Článek
„Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí. Jenom davy můžeš dnes vést tak, a zítra tak.“ Tato krutá pravda definuje současnost – a pravděpodobně i budoucnost – našeho státu a společnosti. Její autor, Karel Čapek, vystihl přesně, jak funguje lidské společenství. Výjimečné politické schopnosti, charisma, a obyčejné štěstí, dokáží na čas vychýlit trajektorii vývoje. Nicméně v delším časovém horizontu neomylně zajedete do stáje, která pro vás byla postavena a jste přivázáni ke kůlu, který tam pro vás je. Tou stájí a kůlem jsou historická zkušenost, institucionální paměť a samozřejmě demografie a geografie.
V legendárních „devadesátkách“ jsme věřili, že milion demonstrantů na Letné v listopadu 1989 toužil především po svobodě. Až mnohem později mne napadlo, že většinu z nich tam přivedly především socialistické fronty na toaletní papír a na džíny, listování v katalogu německého obchodního domu Quelle. A taky asi filmy na videokazetách pašovaných z Německa, samozřejmě západního. Napřed jsme národu dokázali vysvětlit, že když vstoupíme do NATO a EU, budeme mít ty obchody taky tak plné a všem se bude dařit dobře.
Ztrácíme víru v modernitu
Měli jsme pravdu, máme se mnohem lépe a žijeme mnohem lépe. Jenže jsme si na to zvykli, už to ani nevnímáme, a najednou nevíme pro co dál žít. První polistopadová generace se pomalu blíží důchodovému věku, a i když drtivá většina dokázala využít příležitost, již získala, dolaroví milionáři rozhodně nejsou z každého. Leccos se nepovedlo, kariéry mnohých jsou spíše v poklesu, dalším se rozpadly rodiny, a tak dochází k hledání viníků a spasitelů. Málokdo ukáže na sebe, takže viníme Evropskou unii, uprchlíky či Václava Havla. A samozřejmě hledáme spasitele, který se vždy bohužel nakonec ukáže jen dalším zdrojem problémů, obvykle mnohem horších, než byly ty, u nichž jsme věřili, že je spasitel vyřeší. Bohužel nás to nepoučí a hledáme dál.
Český národ, zatížený dlouhou historií ztráty státnosti a nevolnictvím, a také prokletím provinčnosti způsobené vzdáleností od moře, opět ztrácí víru v modernitu a kooperaci. Jsme vyhlášení odmítači elektromobility i obnovitelných zdrojů, nepřijali jsme společnou měnu a nechápeme, že pokud se chceme posunout dále, musíme usilovat o mnohem hlubší evropskou integraci. Posloucháme řeči, že euro přijmeme, až to bude „výhodné“ a nenaučili jsme se ptát šiřitelů této „pravdy“, jak se ta výhodnost pozná.
Česká volba
Ptáme se inspirativních osobností, co by se mělo změnit v oboru, který je jim blízký. Jakým výzvám čelí česká společnost? Co by měla prioritně udělat nová vláda? Kde by mělo Česko stát za pět let? Jaká by měla být pozice Česka ve světě a v Evropě? Případně co bychom měli předat našim dětem? V názorové sérii, která běží až do říjnových voleb do Poslanecké sněmovny, píší desítky akademiků, vědců, investorů, expertů, publicistů a dalších osobností.
V blížících se volbách neřešíme to, co nám zvedne výkonnost ekonomiky, pomůže dohnat deficit ve výstavbě bytů, zlepší vzdělání či státní správu. Absurdně řešíme, zda vyhnat cizince, bez nichž bychom na tom byli podstatně hůře. A toto všechno nejsou témata, která by do společnosti vnášeli ti nejméně vzdělaní. Nenávist ke změně, Evropě, či cizincům prochází celou společností, čtete o ní v podstatě ve všech médiích a šíří ji i lidé, kteří integrace a svobody užívají plnými doušky, svět znají a mají, zatím možná obrazně řečeno, nastartováno letadlo s plnou nádrží.
Staletí času nemáme
Veškeré výzkumy veřejného mínění, a vynechme teď ty s volebními preferencemi, ty jsou jen integrátorem parcialit, ukazují, že směřujeme do velmi problematických časů. Věříme dezinformacím, odmítáme spojení se světem, a když už nějaký problém pochopíme, jako třeba změnu klimatu či ohrožení Ruskem, nejsme připraveni se uskromnit, abychom problém mohli řešit.
Dlouho jsem přemýšlel proč. Nejspíš to asi chceme nechat na nějakém tom spasiteli. Moc by mne zajímalo, kolik jich nás musí zklamat, abychom se k tomu postavili jinak. Bojím se ovšem, zda pravdu neměl ten Čapek, který říkal „leda bys měl staletí“, jak mám na začátku tohoto textu. Tolik času, zaručeně, český národ nemá.
