Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Střet o střet zájmů Andreje Babiše vstupuje do ostrého finále. Jak Petr Pavel, tak Andrej Babiš si kolíkují argumentační prostor a po týdnech předstírané harmonie vysílají k protivníkovi první, zatím spíše cvičné útoky.
Tak Petr Pavel v rámci oslav 17. listopadu upozornil, že pokud by Andrej Babiš měl nějaký problém s řešením svého střetu zájmů, bylo by možná lepší, kdyby hnutí ANO vybralo do čela vlády někoho jiného (rozuměj Karla Havlíčka).
Naproti tomu Andrej Babiš vyrukoval s novou komunikační strategií, která si zaslouží pozornost. Začal zdůrazňovat, že řešení jeho střetu zájmů, o něž se zatím nehodlá ani v náznaku podělit s veřejností, je zásadním a „nevratným“ krokem. Pročež by bylo vhodné, aby Pražský hrad poskytl záruku, že Babiš bude skutečně jmenován premiérem poté, co svou představu o řešení střetu zájmů představí.
Když prezident Václav Klaus v roce 2005 odmítal jmenovat Davida Ratha ministrem zdravotnictví, dokud neodstoupí z čela lékařské komory, Rath se čílil: „Kdo mi dá záruku, že ten vrtošivý stařík, poté co abdikuji z čela komory, si nenajde jinou záminku, aby dělal další problémy?“ Dnes probíhá komunikace přece jen kultivovaněji. Navíc Babiš by si pro Pavla, který je o sedm let mladší, musel vymyslet jinou urážku. Cíl komunikace je ale stejný - znevěrohodnit soupeře, naznačit, že kromě veřejně deklarovaných může mít v rukávu i nějaké vedlejší úmysly.
Tenhle komunikační model s bravurou sobě vlastní zopakoval po Babišovi v rozhovoru pro podcast Seznam Zpráv Ptám se já i Karel Havlíček. Nejde prý o to, že by Babiš nechtěl říct, jak střet zájmů vyřeší, ale „on to musí říct v pravou chvíli“. A „není to triviální.“ A hlavně: „Pokud člověk má udělat rozhodnutí, které je do značné míry nevratné, tak do toho nemůže jít s bianco šekem, musí mít nějakou jistotu, že v momentě, kdy něco takového udělá, tak pak bude jmenován tím premiérem.“
Nutno říct, že obě strany mají docela dobré argumenty. Hrad se opírá o několik let staré rozhodnutí Ústavního soudu, který obšírně vyložil zákon o střetu zájmů, a zrazuje prezidenta od jmenování člověka s možným střetem zájmů, neboť by se tím hlava státu podílela na vzniku nezákonného stavu. Nález ústavních soudců také v podstatě znemožňuje výklad zákona, podle nějž Babiš vlastně nepodniká, neboť „jen“ drží 100 procent akcií obřího holdingu.
Zákon také říká, že příslušný politik ve střetu zájmů má 30 dnů na jeho vyřešení. Od hlavy státu je ale legitimní dožadovat se vysvětlení, jak toto vyřešení bude vypadat, a dá se i pochopit, že vysvětlení si prezident klade jako podmínku jmenování.
Tvrzení Andreje Babiše, že vypořádání střetu zájmů je v tomto případě složitý a nevratný krok, lze také pochopit. Je v tom ostatně i jistá naděje, že by ono řešení mohlo mít určitou relevanci. Poslední pokus se svěřenskými fondy hlídanými Babišovými nejbližšími spolupracovníky a rodinnými příslušníky, byl nejen pohříchu vratný, ale neobstál (nejspíš i proto, že byl tak snadno vratný) v očích českého ani evropského práva a stal se příčinou vleklých a nepříjemných dotačních sporů.
Problém je v něčem jiném. Prezident po Babišovi v tuto chvíli nežádá, aby podnikal jakékoli nevratné kroky, ba dokonce tím ani nepodmiňuje jeho jmenování. Jediné, čeho se hlava státu – přinejmenším veřejně – dožaduje, je vysvětlení, prostý popis plánu, jak se střetem zájmů naložit.
Je velmi těžko představitelné, že by takové vysvětlení či popis samy o sobě představovaly „nevratný krok“. Nevratné kroky se od Babiše budou vyžadovat až ve chvíli, kdy se stane předsedou vlády - teprve pak bude zákonem vázán se do měsíce zbavit střetu zájmů.
Tlak veřejnosti
Co je ale nevratného na pouhém nastínění budoucích plánů, je velká záhada. A je to velká záhada i pro velkou část veřejnosti. Podle průzkumu agentury NMS pro Český rozhlas se 73 procent dotázaných domnívá, že Babiš by měl svůj pohled na řešení střetu zájmů vysvětlit ještě před jmenováním premiérem. Možná ještě zajímavější je, že si to myslí plná polovina voličů hnutí ANO, 56 procent voličů SPD a 63 procent voličů Motoristů, kteří pronikli do Sněmovny i díky sloganu „pohlídáme Babiše“.
U trochu posunuté otázky, zda by prezident měl odložit Babišovo jmenování, dokud tento nepředstaví konkrétní kroky, jak se vyhnout střetu zájmů, už jsou odpovědi méně jednoznačné. S odkladem souhlasí 58 procent všech dotázaných, ale jen 20 procent voličů ANO, čtvrtina příznivců SPD, zato ovšem celá polovina podporovatelů Motoristů.
Existuje tedy v každém případě zcela zřetelný tlak na Babišovo vysvětlení, který je dost silný i ze strany voličů stran nastupující koalice. To, že s vysvětlením svého plánu aspirant na premiérskou funkci váhá, dělá kolem něj tajnosti a podmiňuje ho dalšími kroky ze strany Hradu, je tedy nejen nepochopitelné a nevhodné, ale může to do jisté míry otřást i pozicí samotného Babiše.
Stejné argumenty, které Babiš snáší na hlavu prezidenta, může přitom snadno použít i prezident ve svůj prospěch. Tak především - nejen případný převod Agrofertu, ale i jmenování nového předsedy vlády je netriviální a nevratný krok s velkým dopadem, který je třeba provést ve správný čas.
A také - ani prezident nemůže Babišovi vystavit „bianco šek“ na jmenování premiérem bez ohledu na to, jak bude jeho vysvětlení vypadat. V případě, že by Babišovo vysvětlení znělo dejme tomu „tůdle nůdle“ (což, uznejme, není pravděpodobné), asi by prezident nemohl považovat svou podmínku za splněnou.
Čímž se dostáváme k asi nejdůležitější fázi sporu mezi Babišem a Hradem.
Andrej Babiš by nepochybně měl prezidentovi předem předestřít řešení svého střetu zájmů.
Ale Petr Pavel by měl minimálně Andreji Babišovi (ne-li veřejnosti) předem vysvětlit, jakým způsobem či podle jakých kritérií hodlá vyhodnotit, zda navržené řešení považuje za uspokojivé. Bude arbitrem sama hlava státu? Na to má stěží schopnosti. Bude rozhodovat nějaký prezidentův poradní sbor? A bude to ten stálý, anebo vznikne nějaké ad hoc konzilium složené z právních expertů pro danou oblast? Budeme případně znát jeho složení?
Jediným skutečně relevantním arbitrem bude nakonec samozřejmě soud, pokud se ho někdo zeptá. Prezidentův postoj může být přinejlepším opřený o nejlepší expertní stanoviska. Ale autoritativně určit, zda dané řešení je, či není v souladu se zákonem, samozřejmě nemůže. To ale neznamená, že to celé nemá smysl. Má. Jen se to musí udělat opatrně a správně.
K prodlevám zatím nedochází
Napětí, jehož zdrojem je i Babišova obava, že jeho návrh bude za každých okolností podroben hradní kritice, může vyústit v regulérní ústavní krizi. Anebo si budou muset oba pánové sednout (raději snad mimo objektivy televizních kamer) a jako dospělí politici si říct, kam jsou ochotni ze svých stávajících pozic couvnout, případně jak se vyhnout na jedné straně udílení „bianco šeků“ a na druhé sporům, které by otřásaly ústavním pořádkem, nebo přinejmenším zdržovaly nástup legitimně zvolené většiny k moci.
Zatím k žádným prodlevám nedochází. Navzdory zdání a občasnému brblání jde – zásluhou obou stran – všechno jako na drátkách a termín jmenování vlády nebo alespoň premiéra se může stihnout k polovině prosince stejně jako před čtyřmi lety.
Ten stav je velmi vítaný, ale křehký. Je povinností Andreje Babiše i Petra Pavla o něj pečovat a nedovolit, aby země upadla do ústavní nejistoty.
