Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Evropa čelí dvěma zásadním ekonomickým rizikům, která výrazně překračují schopnost jednotlivých členských států EU je řešit samostatně. Analýza těchto výzev – zaostávání v oblasti umělé inteligence a nadměrný obchodní deficit s Čínou – ukazuje, proč je pro Českou republiku členství v Evropské unii nezbytné.
Evropa bez internetových gigantů
Je zřejmé, že Evropa v posledních dvaceti letech významně zaostala za Spojenými státy a Čínou v oblasti, která by se dala definovat jako byznys spojený s internetem. Z velkých internetových společností, které vznikly a vyvinuly se do obrovských nadnárodních společností, takzvané velké devítky – což je americký Amazon, Google, Meta, Apple, Microsoft, IBM a čínská trojice Baidu, Alibaba a Tencent – žádná nemá své hlavní sídlo v Evropě. A právě tyto firmy, a obecněji ekosystém, který kolem nich vznikl a dál se rozvíjí, jsou klíčové pro vývoj umělé inteligence, která bude rozhodující v nadcházející technologické revoluci.
Nesdílím jinak velmi rozšířený názor, že za to může nadměrná unijní regulace. Unijní předpisy jistě vyžadují neustálou pozornost a kritiku, přesto jsem přesvědčen, že hlavní viník neúspěchu Evropy v oblasti internetového byznysu je fragmentace a nedostatečné sjednocení evropského trhu.
Česká volba
Ptáme se inspirativních osobností, co by se mělo změnit v oboru, který je jim blízký. Jakým výzvám čelí česká společnost? Co by měla prioritně udělat nová vláda? Kde by mělo Česko stát za pět let? Jaká by měla být pozice Česka ve světě a v Evropě? Případně co bychom měli předat našim dětem? V názorové sérii, která běží až do říjnových voleb, píší desítky akademiků, vědců, investorů, expertů, publicistů a dalších osobností.
Před sto lety byla základem úspěchu ve většině druhů podnikání dostatečná velikost trhu na úrovni alespoň jednoho národního státu. V polovině minulého století byl již pro některé obory jako automobilový průmysl, výroba letadel nebo velká chemie nutný trh alespoň o velikosti velkého národního státu. A proto také firmy vzešlé z velkých evropských zemí ovládly většinu podobných oborů. S nástupem podnikání na internetu však byl i největší evropský národní stát na globální úspěch příliš malý. Bohužel Unie není ve skutečnosti ani dnes takovým jednotným trhem, srovnatelným se Spojenými státy a Čínou. To je podle mého názoru také hlavním důvodem, proč všechny velké nadnárodní internetové firmy vznikly a uspěly právě v těchto dvou státech.
Přes všechna tvrzení o opaku Evropa není jednotným trhem ani z pohledu regulačního, ani jazykového. V oblasti společného jazyka byl určitou příležitostí brexit. Evropa má konečně šanci přijmout angličtinu jako jediný anebo alespoň hlavní komunikační jazyk. S odchodem Velké Británie mimo struktury EU by ostatní velké členské země již nemusely vnímat přijetí angličtiny jako subordinaci, národní ponížení před jiným členským státem, tedy Británií. Jako velmi pozitivní trend v některých západních zemích, jako jsou Německo, Nizozemí a severské státy, vnímám zavádění angličtiny jako vyučovacího jazyka na vysokých školách.
V oblasti společné a konečně i jednotné regulace je jediným možným řešením stále těsnější Unie pod heslem „ever closer Union“. V Česku je, bohužel, takový přístup málo populární. Avšak představa, že je možné dosáhnout plně jednotného a unifikovaného evropského trhu bez předání potřebných pravomocí do Bruselu, je naprosto mylná. Pro Česko, zemi s malou otevřenou ekonomikou, by dobře a jednotně fungující evropský trh přitom představoval obrovskou výhodu.
Nezapomínejme také na to, že některá nařízení EU jsou u nás zaváděna v rozsahu nebo způsobem, který po nás ani Brusel nechce. Sami si tím vytváříme naprosto zbytečné komplikace a pokřivené vnímání reality. Měli bychom se snažit členství v EU chytře vytěžit v náš prospěch spíš než s Unií pořád bojovat.
Čínský šok a jeho důsledky
Druhým významným rizikem pro EU, na nějž bych chtěl upozornit, je obrovský deficit v obchodě s Čínou. Ekonomická teorie komparativních výhod, která je již tři století uznávanou obhajobou výhodnosti volného mezinárodního obchodu, se nedá použít v situaci tak významné nerovnováhy, jaká nastala ve světovém obchodu v posledních dvou dekádách. Minimální sociální zabezpečení a standardy pro čínské zaměstnance, politika jednoho dítěte a obdobné faktory zapříčinily nízkou domácí spotřebu a vysokou míru úspor v čínské ekonomice. Ve spojení s kontrolou kapitálových toků do zahraničí, která fakticky neumožňuje čínským občanům investovat své úspory v cizině, je výsledkem vysoká míra vynucených investic do domácí ekonomiky. Jak jsem již zmínil výše, čínský domácí trh je obrovský. Je to mimořádná výhoda pro lokální společnosti. Ve spojení s vysokou mírou domácích investic to logicky vyústilo do situace, kdy výrobní kapacity v Číně vysoce převyšují domácí poptávku a tamní firmy hledají odbyt v zahraničí, a to téměř za každou cenu.
Již dávno se nejedná jen o jednoduché výrobky s nízkou přidanou hodnotou, ale často jde o vysoce sofistikované zboží a služby. Výsledkem je obrovská obchodní nerovnováha a deficit v obchodě Evropy s Čínou. Vzhledem k tomu, že čínská národní měna není volně směnitelná a Čína ji drží dlouhodobě podhodnocenou, nedá se spoléhat na volný pohyb kurzu čínského jüanu jako přirozenou páku vedoucí k návratu k vyrovnanému obchodu. Uvědomíme-li si, že v Číně žije přibližně osmnáct procent světové populace, je zřejmé, že pro ostatní státy a ekonomická uskupení jde o významný problém, kterému se často přezdívá čínský šok.
Evropa se kvůli tomu nesmí nechat vmanévrovat do situace, kdy bude dovážet velkou část své potřeby sofistikovaných výrobků a služeb z Číny, a vystaví tím domácí společnosti vyrábějící obdobné zboží s vysokou přidanou hodnotou negativním dopadům. Jde přesně o ten typ výrobků, které musíme čím dál častěji vyrábět přímo v České republice, pokud chceme zajistit vyšší ekonomický růst a pokračující rozvoj naší národní ekonomiky.
Řešení vidím ve velmi obsáhlých – a také komplikovaných – jednáních s Čínou. Možná bude třeba dočasně zavést některá cla na čínské dovozy tak, jako to dnes dělají Spojené státy. Taková jednání mohou probíhat pouze na úrovni Evropské unie, protože jen Unie jako celek má dostatečnou velikost a vyjednávací sílu, aby byla pro taková jednání respektovaným partnerem. Nemusím asi dodávat, že čínskému šoku by bylo Česko vystaveno i v případě, že by nebylo členskou zemí Evropské unie. Jediným rozdílem by bylo, že by samostatnou Českou republiku žádný čínský vůdce k žádnému serióznímu jednání nikdy nepozval.
Jediná rozumná volba
Hájit Evropskou unii a její smysl není v České republice v současnosti příliš populární. Ve veřejném prostoru mnohem častěji zaznívá jednostranná kritika Unie, pozitivních informací je pomálu. Z průzkumů pak vychází alarmující čísla o nízké podpoře členství v EU, přestože jsme jako země z členství v Unii mimořádně těžili a odchod z tohoto klubu by měl pro Českou republiku katastrofální důsledky.
Rizika spojená s agresivní politikou Ruska vůči bývalým podřízeným zemím střední a východní Evropy jsou zřejmá a významná. Diskuzi o nich rád přenechám odborníkům na bezpečnostní otázky.
Z ekonomického pohledu je však pro Českou republiku jako malou otevřenou ekonomiku členství v EU nezbytné nejen kvůli příležitostem jednotného trhu, ale především kvůli možnosti podílet se na řešení globálních výzev, které by samostatně nezvládla.
Aktuální příklad Švýcarska a amerických cel je docela výmluvnou ukázkou toho, jak může mít malá země těžkou pozici, pokud je osamocena (EU má cla na úrovni 15 %, Švýcarsko 39%). „Když supervelmoc povýší chaos na politický princip, malý stát jako Švýcarsko nemá moc manévrovacího prostoru,“ komentoval situaci jeden ze švýcarských expertů s tím, že obchodní vztahy s USA jsou příliš důležité, a tak se jeho země bude muset spokojit s tím, co Trump udělal.
Pozitiva jednotného trhu, která jsou pro českou ekonomiku mimořádná, s sebou také přináší nezbytné přenášení některých pravomocí do Bruselu. Je to cena, kterou bychom měli být ochotni zaplatit za účinnou ochranu našich národních zájmů v globalizovaném světě.
