Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Motoristům sobě v posledních průzkumech klesají předvolební preference. Někteří členové doufají, že vzkřísit by je opět mohl europoslanec Filip Turek, který nakonec povede středočeskou kandidátku. V kampani chce společně s dalšími kandidáty sázet na odbornost, nechce prý donekonečna řešit svoje aféry.
Vedle toho potvrzuje i svou ambici na místo ve vládě, ideálně na Ministerstvu zahraničí. „Určitě je to můj obor. Teorie mezinárodních vztahů nebo zahraniční a evropská politika jsou něčím, co mě opravdu baví,“ říká. V rozhovoru pak přibližuje, o co by případně na resortu usiloval, a vysvětluje pohnutky, které stály za jeho rozhodnutím kandidovat.
Vím, že průzkumy předvolebních preferencí neberete příliš vážně, ale v posledních týdnech u Motoristů pozorujeme klesající trend. Je tohle faktor, který nakonec ovlivnil vaši kandidaturu? Chystáte se přitáhnout ztracená procenta?
Těch faktorů bylo několik. Co se preferencí týče, tohle je taková moje touha – ukázat, že jsou podhodnocené. Zároveň chci pomoci straně, protože věřím, že jde o jedinou autentickou pravicovou stranu. Celoživotně jsem byl volič ODS, ale od určitého momentu jsem začal být velmi nespokojený.
Naposledy jsem volil Spolu a pana premiéra Fialu, teď se stydím. Nebyla to správná volba, zase mi to ale otevřelo oči třeba ohledně jiných partnerů. Vždycky jsem byl proti hnutí ANO, vadily mi catch-all party, ale v Evropském parlamentu je spolupráce s ním profesionální. Proto by mi i přišlo přirozené se s nimi spojit.
Co jsou ty další faktory?
To, o čem jsem teď mluvil, jsou spíš osobní důvody. Pak jsou tu ale zásadnější věci. Například zklamání z Evropské komise. Stále nesouhlasím s Ursulou von der Leyenovou coby šéfkou a její politikou. Zase mě to ale inspiruje ke snaze o změnu směřování Evropy, protože si uvědomuji, že nadřazenost komunitárního práva bude pokračovat.
Nejsem naivní. Vím, že vystoupení z EU by zničilo naše zemědělce, průmyslníky a producenty. To se ale dá z Prahy dělat lépe, protože najednou nejste jedním ze 720 europoslanců, ale jen z 200. A kdybychom byli ve vládě, máme možnost měnit věci i na evropské úrovni a možná i efektivněji.
K tomu ale očividně povede pořádný kus cesty. Ve spojitosti s vámi se totiž v poslední době řešily různé aféry. I předseda Petr Macinka připustil, že pokles preferencí mohl být zapříčiněný třeba vaší rychlou jízdou po dálnici. Všímám si i reakcí, že jste některé lidi kvůli podobným excesům „zklamal“. Jak tedy hodláte voliče přesvědčit, aby vám na podzim hodili hlas?
Naše hlavní strategie je sázka na odbornost. Ukážeme, že máme témata, o kterých skutečně umíme mluvit. Já chci třeba řešit evropskou legislativu, migrační pakt, Green Deal a jejich důsledky. Chci se bavit o tom, co nás čeká, když se budeme zadlužovat. Naši oponenti v debatách rádi mluví o všem možném, jenom ne o volebních tématech. Nosí si složky, řeší aférky. To ale musíme s kolegy zvrátit a nastolovat témata, abychom ukázali, že máme vážně zájem něco dělat a víme i jak.
Také bude důležité, abychom si nenechali líbit nálepku „proruských“ nebo „krajně pravicových“ politiků. Mně to přijde vlastně ostudné, protože jsem velký podporovatel NATO, tím pádem asi nemohu být proruský.
Fico a Orbán? Nemáme právo je kádrovat, říká Turek
Když jsme spolu mluvili naposledy, říkal jste, že pokud budete kandidovat do Sněmovny, půjde vám o místo ve vládě. Stále platí, že vás láká Ministerstvo zahraničí?
Zatím nemáme nic jisté, takže nechci působit nafoukaně, že už se někam cpu. Ale určitě je to můj obor. Teorie mezinárodních vztahů nebo zahraniční a evropská politika jsou něčím, co mě opravdu baví. Stejně jako automobilový průmysl. A teď, kdyby mi někdo nabídl třeba Ministerstvo školství nebo Ministerstvo zdravotnictví, tak já vážně nejsem Matěj Gregor ani Boris Šťastný. Nevidím do toho zevnitř, neorientuji se v tom jako oni. Ale u zahraničí si troufám říct, že v tom mám erudici.
O co byste tedy případně na zahraničním resortu usiloval?
Podle mě je potřeba obnovit vztahy s V4, respektive V5 (Visegrádská čtyřka + Rakousko, pozn. red). Musíme mít prostě realistický přístup. Nemůžeme odsuzovat postoj zahraničních sousedů nebo našich kolegů vůči něčemu, protože prostě musíme respektovat, že to jsou svrchované, suverénní země. Proto si myslím, že je důležité s nimi obecně pěstovat dobré diplomatické vztahy.
V tom se shodujete s hnutím ANO. Jak se ale koukáte třeba na otázku Ukrajiny? Patříme k zemím, které jsou v pomoci aktivní. Vedle toho je tu ale právě třeba Maďarsko nebo Slovensko, u jejichž premiérů pozorujeme jakýsi příklon k Rusku. Můžeme třeba vzpomenout nedávnou cestu Roberta Fica do Moskvy, minulý rok tam jel zase Viktor Orbán…
Já bych do Moskvy nikdy nejel. Ale zase, tohle je nějaká politika Roberta Fica a Viktora Orbána. Nemyslím si, že by Evropa nebo kdokoliv mimo jejich občany měl právo je kádrovat. Orbán zlepšuje transatlantické vztahy, bezpečnostní riziko tak určitě nepředstavuje. A u Fica bych také neřekl, že je proruský politik. Pouze dělá proruská gesta.
Slovensko totiž poskytuje humanitární pomoc uprchlíkům, mají je tam. Fico setrvává v NATO, nevypovídá členství. Ano, před voliči nadává, to je jeho komunikace. Ale to je cílené na ty, kteří nemají problém oslovovat se soudruhu. Já s tím třeba problém mám, ale nejsem jeho volič. Naopak s Ficovými postoji vůči Rusku a Ukrajině souhlasí zhruba půlka Slovenska, takže je to jejich věc. My jsme jako Češi historicky zásadovější než Slováci, i proto jsme se museli v minulosti rozdělit.
Někteří odborníci nicméně konstatují, že nejasná pozice těchto států může být hrozbou. Stejně jako kdyby došlo k tomu, že Ukrajina padne, mohlo by Slovensko s Maďarskem představovat bezpečnostní riziko. Vy to tedy vidíte jinak?
Pro mě by bezpečnostní riziko představovaly, pokud by začaly zpochybňovat svoje členství v NATO nebo vyplývající závazky, jako je kolektivní obrana. Víc mě ale děsí Evropská komise a její ekonomická rozhodnutí. Proto potřebujeme spojence v Evropské radě, abychom s tím něco dělali. Mohou to být Slováci, Maďaři, Rakušani, po roce 2027 možná i Francie. Jde o Evropskou unii.
Spojenectví ale musíme budovat i s Amerikou a rád bych se pokusil o rekonstrukci vztahů. Protože i když se někomu nemusí líbit chování Donalda Trumpa, Spojené státy by měly být naším klíčovým spojencem, silnějšího totiž nemáme. Třetí světová válka sice podle mě není nasnadě, ale pokud je naší prioritou bezpečnost Evropy a České republiky, potřebujeme s Amerikou mluvit.
