Článek
S každou další volbou prezidenta nejsme moudřejší, ale ostřílenější ano. Voliči i politici. Všichni zjišťují, co takzvaně funguje a co ne. Ujasňují si, co a koho vlastně chtějí, a proč. Teprve čtvrté přímé prezidentské volby jsou plánované na leden 2028 a už je k dispozici dost indicií na to, aby se o nich dalo něco soudit.
Schyluje se k tomu, že podruhé bude kandidovat úřadující prezident. Petr Pavel řekl, že když bude cítit podporu a bude zdráv, pokusí se obhájit. Byla by to stejná situace, jako když v roce 2018 kandidoval Miloš Zeman a ve druhém kole vyhrál nad akademikem Jiřím Drahošem. Pavel je zatím, jako byl tehdy Zeman, pasován do role favorita.
Hlava státu má silnou přirozenou autoritu - jejím znázorněním jsou Pražský hrad nebo portrét na poštovních známkách - a ta se promítá do veřejného mínění. Platilo to i v případě kontroverzního a churavějícího Zemana. Dva roky před volbami sice z jednoho průzkumu vyšlo, že si 59 procent lidí nepřeje, aby byl zvolen znovu - ale pak si většinu stejně naklonil. I díky volební kampani, o které nejdřív říkal, že ji nepovede, ale pak jeho podporovatelé oblepili republiku útočnými billboardy. A také díky tomu, že byl podle očekávání přesvědčivější v televizních debatách (té na Nově se jeho protikandidát v druhém kole Drahoš ani nezúčastnil).
Pavlova výchozí pozice vypadá výhodněji. Nepolarizuje tolik jako Zeman. Je pro představu druhého pětiletého mandátu v lepší kondici. Spolu se starosty zůstává nejdůvěryhodnější politickou postavou. V hodnocení polistopadových prezidentů skončil druhý za Václavem Havlem. Podle podzimního průzkumu by ho možná nebo určitě volilo 58 procent dotázaných.
Kdyby Pavel neměl vážného protikandidáta, momentálně by mohl získat přes 50 procent už v prvním kole.
To ale není pravděpodobné, protože vážný Pavlův protikandidát se skoro určitě objeví. Nejpozději v roce 2027. Vážný bude už proto, že výběr osobnosti pro prezidentské volby avizoval premiér Andrej Babiš, pokud možno jako společného kandidáta vládní koalice. Řekl to hned nato, co svůj plán ohlásil Pavel. Podle Babiše „evidentně zahájil předvolební kampaň a snaží se najít téma, na kterém by se vymezil vůči naší vládě“.
Dva roky před volbami tak začalo být ze dne na den až podezřele jasno.
Právem se bere jako jasná věc, že Pavel by postoupil do druhého kola. A tam by proti němu asi stanul kandidát Babišovy koalice. Jejíž minoritní členové chápou, že s vlastními kandidáty by jednak neměli šanci, a jednak by tím ohrozili svou vládní pozici.
Tahle hypotetická situace ale obsahuje spoustu proměnných. Třeba předpoklad, že za dva roky bude vláda, respektive sněmovní většina, vypadat stejně jako teď. Nebo neznámou, jaké popularitě se vláda a prezident budou těšit. A také otázku, jak do voleb promluví dosud neznámé politické persony a jejich vlivní podporovatelé z řad jednotlivců i spolků. Možná nijak, možná významně.
Babiš zkusí rámovat prezidentské volby 2028 jako epilog těch loňských, parlamentních. Jako dodatečné hlasování o éře Fialovy vlády, která Pavla v minulých prezidentských volbách podpořila a s Pavlem hlavně v zahraniční politice víceméně ladila.
Takovému pojetí odpovídají právě slova, že se Pavel snaží „vymezit vůči vládě“. Babiš prezidenta stylizuje do reprezentanta dnešní opozice, kterou voliči poslali na střídačku. A která se od první minuty Petra Pavla vehementně zastává v konfliktu s Petrem Macinkou. Názorně: pirátský poslanecký klub zasedl ve Sněmovně ve flanelových košilích à la Pavel 2023.
Babiš může mobilizovat proti Pavlovi jako symbolu poražené opozice. Celkem snadno.
Potenciální slabinou strategie vláda versus prezident je výběr vhodného kandidáta. Jestli Andrej Babiš za covidu žehral na to, že „ministři nerostou na stromech“, tím spíš to platí pro osobnosti, které by mohly uspět v závodu o Hrad v Babišově vládním dresu.
První možností je, že do toho půjde někdo z dnešní sestavy ANO. A stejně jako minule, i napřesrok by ANO nejspíš zanalyzovalo, že to těžko může být někdo jiný než Babiš. Ten dnes na rok 2023 vzpomíná: „Když nám to Stropnický na poslední chvíli odmítl, tak jsme si řekli, kdo z nás by mohl postoupit do druhého kola. A i když jsem tu kampaň celkem podělal, tak jsem dostal 2,4 milionu hlasů. To není špatné.“ Konec flashbacku, tahle repríza není pravděpodobná. Babiš prezidentskou kandidaturu pojal jako součást velkého návratu do vlády, v tom dosáhl svého. A druhou prezidetnskou kandidaturu nedávno vyloučil (stejně jako svého času i tu první, ovšem).
Druhá cesta teď vypadá pravděpodobněji: ANO bude hledat svého „Drahoše“. Babiš mluví o tom, že koaliční kandidát nemusí být politikem a že „Česká republika má řadu významných osobností z různých oblastí. Práva, vědy, kultury, veřejné služby, kteří mají přirozený respekt a důvěru.“ A o kandidátovi, „který nebude reprezentantem jedné části společnosti, naopak autoritou, která dokáže spojovat.“
To jsou obecné proklamace a nezdá se, že by to měl Babiš bůhvíjak promyšlené. Ani mít nemusí, ještě je čas. Jestli má ale jeho „Drahoš“ mít reálnou šanci, musel by v sobě propojit dva parametry, které si do značné míry protiřečí:
Být všeobecnou, spojující autoritou. A zároveň oslovit takřka všechny voliče dnešní vlády, která v těžce vyhrocené kampani uspěla i díky hlasům protestu, nespokojenosti s poměry, v krajních případech i se systémem.
Dát tohle dohromady - obrazně, doručit celospočensky respektovanou prezidentskou osobnost i voličům Jindřicha Rajchla - se může ukázat jako pokus o kulatý čtverec.
Babišův nepolitický kandidát by se svou nabídkou také musel viditelně lišit od Petra Pavla, přinejmenším od Petra Pavla z roku 2023. Jenže „spojující nepolitik“ by logicky tíhnul ke spojujícím hodnotám jako je slušnost, čest, důstojnost, pravda, což by právě Pavlovu agendu dost připomínalo. A znovu: když Babiš pojme volby jako střet vládního a hradně-opozičního bloku, pak nemají všelidské hodnoty bůhvíjaký mobilizační potenciál.
Andrej Babiš také nadhodil, že kandidovat by mohla žena, doslova že „České republice by prezidentka bezpochyby slušela.“ Jediným Babišovým motivem sice je volby vyhrát, ať s kandidátem nebo kandidátkou, ale je užitečné, že o prezidentské volbě uvažuje i z pohledu genderu. Užitečné pro společnost, z pohledu různorodosti její potenciální reprezentace. Užitečné to může být i z pohledu Babišovy taktiky, protože žena, a pravděpodobná finalistka voleb, by mohla být překvapivým soupeřem, novou tváří, pro kterou se třeba část společnosti nadchne.
A to jsme zase u problému kulatého čtverce. Ano, loňské volby přinesly zatím největší zastoupení žen ve Sněmovně. Ale hlavně díky opozičním Pirátům a STAN. Naopak „ženská vlna“ vůbec nesouvisí s vzestupem vládních Motoristů, ti ukazují opačný trend. Přesto: poptávka po ženách v politice existuje a vládní kandidátka by mohla získávat hlasy i díky tomu, že některým voličům, kteří Pavla úplně nemusí, by mohla imponovat představa první prezidentky.
Kampaň vědce Jiřího Drahoše v roce 2018 ukázala limity kandidatury respektované nepolitické osobnosti. Nedokázal se dost přesvědčivě stát politikem a neunesl drsný tlak politického veterána Miloše Zemana, který beze zbytku využil své konkurenční výhody úřadujícího prezidenta.
O deset let později Babiš těžko uspěje, když nabídne „jen“ osobnost typu Drahoš 2.0, jak ji zatím v několika větách vylíčil.
A těžko by mohla zvítězit i nepolitická osobnost, kterou by politku napřed naučil Babiš a která by mluvila jakoby jeho ústy. Musela by to být svébytná figura, jež by nepůsobila dojmem, že jde o vládního zmocněnce pro Hrad. Musel by to být politik - i Pavel jím už byl, když kandidoval poprvé. Nikdo jiný než vybroušený politik nemůže prezidentské volby vyhrát, to je dosavadní zkušenost. Skoro jistota.
