Článek
Umělá inteligence (AI) není tématem, které rozhodne nadcházející volby. Ostatně, mnozí z nás budou volit takzvaně takticky nebo strategicky. Nebudou volit nejlepšího, ale toho, kdo nejméně ohrozí jejich vizi o budoucnosti Česka.
Moje vize je ta, že Česko musí být prozápadní a proevropské. Zároveň ale platí, že se musí připravovat na budoucnost, kterou - kromě geopolitiky - nejvíc ovlivní právě AI.
Proto jsem se o AI v programech stran zajímal. Ne proto, abych se rozhodl o tom, koho budu volit. V tom mám celkem jasno. Ale myslím, že to velmi dobře ukazuje, jak jsme připraveni na budoucnost: AI je hned po ruské hrozbě tím, co nejvíc ovlivní to, jak budeme žít a pracovat v nadcházejících letech.
Jak to dopadlo?
Ze sedmi analyzovaných subjektů má pouze koalice Spolu něco, co by se dalo nazvat ucelenou vizí. Ostatní buď mají útržkovité představy (ANO se svou „digitální daňovou kobrou“, což zní trochu jako film Davida Cronenberga), nebo téma zcela ignorují. SPD a Stačilo! se k AI staví ve stylu „nevidím ďábla“ a „neslyším ďábla“.
Je to pozoruhodné, protože právě umělá inteligence má potenciál změnit nejen to, jak pracujeme, ale i to, jak funguje stát, vzdělávání, zdravotnictví či justice. Hlavní témata jsou důležitá, ale zdá se, že se od Masaryka moc nezměnila: národní suverenita, boj s korupcí, sociální jistoty.
SPD, která se jinak ráda vyjadřuje ke všemu od bruselského zelí po očkování, mlčí k AI jako ryba. Je to strategické rozhodnutí, nebo se nechtějí pouštět do tématu, které je složité a nedají se tam snadno sbírat body? Pravděpodobně obojí.
Postavení Pirátů je zajímavě paradoxní. Mají největší ambice (robotizace státu!), ale jsou nejméně konkrétní. Jejich program se čte jako manifest technokratické utopie psaný někým, kdo četl příliš mnoho Asimova, ale na ministerstva a do úřadů chodil jen na exkurze. Chce „využít AI ve veřejných službách“ a „adaptovat zemi na změnu“, ale nic víc se nedozvíme.
Ne že by v tom byli Piráti sami. Podobný pocit získáte ze čtení programů většiny stran, které si aspoň daly tu práci, že AI zmínily. Buď máme velké vize bez realizace, nebo malé realizace bez vize. Chybí nám střední cesta. To, čemu se říká „pragmatické vizionářství“.
Jediné ANO s „digitální daňovou kobrou“ představuje opačný pól. Konkrétní, pragmatické, ale bez přesahu do potenciálu pro společnost. AI je pro ANO nástroj represivního aparátu. Vlastně typický Babiš: s pomocí AI budeme na občany i firmy dělat „složky“. Ale jejich prosperita ho nezajímá.
Jak už jsem napsal, nemyslím si, že vztah k AI bude pro hlasování lidí ve volbách důležitý. Ale beru ho jako lakmusový papírek jejich připravenosti na budoucnost. Kdo AI ignoruje, toho realita ani budoucnost moc nezajímají. Kdo k AI přistupuje jen instrumentálně, ten nechápe transformační sílu technologií. A kdo má vize bez konkrétních kroků, ten pochopil, že AI bude důležitá, ale nemá chuť, energii a možná ani intelektuální kapacitu se jí zabývat.
Debata o AI není rozdělena ideologicky, ale podle „míry strategické relevance“. To je elegantní způsob, jak říct, že někteří politici prostě nechápou, o co jde. Bohužel jde i o mnohé současné ministry, kteří jsou spíš politiky minulé éry, a čestnými výjimkami jsou asi jen ministři Kupka a Vlček. Ostatní o budoucnost a vize projevovali celou dobu vládnutí okázalý nezájem, včetně premiéra Fialy. Takže je vlastně jen poctivé, že toto téma podobně odbyli i ve volebních programech.
Přesto (a slušelo by se možná dodat, že bohužel) je koalice Spolu tím subjektem, jejíž program je v tomto ohledu nejlepší. Jednooký králem, klasická situace. Spolu jako jediné chápe AI jako průřezové téma – od vzdělávání přes veřejnou správu až po inovace.
AI není vzdálená budoucnost – je to současnost. Země, které na ni nebudou připraveny, prohrají v souboji vizí s těmi ostatními. Otázka zní: Můžeme si dovolit politickou reprezentaci, která nerozumí nejdůležitějším výzvám naší doby?
Odpověď: Nic jiného nám nezbývá, protože soudě dle programů není pro žádnou ze stran se šancí na vstup do Sněmovny AI prioritou. Bere se jako fakt, že v politických programech se často slibuje i to, co nelze splnit. České politické strany nedokázaly přijít ani s těmi sliby a vizemi.
Je to škoda. I proto, že bych se vsadil, že s psaním letošních programů „stratégům“ pomáhala právě AI. Stejně jako zcela zjevně pomáhá politikům s psaním projevů či textů na sociální média. Třeba se jednou z „tajného přítele na telefonu“ stane důležitým tématem. Jen možná už bude pozdě.
