Vakcínu? Ne, díky. Natáčeli jsme mezi těmi, kteří odmítají očkování

Před dvěma měsíci, shodou okolností těsně před vypuknutím pandemie nemoci covid-19, vyrazila redaktorka Šárka Kabátová na besedu s lidmi, kteří zpochybňují úlohu očkování. Někteří ho odmítají úplně, jiní jsou pro rozvolnění očkovacího kalendáře.

Ptala se jich na to, odkud pramení obava z dávno vyvrácených mýtů o očkování. Třeba, že je očkování příčinou vzniku autismu. Proč místo lékařů důvěřují samozvaným odborníkům? S jejich obavami a argumenty se můžete seznámit v úvodním videu. A také v reportáži, která následuje.

Je pět hodin odpoledne a v Klatovech v Dětském centru U Terezky usedám na dětskou židličku vedle asi desítky maminek, které se chtějí dozvědět něco nového o očkování. I přesto, že jsme avizovali příjezd štábu, na kameru některé z nich nereagují dobře. Na besedě si připadám trochu jako nezvaný host.

Tři matky nakonec souhlasí s rozhovorem, dvě z nich však žádají o anonymitu. Bojí se, co by si v reakci na své „nepopulární“ názory musely vyslechnout. Samy si velmi dobře uvědomují, že tohle téma přináší silné kontroverze.

V besední skupině se ovšem matky s podobným názorem navzájem ujišťují, že pravda je na jejich straně. „Když pediatři slyší, že byste chtěly rozklad nebo odklad očkovacího kalendáře, tak vás hned označí za biomatky a jste zaškatulkované. Já jim samozřejmě rozumím, ale je nás víc těch, kteří o očkování kriticky přemýšlíme,“ říká během více než hodinového bloku přednášející a současně místopředsedkyně spolku Rozalio Marie Maříková.

Rozalio se prezentuje jako „spolek rodičů, kteří usilují o dobrovolný systém očkování s dostatečnou informovaností“, třebaže občas sám předkládá zavádějící informace.

V poslední době se například zasazuje o omezení očkování kvůli přítomnosti covid-19. Hovoří o očkování jen „v nezbytných případech“, což podle Ludmily Hamplové ze Zdravotnického deníku neodpovídá doporučením jak České vakcinologické společnosti, tak třeba i amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí.

Přítomné matky členka vedení spolku informuje, jaké knížky si mohou přečíst, případně u jakých institucí a organizací mají hledat informace. A také odpovídá na jejich otázky ohledně povinného očkovacího kalendáře či vytvoření individuálního plánu vakcinace. Během debaty ale především dodává matkám odvahu, aby se nebály prosazovat vlastní přístup a aby se nenechaly zastrašovat ze strany „nerespektujících“ lékařů.

To oceňuje třeba i maminka, která se mi zdá jako nejbojovnější z přítomných žen. Pokládá nejvíce dotazů a nejhlasitěji vyjadřuje svůj názor. Sama mi pak potvrzuje, že se posledních pět let snaží o jakousi osvětu v této oblasti. „Jakmile jste mimo stádo, tak jste házena do jednoho pytle a víceméně s vámi nechce nikdo hovořit. Když jsem se rozhodla pro určitou variantu, tak jsem zjistila, že není jiná cesta než ta daná, předepsaná a nalinkovaná,“ říká s odkazem na povinnost rodiče nechat své dítě očkovat.

Podle ní existují dva tábory lidí. Jeden antivaxx, druhý splňující jakési představy státu.

„Někdo bude říkat, že je to strašný nesmysl, že je to úplná kravina, ale náraz autismu už nemůže nikdo přehlížet. A já věřím, že se to do té spojitosti s očkováním dá. Já to samozřejmě nemůžu ničím dokázat. Naštěstí mám zdravé děti, ale bojím se toho. Nehodlám mít ze zdravého dítěte hadrovou panenku,“ líčí před kamerou žena v anonymitě.

Během debaty nicméně zaznívají i další ničím nepodložené teorie o očkování. Například že účinnost vakcinace není tak vysoká, jak se uvádí, případně že nežádoucí účinky očkování jsou bagatelizovány a nekorektně hlášeny. „Říká se, že tou vakcinací se imunita může paradoxně i zhoršovat a může to navodit i nejrůznější choroby,“ míní tatáž žena, která své děti zatím nenechala očkovat, protože se obává autismu.

Fakta jsou nicméně jasná. Za prvé: očkování nezpůsobuje autismus. Jde o dávno vyvrácený hoax. Původ tvrzení o souvislosti mezi očkováním a autismem pochází ze studie Andrewa Wakefielda publikované v roce 1998 v britském časopisu Lancet. Studie byla tři roky prošetřována britskou lékařskou komorou. Po třech letech důkladných nezávislých výzkumů bylo prokázáno, že studie byla záměrně klamavá.

Za druhé: účinnost očkování je dokazována v rámci velmi přísného hodnocení. A v neposlední řadě: zdravotníci jsou povinni v souladu se zákonem hlásit veškeré závažné nebo neočekávané nežádoucí účinky očkování, se kterými se ve své praxi setkají. Data v České republice shromažďuje Státní ústav pro kontrolu léčiv, takže teorie o jakémsi „falšování“ statistik a zametání problémů nemá reálný základ.

Matka, která je pro maximální rozklad vakcinace, si nicméně stěžuje na to, že je na rodiče podobného smýšlení pořádán „hon na čarodějnice“.

„Očkující jsou radikálně proti těm antivaxx. Nikdo ale nezjišťuje, co ten dotyčný, který třeba odkládá, má v sobě za určité myšlenky, co si nastudoval a co si o té problematice zjistil. Automaticky jsou ty dotyčné - většinou jsou to matky - odsuzovány,“ říká nazlobeně.

A v této emoci není sama. „Očkuji rozumně a snažím se, aby dítě bylo zdravé. Když jsem s ním 24 hodin denně, rostou mu teď zuby, má teploty a vidím, že je nevrlé, tak ho nechci zatěžovat očkováním. A myslím, že by měl lékař respektovat, že to neodkládám kvůli tomu, že ho nechci očkovat, ale proto, že si myslím, že mu to nepřidá a že na to může být i vhodnější doba. Setkala jsem se s tím, že docházelo k bagatelizování a výsměchu, že to vlastně nic není,“ líčí další žena, která si také přála zůstat v anonymitě.

Proočkovanost je podle ní jen číslo bez významu. „Možná to zní sobecky, ale jenom proto, abych zvedla proočkovanost, nechci dát dítě očkovat všemi vakcínami nebo hned, když si myslím, že to nemusí být dobré. Jen proto, aby se zvedlo nějaké číslo. Vždycky bude nějaké procento neočkovaných,“ říká s tím, že ji nejvíce ze všeho straší trvalá poškození, která by se po očkování, jak říká, mohla objevit.

„Očkování chrání a má i svůj historický význam, ale nemyslím si, že bychom ho všichni museli mít, mělo by se k němu přistupovat individuálně. Pořád se navíc řeší jen dětská proočkovanost, ale i v generaci dospělých - například v mé generaci - už ta proočkovanost není. Zrovna třeba s maminkou jsem řešila, že v dětství měla spalničky a zvládla to, tak věřím, že by to i moje dítě zvládlo běžnou imunitou,“ rozvádí dále myšlenku, proč v lecčems zpochybňuje povinnost očkovat.

Faktem nicméně zůstává, že v posledních letech počet případů nákazy spalničkami rostl právě kvůli klesající proočkovanosti. Česko navíc po dlouhých letech ztratilo status země, kde se nemoc, která je vysoce infekční a mohou ji doprovázet vážné zdravotní komplikace, už nevyskytuje.

Když jsem se na to zeptala maminek během debaty, řekly mi, že by kvůli tomuto onemocnění preferovaly monovakcínu. Odmítají ale tu povinnou s označením MMR, která vedle spalniček obsahuje i látky proti příušnicím a zarděnkám.

„Taková možnost ale není. Ale příběhů, kdy jsou ty děti zmrzačené, je velké množství. Stačí jenom otevřít Pandořinu skříňku. Já se tomu věnuji už pět let a teď jsem to musela všechno vypnout a stopnout, protože je těch velkých nežádoucích příznaků opravdu hodně. Lidé takové případy akorát nehlásí,“ trvá na svém jedna z maminek, která nedůvěřuje vědecky podloženým faktům i statistikám.

To je ostatně podle redaktorky Zdravotnického deníku Ludmily Hamplové běžnou strategií odpůrců očkování. „Spojují libovolné zdravotní problémy s očkováním. Svalují vinu na vakcinaci bez ohledu na to, že je v tom pouze časová, nikoli příčinná souvislost. Očkování tak vidí jako příčinu autismu, autoimunitních onemocnění, ADHD a dalších neurovývojových poruch, onkologických onemocnění… A to bez ohledu na to, že se jedná o téma velmi pečlivě sledované a zkoumané a tyto možné souvislosti byly opakovaně řadou vědeckých studií vyvráceny,“ uvádí expertka.

Svou roli v tom podle ní hraje i spolek Rozalio, třebaže on se již v minulosti vůči podobným výrokům ohrazoval. „Právě Rozalio tím, že sdílí velmi emotivní příběhy rodin, které jsou přesvědčené o tom, že zdravotní problémy jejich dětí způsobilo právě očkování, toto přesvědčení ještě více posiluje. Není divu, že pak další rodiče, kteří naráží na velké množství zpráv o škodlivostí očkování, vakcinaci odmítají. Nikdo přece nechce, aby právě jeho dítě bylo nemocné. A udělá cokoliv, aby se vážným zdravotním problémům vyhnulo. Argumentem odpůrců očkování je to, že ‚jen nabízí názor‘. Jistě, mají právo na alternativní názory, nikoli ovšem na svá alternativní fakta,“ dodává Hamplová.

Zdraví svých dětí podobně smýšlející rodiče rozhodně nehodlají vyměnit za budování kolektivní imunity. Ta pro ně ostatně kvůli strachu a nedůvěře ztratila prioritu. Jen si říkám, jak a jestli vůbec by se změnil pohled těchto maminek, kdyby už tehdy měly informace o pandemii koronaviru.