuž nechal Andrej Babiš ještě jako přímý vlastník Agrofertu koupit a opravit zmíněné domy, náležitě ukazuje na vysokou angažovanost skupiny v sídle její klíčové chemičky. Mezi největší zaměstnavatele se Agrofert řadí i v některých českých městech, například Lovosicích (Lovochemie a Preol), Přerově (Precheza) nebo Valašském Meziříčí (Deza), nikde ale neinvestoval srovnatelné prostředky za zdmi fabriky jako ve Wittenbergu.

Kromě muzea koncern ve východoněmeckém městě vybudoval také dvě mateřské školky, školní družinu, malou polikliniku a moderní hasičskou stanici s tréninkovým centrem pro řešení živelných katastrof.

Všechna tato zařízení jsou v bezprostřední blízkosti fabriky, a slouží tak v první řadě jejím zaměstnancům. Stejně jako v případě hasičů, kteří mají v popisu práce továrnu i celé město. Jsou však určena pro všechny obyvatele. Vedle toho firma posílá stovky tisíc eur na různé dobročinné aktivity. Místní si tyto výdobytky náležitě považují a ve Wittenbergu sotva uslyšíte hlas, který by SKW, Agrofert nebo Babiše za něco kritizoval.

Bývalý primátor města Eckhard Naumann připomíná, že továrna s více než stoletou historií vždy určovala celkový ráz města.

„Po privatizaci a změnách majitelů SKW Piesteritz navázal na někdejší tradice a sponzorsky a investičně podporuje sociální a kulturní infrastrukturu. Jistě to dělá i ve vlastním podnikatelském zájmu. Prospívá to ale i městu,“ vysvětluje Naumann, který v piesteritzské „dusíkárně“ sám pracoval ještě za komunistického režimu. Po jeho pádu se stal primátorem a město vedl celých pětadvacet let. Ve funkci tak zažil i vstup Agrofertu do SKW po přelomu tisíciletí a následný rozvoj fabriky pod taktovkou Babišových manažerů.

Zpočátku prý na radnici panovala nejistota, co podnikatel původem ze Slovenska s továrnou udělá. „Obavy se ale nenaplnily, podnik se naopak trvale rozvíjel. A na rozdíl od mnoha dalších si podržel také vlastní výzkum a dál ho rozšířil,“ pochvaluje si Naumann, který město vedl v barvách sociální demokracie (SPD).

S Babišem prý napřímo mluvil pouze jednou a krátce. Šéf Agrofertu na něj zapůsobil sympaticky svým „disciplinovaným, sportovním a asketickým“ stylem vystupování.

Přínos SKW vyzdvihuje také současný primátor Wittenbergu, nezávislý Torsten Zugehör. Právě on se podle lokálních novin zasloužil o to, že se radnice po letech sporů dohodla s SKW na vybudování nové hasičské základny, jejíž posádka má ve společné péči jak fabriku, tak město. Zugehör si pochvaluje zejména výstavbu muzea v centru, ale i ostatní veřejné investice Agrofertu. „Jde především o to, abychom ve společném zájmu rozvíjeli město,“ uvedl pro Seznam Zprávy. O Babišovi se primátor naopak vyjadřuje velmi zdrženlivě. Za poslední dva roky, co je někdejší šéf Agrofertu premiérem, se prý nepotkali.

Ve Wittenbergu nicméně na Babiše určitě nezapomínají, přestože Agrofert před necelými třemi roky převedl do svěřenských fondů, a formálně se tak od koncernu odstřihl. Jeho fotografie s označením „zakladatele“ skupiny stále visí jak v muzeu Futurea, tak v prostorách SKW, například v zasedačce vzdělávacího centra. Poněkud pikantně působí fakt, že jde o tentýž snímek, který nynější český premiér a šéf hnutí ANO nasadil do předvolební kampaně v roce 2013.

V minulosti se Babiš nerozpakoval za zájmy SKW zasazovat osobně, někdy také celkem bez obalu.

V Česku není příliš známo, že se v únoru 2010 jako majitel Agrofertu obrátil dopisem přímo na kancléřku Angelu Merkelovou. Spolu s dlouholetým šéfem SKW Rüdigerem Geserickem si postěžoval, že vláda ve spolkové zemi Sasku-Anhaltsku nevychází vstříc požadavku fabriky na vybudování „existenčně důležitého“ silničního obchvatu Wittenbergu, který by chemičce zajistil přístup k dálnici.

Podle článku z deníku Mitteldeutsche Zeitung žaloval hlavně na nečinnost tehdejšího ministra dopravy Karla-Heinze Daehreho, ale i zemského ministerského předsedy Wolfganga Böhmera. Něco takového není v Německu zvykem, Babiš se tak mezi sasko-anhaltskými politiky postaral o menší pozdvižení.

Později nicméně SKW a Agrofert změnily taktiku a nabídly, že stavbu obchvatu zaplatí ze svého. Slibovaly si od toho zřejmě rychlejší odblokování projektu, což však nenaplnilo. Do chemičky se stále jezdí po přeplněných silnicích, které vedou přes obce. I díky pokračujícímu lobbingu SKW se obchvat aspoň mezitím dostal mezi priority spolkové vlády a projekt se rozběhl.

Stížnost kvůli obchvatu byla spíš výjimečná. Většinou si Babiš spolupráci se západními sousedy pochvaloval.

„Nejlepší země na podnikání je Německo. Za prvé si vás tam jako podnikatele váží a také s vámi tak jednají,“ zdůraznil před sedmi lety v rozhovoru pro deník E15.

Podobně jako v Česku si také vždy snažil u politiků vydobýt příznivé podmínky pro podnikání. Jeho přesun z byznysu do politiky pak i v Německu způsobil, že se stejnými politiky, u kterých se přimlouval ve prospěch Agrofertu, později jednal jako ministr financí a následně premiér.

Výmluvným příkladem může být současný sasko-anhaltský premiér Reiner Haseloff. Ten dokonce pochází z regionu a po pádu komunismu byl ve Wittenbergu deset let šéfem úřadu práce, jeho manželka tam měla dlouhá léta zubařskou praxi a dodnes ve městě také ministerský předseda trvale bydlí.

Bez Haseloffa by zřejmě neprošel jeden z klíčových požadavků SKW směrem k vládě v posledních letech – dotace ze zdrojů zemské vlády převyšující 11 milionů eur (téměř 300 milionů korun) na výstavbu nové pekárny v bezprostředním sousedství chemičky SKW. Kritiku vyvolala nejen nadprůměrná výše podpory, ale zejména fakt, že na otevření pekárenských linek doplatili zaměstnanci jiných pekáren, které nechal Agrofert zavřít. Jedna z nich byla i na území Saska-Anhaltska, v asi sto kilometrů vzdáleném Weißenfelsu.