Článek
Už několik dní čekám na telefon. Nebo aspoň textovou zprávu. Slíbil mi ji Martin Kupka, ministr dopravy. Já vím, jen v žertu. Ale i tak.
Bylo to na debatě v Hradci Králové, na konferenci ISSS o informačních technologiích a státní správě. Debata měla sugestivní název, zda Česku ujel vlak jménem AI. Zúčastnil se jí nejen ministr, ale také dva náměstci jiných ministrů, jeden poslanec, jeden generál a ředitel české pobočky „big tech“ firmy. Já ji moderoval.
A vyslovil odvážnou myšlenku, že by Česko potřebovala někoho, komu se například v Americe říká „AI car“. Česky bychom řekli „tvář AI“. Prostě člověk ve státní správě nebo v politice, který bude mít „vlak jménem AI“ na starosti.
Nemyslím si, že mi Martin Kupka zavolá nebo napíše. Není to ani důležité. Alespoň ne pro mě. Pro Českou republiku by to důležité být mohlo.
Termín „AI car“ zní jako špatný vtip, v USA se však pro vysoko postavené úředníky se specifickým polem působnosti používá už od 19. století. Do angličtiny se to slovo s významem císaře dostalo pochopitelně z ruštiny. Petr Veliký neměl ani digitální strategii, ani akční plán s 80 body, ale měl vizi. A hlavně – měl mocenské nástroje, jak ji realizovat.
Současným „AI carem“ v Trumpově administrativě je podnikatel a investor David Sacks. Pokud ho sledujete, třeba na sociálních sítích, tak jeho názory znáte. Můžete si o nich myslet cokoli. Ale má vizi a v kontaktech s Trumpem i mocenské nástroje.
Jinými slovy, je dobré vědět, jaké má AI „telefonní číslo“.
V Česku ho neznáme. Takže ano, možná je to vtip, ale s potenciálem rozhodnout, zda budeme na mapě budoucnosti existovat jako relevantní bod, nebo jestli se staneme digitálním skanzenem s pěknými barokními památkami.
„Česká republika by ve vlaku jménem AI měla sedět v první třídě,“ prohlásil na zmíněné konferenci ministr Kupka. Krásná metafora. Problém je, že momentálně stojíme na nádraží, ptáme se kolemjdoucích, na kterém nástupišti ten vlak staví, a na telefonech bez AI (protože regulace AI) se snažíme rychle stáhnout strategie českých ministerstev ve formátu PDF.
Stále slyšíme: jako země máme „solidní základnu pro rozvoj AI“ – špičková vědecká pracoviště, silnou AI komunitu, výborné startupy. Jsme na 28. místě v globálním AI žebříčku. Skvělé, ale na první třídu to nestačí.
Problém není v tom, jak uchopit AI. Problém je v tom, že český stát dělá to, co umí nejlépe: vytváří strategie, ustavuje koordinační skupiny, píše akční plány – a pak se jich nedrží. Máme expertní skupiny, které expertně zasedají. Máme národní strategie. A máme ministerstva, která mezi sebou neumí sdílet ani telefonní seznam, natož inovativní přístupy k technologiím.
Proto potřebujeme cara. Ne proto, že by jeden člověk vyřešil všechny problémy. Ale proto, že potřebujeme symbolickou figuru, která dokáže nakopnout byrokratický aparát a říct: „Tohle je priorita. Tohle budeme dělat. A kdo nebude spolupracovat, ten si může najít místo v muzeu voskových figurín.“
Kandidáty máme. Jména taky zazněla na zmíněné debatě. Jan Kavalírek z MPO zná připravovanou legislativu. Karel Trpkoš z MPSV má praktické zkušenosti. Martin Kupka jako ministr má politickou váhu. Generál Šnajdárek má nadhled i kreativitu, a ví, jak funguje rozkaz.
Všichni mají své kvality. Žádný z nich ale není „tváří české AI“, kterou by znal průměrný Čech. Problém není v lidech. Ti jsou často brilantní. Problém je v tom, že vytvoření role „AI cara“ by znamenalo narušit tu oblíbenou a zavedenou českou pohodu, kdy jakoby všichni dělají všechno, ale nakonec se ukáže, že nikdo neudělal nic.
V roce 2030, jak říká šéf českého Microsoftu Michal Stachník, „budou debaty o relevanci AI mimo. AI bude mainstream, který budeme každodenně používat, aniž bychom se nad tím pozastavovali – podobně jako dnes mobilní telefon“.
To je za šest let. Za šest let by podle Národní strategie umělé inteligence mělo být Česko „výrazně výše“ než na 28. místě v AI žebříčku. Za šest let možná bude jiná vláda. Za šest let možná budou jiné priority. Za šest let už bude pozdě hledat člověka, který je za naše úspěchy či prohry zodpovědný.
Nevíme, kdo bude premiér, ale určitě uslyšíme to mnohokrát vyřčené a trapné: „Zavinili to ti před námi.“ A kdyby byl premiér čirou náhodou ten samý, pak: „Mysleli jsme to dobře, ale politika jsou kompromisy a dopadlo to jako vždycky.“
Kolikrát jsme to už v Česku slyšeli?
V 90. letech jsme měli z postkomunistických zemí nejlépe fungující ekonomiku, vládu s největším tahem směrem ke kapitalismu a několik univerzit s potenciálem být mezi nejlepšími v Evropě. Ale stali jsme se montovnou. Teď můžeme být v čele evropské AI revoluce. Nebo můžeme zase čekat, až nám někdo vysvětlí, proč „to“ nešlo udělat.
V Česku je to obehraná písnička: že máme šanci být lídrem ve vzdělanostní ekonomice. Chválíme sami sebe: máme dobré vzdělávání (a ano, testování žáků a studentů to potvrzuje), máme i kvalitní vědu, byť systémově asi špatně nastavenou. Jsme logickým centrem pro AI v Evropě.
Tak proč jím nejsme v realitě? Ta odpověď je jednoduchá. V téhle zemi chybí lídři. Formální i autentičtí. Ano, teď nově třeba víme, kdo je nejoblíbenější premiérův standup komik či komička. Nic proti tomu. Ale chtěl bych vědět i to, kdo je premiérův oblíbený AI výzkumník nebo vizionář.
Nebo ne, není to povinnost, chápu, že náš premiér je akademik humanitního typu. Ale právě proto by měl jmenovat „AI cara“. Člověka, který nám - například - řekne, jaký je postoj Česka k regulaci AI, v čem se blíží či naopak rozchází s pohledem EU, a jaké kroky udělá Česko pro podporu vědy.
V kuloárech konference v Hradci mi jeden politik mimo záznam řekl: Zapomeňte na AI cara, na to teď nikdo nemá chuť ani myšlenky, vždyť se blíží volby. A v nich jde o všechno!
Nemyslím si, že v jakýchkoli demokratických volbách jde o „všechno“, byť rozumím tomu, že každý kandidující politik má tenhle pocit. Že jde o všechno. Ale o všechno jde jemu, ne zemi. Tedy aspoň většinou. Snad budou podzimní volby ten příklad.
Může se stát, že současná vláda prohraje. A pak bude důležité, co po ní zůstane. Důležité mnohem víc než všechny ty nabubřelé fráze a řeči, které padly několik měsíců před volbami. Česká „tvář AI“ by měla být mezi tím, co zůstane.
Car Petr Veliký, díky němuž se slovo „car“ či „tsar“ dostalo do angličtiny, po sobě zanechal „okno do Evropy“, neboli město Petrohrad. Jaký odkaz zanechá současná vláda?
Strategii ve formátu PDF, tipuju. Což je málo. Ale úplně by stačilo, kdyby to byl chytrý a vzdělaný člověk ve služebním poměru a s telefonním číslem. Český „AI car“, který bude mít svou vizi a plán. A bude mít zároveň i „klid na práci“, protože v povolebním vyjednávání bude AI tím posledním, co bude politiky zajímat.
Pane Kupko, pořád nic?
