Hlavní obsah

Video: Jen dvacet transplantací ročně. Situace v Bulharsku je zoufalá

Svět bez obalu: Bulharsko se potýká nejenom s pandemií koronaviru, ale i s problémy s transplantacemi orgánů. (Video: RFE/RL)

 

Reklama

14. 4. 21:44

Bulharské zdravotnictví prožívá během koronavirové pandemie i další vážnou krizi. V zemi se téměř neprovádějí transplantace orgánů. Pokud jde o počet transplantovaných orgánů za rok, je země na posledním místě v Evropě.

Článek

Rádio Svobodná Evropa ve své reportáži připomíná, že za celý loňský rok bylo v Bulharsku provedeno méně než 20 operací. „Lidé jako já obvykle umírají,“ říká Georgi Peev, kterému lékaři v roce 2015 transplantovali nové srdce a ledviny. „Jsem výjimka. Mělo by se tu provádět více transplantací. Ale to se neděje.“

Peev má za to, že není jediný důvod, proč by situace musela být tak špatná. „Byli jsme první zemí v celém východním bloku, která provedla transplantaci srdce. A první, která provedla v roce 1968 transplantaci ledvin. Nyní jsme se stali zemí, kde se transplantace neprovádějí. Počet méně než 20 za rok? To je, jako kdyby se nic nedělalo. Mělo by se jich dělat 20 týdně.“

Sibila Marinova, která je hlavní bulharskou koordinátorkou pro dárcovství orgánů, považuje za hlavní problém nedostatečnou komunikaci mezi nemocnicemi. Každý den prý musí řešit nedostatky bulharského systému. A vedle toho se snaží přesvědčit příbuzné možných dárců, aby souhlasili s transplantací, která může zachránit životy jiných.

„Naším prvním úkolem je s příbuznými hovořit. Musíme jim do očí říct, že jejich blízký zemřel, a zároveň je požádat, aby pomohli zachránit někoho jiného. A to je z emocionálního hlediska neuvěřitelně obtížné. Je to vždy těžké, bez ohledu na specifika případu,“ říká Marinova.

Některé orgány – jako například ledviny – mohou pocházet i od živých dárců, kteří chtějí pomoci někomu blízkému. V některých zemích se dárci mohou stát i nepříbuzní lidé, podle bulharských zákonů však není povoleno darovat orgán, pokud příjemce není buď rodič, nebo dítě.

To se málem stalo osudné Christu Trendafilovi. Nutně potřeboval transplantaci ledviny. Ale v jeho rodině přicházela v úvahu jako dárkyně pouze tchyně. „Viděla, jak se věci mají a jak moc můj muž trpí. Když šel na dialýzu, už sotva žil. A předtím pět let užíval léky a chodil na transfuze. Byla to noční můra,“ popisuje problémy jeho manželka Dobrinka.

Po letech čekání se rodina nakonec rozhodla raději obejít bulharské zákony a odcestovala do Turecka, kde tchyně darovala Christovi jednu svou ledvinu. Peníze na operaci museli Trendafilovi získat prostřednictvím charitativní sbírky.

Sedm měsíců po operaci jsou oba dva - dárce i příjemce - zdraví. „Myslím, že naše společnost se musí více seznámit s významem dárcovství orgánů. V Bulharsku o tom lidé moc nevědí,“ říká Christo.

„A musí se tu změnit zákony, aby bylo snazší darovat orgán, a zachránit tak život někoho jiného. Protože je to v takových případech jediné možné řešení,“ dodává jeho žena Dobrinka.

Více naleznete v úvodním videu. Další reportáže z produkce Rádia Svobodná Evropa najdete zde.

A můžete nás sledovat také na Facebooku.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené