Hlavní obsah

Vědci vyvracejí mýtus, že koronavirus v tělech očkovaných nebezpečně mutuje

Foto: Robert Kneschke, Shutterstock.com

Mýtů a hoaxů o nemoci covid-19 přibývá stejně rychle jako variant a mutací koronaviru, jenž ji způsobuje.

Reklama

4. 9. 12:00

Stále rozšířenější internetový mýtus tvrdí, že těla očkovaných lidí fungují jako efektivní „inkubátor“ pro nové nebezpečné mutace koronaviru. Nejen, že to není pravda, ale ve skutečnosti je to přesně naopak, vysvětlují vědci.

Článek

„Očkování přispívá k tomu, že se objevují nové a nové mutace, protože tělo se snaží obejít vakcínu, a tak vznikají odolnější varianty viru. Takže kdyby se neočkovalo, virus by přestal mutovat.“ Tak zní jeden z oblíbených argumentů, který používají na sociálních sítích nebo v diskuzích pod zpravodajskými články odpůrci očkování.

Šiřitelé této „alternativní pravdy“, která ve skutečnosti realitě nemůže být vzdálenější, přitom úmyslně, či nevědomky – pod vlivem hoaxů šířených původně v zahraničí – argumentují například údajnými důkazy obsaženými v šest let staré studii o jiné nemoci. Ta ovšem postihuje drůbež.

Kuřata nejsou lidé, herpes virus není koronavirus

Předně je nutno říci, že tato ničím nepodložená – a jak dále v článku vysvětlují odborníci – také nesmyslná teorie, není žádná česká specialita. Stejným tvrzením se nedávno zabývala například i fact-checkingová sekce tiskové agentury AFP zaměřená na vyvracení mýtů a hoaxů (odkaz na článek v angličtině zde).

Mýty pod lupou

Fakty a argumenty odborníků bojujeme v rubrice Mýty pod lupou proti dezinformacím a hoaxům, které se šíří internetem, na sociálních sítích i v diskuzích pod zpravodajskými články.

Text z konce srpna se věnuje zejména argumentaci Markovou chorobou u kuřat, což je oblíbený „důkaz“ šiřitelů teorie o tělech očkovaných lidí proměněných na „inkubátor“ nových mutací koronaviru. Markova choroba je nemoc, u které skutečně docházelo k mutaci viru poté, co se zvířata začala očkovat. Aby dodali kritici vakcíny proti onemocnění covid-19 svému tvrzení na autentičnosti, používají screenshot z facebookového příspěvku mikrobioložky Janci Lindsayové, který právě na tuto okolnost měl upozorňovat. Nicméně Lindsayová je známá šířením nepravd a zkreslených informací, jak dobře zdokumentoval například web Health Feedback (odkaz na článek v angličtině zde).

Lindsayová mimo jiné citovala studii o Markově chorobě z roku 2015. Vědci tehdy mimo jiné zjistili, že pokud se kuřata imunizují, mohou v hejnu vznikat virulentnější kmeny patogenu. Když to autoři studie zjistili, obratem se důrazně ohradili proti tomu, aby se jejich výsledky používaly jako argument k pochybné teorii, že vakcína proti koronaviru v tělech očkovaných lidí přispívá k nebezpečnému mutování viru. Podle nich jde o naprosto zkreslující interpretaci.

Navíc se celá zmiňovaná studie zabývala herpetickým virem, nikoli koronaviry, čímž je samo o sobě z vědeckého hlediska interpretování jakýchkoliv výsledků irelevantní. Jde totiž o zcela odlišné typy virů a současně o naprosto jiné typy vakcín.

Fact-checkingový projekt agentury AFP navíc cituje například Annu Durbin, profesorku z Johns Hopkins Bloomberg School of Public Health v Marylandu, která jasně řekla, že například vznik varianty delta rozhodně není důsledkem očkování. „Delta vznikla v Indii v době, kdy se tam rozsáhle neočkovalo,“ připomněla spolu s tím, že lidé očkovaní proti covidu v sobě v případě nákazy mají málo viru a pouze krátkou dobu, než aby to stačilo k jeho mutacím.

Mutacím nahrává prostředí bez imunity

Viry se samozřejmě mění, je to jejich přirozenost, ale jak říká například profesor Václav Hořejší, molekulární imunolog, mikrobiolog z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd, očkování v tom nehraje pražádnou roli.

„Varianta delta úspěšně infikuje i očkované, ale jen v nosní sliznici, ve velké většině u nich nevyvolá onemocnění, nedostane se do plic a jiných orgánů,“ připomněl. U většiny lidí s vakcínou tak díky existující imunitě nedostane příležitost navázat se na receptory hlavních cílových buněk.

Co se týká náchylnosti k vytváření mutací, je to tedy přesně naopak. Mutacím vychází vstříc velké množství lidí bez imunity, tedy třeba těch, kteří nejsou očkovaní. „K mutacím vede právě častá zkušenost viru s receptory u velkého počtu osob bez imunity. Snahou viru je vázat se na receptory rychleji a pevněji. Díky očkování tu šanci buď vůbec nedostane, nebo jen minimálně,“ říká epidemiolog Rastislav Maďar.

Časté mýty o mutacích, variantách a očkování

  • Mýtus: „Varianty se mezi sebou mohou křížit.“
    • Realita: Varianta je řetězem mutací, viry se nekříží, ale pouze nedokonale klonují. Chyby v klonování jsou ony mutace.
  • Mýtus: „Nové varianty viru budou slabší, než ty původní.“
    • Realita: Různé varianty mohou mít různé vlastnosti. Obvykle mají vyšší nakažlivost. Není žádný důvod k tomu, aby byly „slabší“.
  • Mýtus: „Čím více očkovaných, tím více bude vir mutovat.“
    • Realita: Je to přesně naopak. Čím více nakažených, tím více mutací, a tím větší šance, že vznikne úspěšnější varianta. Očkování snižuje počet nakažených, a omezuje tak počet mutací a šanci vzniku nových úspěšných variant viru.

Jinými slovy – nejrizikovější z hlediska možného vzniku mutací podle Maďara je cirkulace viru s vysokou frekvencí u neimunních osob, tedy časté střídaní kompletně vnímavých hostitelů.

Je bohužel pravda, že pokud by kdekoli – u neočkovaného nebo očkovaného – vznikla varianta odolná vůči protilátkám, měla by evoluční výhodu. „Je ale docela pravděpodobné, že takové varianty nevzniknou, protože by zároveň nedokázaly být dostatečně infekční,“ míní molekulární imunolog Hořejší.

Potvrdil zároveň, že některé současné varianty nemoci včetně delty jsou částečně odolné proti protilátkám vyvolaným očkováním nebo proděláním nemoci vyvolané původní variantou viru – ale opravdu jen částečně, nejsou to tedy ony obávané varianty, proti nimž nechrání nic. Obranou vůči nim jsou nové univerzálnější vakcíny, na nichž se podle Hořejšího pro jistotu již pracuje a které by měly poskytovat širší ochranu. „Věřím ale, že potřeba nebudou,“ dodal.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované