Smrt jako předvolební téma. První strana si dala do programu eutanazii

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když Starostové o víkendu představovali předvolební program, objevilo se v něm i jedno překvapivé téma. STAN chce ve Sněmovně předložit zákon, který by umožnil eutanazii, neboli medicínské ukončení života na žádost pacienta.

„Hlavně klademe důraz na kvalitu paliativní péče, kde máme systémově co dohánět, ale pro extrémní případ nepředstavitelného utrpení, které ani moderní medicína neumí zmírnit, jako krajní prostředek při respektování všech přísných pravidel jsme se rozhodli finálně toto do našeho programu možná trochu odvážně zařadit,“ vysvětlil záměr předseda STAN Vít Rakušan.

Dosavadní pokusy asistovanou sebevraždu politicky prosadit organizovali spíš jednotlivci – a všechny bez ohledu na politickou příslušnost ztroskotaly. Ze stran se k eutanazii přihlásila pouze Socdem v dlouhodobé vizi, nikdy ji ale reálně neprosazovala a v letošní verzi už téma zase opustila.

Neochota českých politiků se tématem zabývat přitom nedává příliš smysl – alespoň v populistické řeči čísel. Podle průzkumů veřejného mínění si povolení asistované sebevraždy přeje většina Čechů a podporovatelů navíc rok od roku přibývá.

Postoje k eutanazii dlouhodobě sleduje agentura CVVM – podle jejích dat byl se podíl zastánců v Česku mezi lety 2008 a 2019 držel na stabilních 65 procentech. V roce 2023 pak vzrostl na 73 procent. Ke srovnatelným číslům došel i nejaktuálnější průzkum agentury Ipsos z letošního února.

Podle CVVM jde podpora eutanazie napříč společností – nezáleží ani na pohlaví, věku, vzdělání ani bohatství. Častěji nesouhlas vyjadřují pouze lidé římskokatolického vyznání.

„Nevím, jak si rozpor mezi tím, co si přeje veřejnost a co dělají politici, vysvětlit,“ říká Milan Hamerský ze Spolku pro uzákonění eutanazie. „Ale podívejte se, kolik je věřících v české společnosti a kolik jich je ve vládě a ve Sněmovně. Je to opravdu nepoměr,“ dodává.

Právě Hamerský je jedním z významných českých propagátorů eutanazie. A spolek patří k těm, kdo teď STAN inspirovali při tvorbě volebního programu – mimo jiné se na ni lidé ze spolku veřejně ptali předsedy Víta Rakušana na jedné z jeho „debat bez cenzury“.

Až dosud ovšem Starostové ve věci nijak aktivní nebyli. „S mnohými Starosty se znám osobně a tlačil jsem na ně roky, ale byli k tomu vlažní,“ říká Hamerský. A podobně popisuje zkušenosti i s dalšími stranami.

Žádný konkrétní plán, jak eutanazii v Česku zařídit, navíc hnutí STAN zatím zpracovaný nemá. „Je to spíš takové otevření politických dveří k debatě. Myslím, že tím padá tabu ve smyslu, že se tomu politické strany doteď vyhýbaly. My se k tomu hlásíme, že je potřeba před tím nezavírat oči a i politicky to řešit,“ říká místopředsedkyně STAN Michaela Šebelová.

Představuje si, že po volbách se povede široká debata s odborníky nad možnými cestami. „Ani to podle mě nemůže být tak, že by konkrétní návrh psala nějaká politická strana,“ dodává Šebelová.

Tématem se chtějí zabývat i Piráti, kteří se podíleli na jednom z neúspěšných pokusů zákon prosadit v roce 2020. „Každý z nás by si měl rozhodovat o konci svého života, když má bolesti a je nevyléčitelně nemocen. Žijeme ve svobodné společnosti, avšak tato svoboda je nám stále odpírána,“ říká k tomu předseda strany Zdeněk Hřib.

Klíčové pro to, jestli dostane debata o eutanazii v příštím volebním období šanci, ale bude hnutí ANO Andreje Babiše, který obhájí největší sněmovní klub. Babiš teď na dotazy Seznam Zpráv reaguje vstřícně: „Určitě je to téma k řešení, budeme se tím zabývat.“

Jenže z minulých kroků je vidět, že Babišovo hnutí jako celek je k tématu taky mimořádně vlažné. A to přesto, že hned dvakrát navrhli zákon o eutanazii jeho vlastní poslanci. Nejdříve se pokoušel zákon prosadit poslanec Jiří Zlatuška (ANO), v roce 2020 pak zákon inspirovaný Lucemburskem navrhovala poslankyně ANO a lékařka Věra Procházková.

Ani jeden ale neuspěl – i přesto, že jejich vlastní hnutí tehdy bylo součástí vlády. Dnes je Procházková za ANO senátorkou a ve věci eutanazie je stále velmi aktivní – do sněmovních voleb ale zákon znovu předkládat nebude.

„Mám připravený zákon, ale budu ho navrhovat až po volbách, aby se nestal předmětem nějakého volebního boje,“ vysvětluje Procházková. Když se má vyjádřit k postoji vlastního hnutí, odpovídá neurčitě: „U nás je to dlouhodobě řešeno tak, že je to věc každého jednotlivého poslance. Někteří k tomu mají pozitivní vztah, někteří ne.“

Postoje ANO tak i v tomto tématu kopírují jejich chápání takzvané catch-all party. Liberálnějším voličům může hnutí nabídnout propagátory eutanazie, zároveň má ale k dispozici pro konzervativní voliče například věřícího Aleše Juchelku.

Spíše negativní postoje k eutanazii dlouhodobě mají zástupci koalice Spolu, a to nejen v KDU-ČSL. Že by se koalice aktivně tématu chtěla věnovat, není pravděpodobné.

„Eutanazie je téma, které považujeme za hodnotové a osobní. Záleží na každém jednotlivém zákonodárci, jak se k němu postaví,“ říká mluvčí koalice Jakub Skyva.

Za zmínku stojí snad ještě postoj nově vzniklých Motoristů, kteří se prezentují jako konzervativní strana a jsou tedy striktně proti asistované sebevraždě. „Stát nemá být zabijákem lidí, máme bojovat za zlepšení paliativní péče. Já jako lékař, který pečuje o vážně nemocné pacienty, vím, že dnešní medicína má hodně možností,“ říká kandidát Motoristů Boris Šťastný, který spoluzakládal síť Alzheimer center.

Byl to přitom právě Šťastný, kdo ještě jako poslanec za ODS jako první ve Sněmovně debatu o legalizaci eutanazie otevřel. „Pro aktivní eutanazii jsem nikdy nebyl, já jsem byl pro otevření debaty. Ta debata skončila tím, že se podařilo prosadit institut dříve vysloveného přání a jsem striktně proti jakémukoliv rozšiřování,“ říká dnes Šťastný.

Institut dříve vysloveného přání umožňuje pacientovi předem stanovit, jakou péči si přeje a nepřeje v případě, že nebude schopen o svém zdravotním stavu a léčbě rozhodovat. Lidé mohou například odmítnout péči prodlužující život – nemohou si ovšem přát aktivní usmrcení.

Institut platí od roku 2011, využívá se ale minimálně. Jak ukázal průzkum agentury Ipsos, většina českých pacientů – 71 procent – o této možnosti vůbec neví. Jen 24 procent Čechů o institutu pouze slyšelo a mizivých 5 procent ho zná dopodrobna.

Zastánci eutanazie jsou k aktivitě politiků přes proklamovaný předvolební zájem spíše skeptičtí. Spoléhají spíše na české soudy. Ty se už několik let zabývají případem Petra Bartheldiho, který se od dopravní nehody v roce 1996 potýká s vážným zraněním páteře.

Bartheldi se soudí o možnost asistované sebevraždy. Neuspěl ani u Nejvyššího soudu, věc teď mají na stole ústavní soudci.

„Ústavní soud eutanazii sice umožnit nemůže, ale mohl by vyzvat politiky, aby třeba do roka věc legislativně napravili. Pokud by k tomu došlo, Sněmovna by se tím musela zabývat,“ vysvětluje Hamerský ze Spolku pro eutanazii. A upozorňuje, že podobnou cestou šly například soudy v Německu.