Článek
Všechno je jednou poprvé. Třeba to, když Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) služby kriminální policie a vyšetřování přijde ke špičkovému státnímu manažerovi domů, otevře tam soukromý trezor a najde v něm 80 milionů v korunách, eurech a dolarech.
To se stalo minulý týden a ředitele Správy železnic Jiřího Svobodu kvůli tomu v pondělí odvolala správní rada, ve které zasedají mimo jiné senátor Martin Červíček (ODS) a poslanec Martin Kolovratník (ANO). Šlo o jedinou možnou reakci. Ale zápletku, odstartovanou zprávou jak z detektivky, to nerozuzluje ani v nejmenším.
Tak si, jak v televizi říkávají kriminalisté, když se z terénu vrátí do kanclu, shrňme, co zatím víme.
1. Nejspokojenější může být (zatím) šéf Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) Radek Mátl, Svobodův manažerský protějšek bez kolejí. Ačkoli razie NCOZ souběžně proběhla v ŘSD stejně jako na Správě železnic, díky příběhu 80 milionů se teď mluví jen o té druhé.
2. Slovo „razie“ zní snad trochu moc přísně: policie nikoho nezadržela ani neobvinila, v oficiálním žargonu šlo o „dokumentační realizaci“. To je typ akce, kdy detektivové, jak informují média, „zasahují“ na tom kterém místě, jen aby si opatřili smlouvy nebo jiné dokumenty, které pak při vyšetřování studují. Ve chvíli „razie“ ještě není jasné, jestli se stal zločin, natož to, kdo by ho měl spáchat.
3. Zároveň platí, že policie se nemůže někam dostavit a dokumentačně si realizovat jen tak. A teprv ne k někomu do bytu. K domovní prohlídce potřebuje – jak také víme z detektivek – povolení soudu a to může podle trestního řádu dostat jedině tehdy, „je-li důvodné podezření, že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení“.
Jestli takové důvodné podezření uznal soud i v případě „prvního železničáře“ Jiřího Svobody, je to samo o sobě vážné. A byl by to argument pro Svobodovo odvolání i v případě, že by se u něj žádných 80 milionů nenašlo.
Ředitel strategické státní instituce, která hospodaří s rozpočtem 63 miliard (trojnásobek rozpočtu Ministerstva kultury), musí být nezpochybnitelnou figurou. NCOZ by u něj doma správně neměla co pohledávat, ani na kafi, ani na dokumentační realizaci.
4. Není vůbec prokázané, že by obnos ve Svobodově trezoru a podezření z nekalostí na Správě železnic měly něco společného. Odvolaný manažer tvrdí, že jde hlavně o celoživotní úspory jeho otce, respektive dědečka. To, že byly doma v hotovosti, vysvětluje zkušeností svých příbuzných s takzvanou měnovou reformou roku 1953.
Pan Svoboda mladší nebyl v rozhovoru sdílný, takže neznáme podrobnosti. Ale dá se namítnout, že stejný zážitek znaly statisíce lidí, aniž by je a jejich potomky vedl k hluboké nedůvěře k bankám a státním zárukám za ně ještě o plných 72 let později.
Svobodovo vysvětlení původu peněz přesto může být pravdivé – jen zatím působí trochu výstředně a o to méně důvěryhodně.
Jestli rodinné úspory spravuje, jak řekl, třicet let a tímto krajně zásadovým způsobem, pak za tu dobu inflace ubrala zhruba dvě třetiny jejich hodnoty. Za posledních deset let třetinu.
5. Stát poslední dobou rozjel investice do dopravní infrastruktury. Ty se někdy pomalu zaměňují se stavbou dálnic. Protože po nich je větší poptávka u voličů i politiků. Legendární volební billboard „Dálnice, dálnice, dálnice“ by nikdy nemohl znít „Železnice, železnice, železnice“. To by neprodávalo, neslibovalo plnění tužeb.
Ministerstvo dopravy přitom sídlí v majestátní budově postavené pro Ministerstvo železnic, tak se ten úřad jmenoval za první republiky. Doprava rovnala se železnice. Příběh Jiřího Svobody, „ministra železnic“, teď jejich význam i bývalou slávu nechtěně připomněl. Do vlády sice míří Motoristé, ale mluví se o železnicích, jsou zpět!
