Článek
Hnutí SPD Tomia Okamury, vyztužené o neparlamentní strany PRO, Trikolora a Svobodní, prezentovalo v budově Poslanecké sněmovny svůj volební program. Okamura pravil, že SPD „vrátí prosperitu a hrdost znevolněné zemi“. O něco uchopitelnější a podstatnější je informace, že jeho aliance toho chce dosáhnout vstupem do vlády.
Jestli to Okamura myslí upřímně a o volbách na zemi nespadne meteorit, pak by muselo jít o vládu hnutí ANO. Jestli to Okamura myslí upřímně, pak se ale v takové vládě s Andrejem Babišem nemůže potkat ani on, a nejspíš ani Miroslav Ševčík, Jindřich Rajchl a další lídři.
Kandidáti SPD a spol. totiž sice říkají, že do vlády chtějí - ale ne sebe sama. Navrhli by jiný typ politiků, takzvané odborníky. Kdo by to byl, co by na ně říkal premiér a jak dalece by plnili všechna ta velká a ještě větší předvolební slova typu „zabráníme umělému snižování mezd našim lidem“, zůstává hádankou.
Působí zvláštně, když partaj, která se zalyká referendem a „vracením moci lidu“, nabízí lidu zajíce v pytli: zvolte nás, a my pošleme do vlády nějaké odborníky XY. Jestli SPD nemůže přijít na jméno „politickým kuloárům a zákulisí“, tak by mohla voličům představit, koho chce k moci hlavním vchodem dovést, ne? Když to nebude Okamura.
Přes všechnu nejistotu, jak by kooperace SPD a ANO vypadala, má smysl porovnat, s čím do voleb jdou. Obě strany zveřejnily programovou nabídku - a míra vzájemné kompatibility je vysoká. Nejen proto, že jako opozice nenechávají na vládě nit suchou. Příbuzný je i temný, až apokalyptický tón, kterým líčí zmar a jeho viníky. Aby nás vzápětí z bídy takříkajíc „vymávali“ vlastenectvím a státními vlajkami.
Program ANO se jmenuje „Program pro váš lepší život“, program SPD „Česko, jaké chcete“. Oba spojuje důraz na „soběstačnost“, myšlenou tak, že si vystačíme sami. Protože venku číhá nebezpečí, my vám ho předvedeme, a pak vás před ním zachráníme: od eura po migranty, od cen elektřiny po ceny potravin.
Miroslav Ševčík prezentující energetický program SPD: „Prosadíme návrat k domácím zdrojům.“ „Prodloužíme životnost uhelných elektráren, abychom měli dostatek energie pro naše občany.“ Je třeba vypíchnout, že elektřinou v naší zemi svítí naši lidé, těm jí do drátů pošleme nejvíc!
SPD na rozdíl od ANO nemá catch-all ambice, a proto není divu, že v rétorice zachází ještě o trochu dál. Slovy Tomia Okamury slibuje hospodařit tak, aby peníze byly „pro Čechy, Moravany a Slezany, ne pro cizí“. Markéta Šichtařová (Svobodní) volá po „rozpočtu, který slouží zájmům České republiky, ne zájmům cizích mocností“.
To jsou sice jen politické floskule, ale také nic, co by v nějaké verzi nemohl podepsat i Andrej Babiš. Nebo Alena Schillerová.
Absolutní shoda je v odmítání eura, respektive strašení eurem. „Česká koruna je klíčem k naší ekonomické suverenitě.“ (Z programu ANO.) „Koruna je klíčová pro prosperitu České republiky.“ (Markéta Šichtařová.)
S mobilizací za svobodu slova, proti „cenzuře“ a „umlčování“ úspěšně operují protestní strany na Západě. Nepřekvapí, že také SPD a ANO z tématu udělaly jednu z mála novinek na volebním seznamu „co všechno v ČR nechceme“. „Stop cenzuře, pravda není zločin! Žádné trestání za názory.“ (Z volebního desatera SPD.)
Tolik k obsahu. Pokud jde o vizuální formu, na počet použití vlajek České republiky je to zatím remíza. Na množství použité umělé inteligence jasně vítězí SPD, a to nejen nad ANO, ale i všemi ostatními. Obrázkům a videím z jeho produkce to místy propůjčuje až lehce halucinogenní šmrnc.
Bez ohledu na optický dojem, ideová východiska ANO a SPD se podobají. Ať už jsou zabalená do hesel v široké náruči lídrů ANO na billboardech, nebo do vizualizací tržiště SPD plného levných a moc dobrých českých potravin. Zařídíme vám Česko jako zemi-zahrádku s důkladným plotem kolem dokola. Za kterým se všichni zavřeme, a bude dobře. Nebo ještě líp.
