Hlavní obsah

Komentář: Vládní poučení z voleb? Pochod údolím smrti pokračuje

Jiří Leschtina
Novinář, spolupracovník redakce
Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy

Výraznější úspěch kandidátů ANO ve druhém kole není moc pravděpodobný. Není divu, když Andrej Babiš léta tupil horní parlamentní komoru jako zbytečný přepych.

Reklama

25. 9. 2022 12:00

„Obžalovanou Janu Nagyovou, která se nikdy neměla ocitnout na volební listině, osobně doporučovaly i další špičky ANO včetně Aleny Schillerové a Karla Havlíčka. Celé hnutí tak asistovalo úpadku politické kultury na samotné dno.“

Článek

Do senátních voleb vytáhlo populistické hnutí ANO a extremistická SPD s ohlušujícím rachotem: Ještě víc než volby komunální se musí senátní klání stát referendem o kabinetu Petra Fialy, v němž by vládní strany měly utrpět zdrcující porážku. Nejlépe srovnatelnou s rokem 2008, kdy Paroubkova sociální demokracie deklasovala Topolánkovu vládní koalici poté, co zvítězila v třiadvaceti ze sedmadvaceti senátních obvodů.

Po prvním kole doplňovacích voleb do Senátu, kdy do finále postoupilo jednadvacet koaličních kandidátů a osmnáct kandidátů hnutí ANO plus jedna kandidátka SPD, to ale na tvrdé zúčtování parlamentní opozice s vládními stranami nevypadá. A rozhodně to není katastrofální mezisoučet za situace, kdy vláda čelí dosud nevídanému souběhu energetické, inflační a sociální krize a z nich plynoucím existenčním strachům narůstající části veřejnosti.

Na druhou stranu i senátní volby zatím potvrzují, že nespoutaný populismus, přikládající pod kotlem společenského neklidu, přináší Andreji Babišovi a jeho hnutí ovoce. Osmnáct kandidátů v barvách ANO postupujících do druhého kola – to je nesporný úspěch. Zvlášť pokud by byl korunován masovějším nástupem do senátních lavic, v nichž zatím nikdy neusedali víc než tři politici za hnutí ANO.

Výraznější úspěch kandidátů ANO v druhém kole ale není příliš pravděpodobný. To by se totiž muselo dostavit daleko více voličů ANO než kdykoliv v minulých letech. Přitom právě senátního finále, jež už není spojeno s dalšími volbami, se tradičně zúčastňují jen „volebně nejzodpovědnější“ voliči. A ti se nacházejí spíš v táboře pravice, a nikoliv mezi příznivci ANO a dalších nesystémových stran. Čemuž se nelze podivovat poté, co Andrej Babiš systematicky tupil horní komoru coby zbytečný přepych našeho ústavního systému.

Zvlášť katastrofální v tomhle směru byly pro ANO senátní volby v roce 2016, kdy Babišovo hnutí mělo po prvním kole sedmnáct želízek v ohni, ale do Senátu nakonec prošli jen tři kandidáti.

Nejostřeji sledovaným senátorským soubojem nesporně zůstává ten jihlavský, v němž se za týden utkají předseda horní komory Miloš Vystrčil a Jana Nagyová, obžalovaná s Babišem z dotačního podvodu v kauze Čapí hnízdo. Je zřejmé, že předseda ANO by rád učinil z nezvolení Vystrčila nejvíce symbolický znak porážky současných vládních stran. Však také v posledním předvolebním týdnu vrhl veškerou energii do „obytňákové“ podpory Jany Nagyové, s níž ve čtyřech dnech absolvoval na dvě desítky mítinků.

Taková podpora předsedy jednomu kandidátovi skutečně nemá obdoby. Tudíž můžeme číst patnáctiprocentní náskok Vystrčila před Nagyovou i jako debakl Andreje Babiše, kdy naděje na porážku předsedy Senátu se vytrácí do říše snů. Na druhou stranu je ale třicet procent hlasů, jimiž voliči podpořili kandidátku stojící před soudem, docela hrůzný výsledek.

Nejde jen o to, že obžalovaný šéf nejsilnější politické strany v zemi bez skrupulí podporuje na náměstích svou údajnou spoluvinici. Snad ještě tristnější je skutečnost, že Nagyovou, která se nikdy neměla ocitnout na volební listině, osobně na Vysočině doporučovaly voličům i další špičky strany včetně Aleny Schillerové a Karla Havlíčka. Celé hnutí ANO tak asistovalo úpadku politické kultury na samotné dno.

Určitou útěchou při pohledu na tohle trudné divadlo nám může být zjištění, že se nenaplnila jiná ponurá předpověď: Že se do horní komory přelije i to nejhorší z politického suterénu, ztělesněné na letošních volebních listinách zejména kandidáty Trojkoalice a nové politické strany PRO.

Jediným úspěchem pro krajně pravicovou mimoparlamentní scénu ale je na Kroměřížsku druhé místo advokátky Jany Zwyrtek Hamplové, která patřila k tvrdým „antivaxerským“ kritikům opatření státních úřadů v době covidu. Ano, jde o onu kandidátku, která v závěru kampaně vypustila na sociální sítě neuvěřitelný status, v němž líčila svou návštěvu Tesca takto: „Když jsem viděla narvané koše hlasitých cizinců a poloprázdné koše tichých českých maminek, potkat kohokoliv z vlády neudržím se. Fakt ne. Hnus velebnosti.“

Právě paní Hamplovou osobně podpořil i čím dál viditelnější předseda nové strany PRO Jindřich Rajchl. Někdejší fotbalový funkcionář a protagonista sázkového byznysu sice do Senátu nekandidoval, ale strana vyslala do voleb hned sedm svých členů či sympatizantů. Ačkoliv žádný z nich nepostoupil do druhého kola, bude dobré dál vést Rajchla v patrnosti. Někteří experti na pravicovou a dezinformační scénu v něm dokonce vidí vycházející hvězdu krajní pravice, která umí míchat pravdu s polopravdou a lží umněji než Tomio Okamura.

Zatím to ale spíš vypadá, že jestli by něco mohlo nahrávat Rajchlovi, tak spíš jeho neokoukanost. Z jeho vystupování na sociálních sítích se line jen stará osvědčená demagogie v poněkud energičtějším hávu: Ukrajina musí přijmout nespravedlivý mír. Česko jí musí přestat dodávat zbraně. Musíme kupovat ruský plyn. A vláda nevydrží do Vánoc, neboť nejpozději v listopadu ji svrhne ulice.

Nezdá se ale, že by se těmito volbami přiblížil pád kabinetu, o němž sní nejen nejvypjatější extrémisté. Ale samozřejmě i Andrej Babiš, jemuž ani nadcházející senátní finále nevyřeší dilema, zda s nejistými vyhlídkami kandidovat na Hrad. Anebo vsadit na i nadále matnou šanci k návratu do Strakovy akademie.

A Petr Fiala? Ten by z letošního volebního podzimu měl vyvodit to podstatné: Pochod údolím smrti pokračuje. A s ním i nebezpečí chyb a přešlapů, kterých vláda napáchala – z nevyhnutelných, a jindy z nepochopitelných důvodů – až příliš sebevražednou porci.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované