Fico až do roku 2031? Nahrávají mu opoziční půtky i účty Šimečkovy matky

Gratulace Maďarsku k „osvobození od režimu Viktora Orbána“, začátek pádu středoevropského populismu a hlavně signál, že podobný osud může potkat i premiéra Roberta Fica.

Tak slovenská opozice (s výjimkou fašistického hnutí Republika) reagovala na dubnovou prohru strany Fidesz, která v Maďarsku vládla 16 let.

Zatímco premiér Robert Fico ze Směru a politici dalších vládních stran reagovali pragmaticky a vítězi voleb Péteru Magyarovi rychle a stručně pogratulovali, opozice dění v Budapešti brala jako jasný impulz.

„Další na řadě musí být Robert Fico,“ napsal lídr Progresivního Slovenska (PS) Michal Šimečka. „Fico v Maďarsku prohrál, příští rok dostane világoš na Slovensku,“ uvedl ve stejném duchu expremiér a lídr hnutí Slovensko Igor Matovič.

Situace v Maďarsku a na Slovensku se ale v mnohém liší. Viktor Orbán vládl nepřetržitě 16 let a vybudoval kolem sebe propracovaný mocenský systém s autoritářskými prvky. Umožnila mu to de facto jednobarevná ústavní většina.

Robert Fico je premiérem s přestávkami už 13 let, zpět u moci je ale teprve od roku 2023. Jeho pokusy o systémové změny narážejí na ústavní limity i nestabilitu roztříštěné koalice s křehkou většinou v parlamentu.

Znovu se to projevilo minulý týden, kdy k překvapení koalice v prvním čtení neprošla vládní novela zákona o katastru.

Ficova vláda chtěla, aby se nově evidovalo nahlížení do katastru a aby nemohlo být anonymní. Podle opozice jde vládě o ztížení kontroly majetků politiků. Znamenalo by to totiž omezení pro novináře i protikorupční organizace.

Pro novelu nakonec zvedlo ruku jen 73 vládních poslanců z deklarovaných 79.

V jednacím sále zavládlo po vyhlášení výsledku překvapené ticho. Následoval bouřlivý potlesk opozice, která jinak mnoho důvodů k radosti nemá.

A tady se nabízí další srovnání s Maďarskem. Ne však s volbami 2026, nýbrž se situací před nástupem Magyara.

Tamní opozice vyzkoušela různé strategie, jak Orbána porazit. Před volbami v roce 2022 se dokonce sjednotila a měla společného kandidáta na premiéra, ani to ale nepomohlo a Fidesz znovu získal ústavní většinu.

Zlom přišel až ve chvíli, kdy systém narušil insider Magyar.

Dlouholetý prominent Fideszu rozbil zavedené stranické struktury. Jeho hnutí Tisza vedlo dva roky permanentní kampaň a nakonec dosáhlo na přesvědčivou ústavní většinu.

Šlo o výjimečnou kombinaci okolností, silného lídra a ochoty voličů opustit staré strany. Takový scénář se na slovenské opozici nerýsuje. O to víc se Ficovi rivalové upínají k jiné cestě - ke spolupráci. Ta ale zatím existuje spíš na papíře než v realitě.

Po volbách v roce 2023 se proti sobě opoziční strany spíš vymezovaly, než spojovaly. Svoboda a solidarita (SaS) útočila na Progresivní Slovensko. To si zas vyměňovalo výčitky s mimoparlamentními Demokraty kvůli organizaci protestů. A Igor Matovič už tradičně šil do všech – dožadoval se účasti v opozičním bloku a zároveň ji vylučoval.

Vzájemnou nedůvěru navíc posilovala zkušenost z předchozích vlád Igora Matoviče a Eduarda Hegera, které se rozpadly po vleklých koaličních sporech a chaosu.

Zlom přišel až s prvními Ficovými zásahy do trestního práva a prokuratury. Opozici to mobilizovalo. Progresivní Slovensko, SaS a konzervativní Křesťanskodemokratické hnutí (KDH) začaly pořádat společné protesty a koordinovat postup v parlamentu.

Jenže pokus o hlubší spolupráci narazil ve chvíli, kdy loni poslanci KDH podpořili vládní ústavní změnu o „dvou pohlavích“.

Následné schůzky opozičních lídrů sice měly vyslat signál jednoty, reálně se ale vztahy zadrhly. Strany sice spolupracují při kritice Ficovy vlády, zároveň se ale připravují na volby každá sama za sebe.

Debatu o spojování znovu otevřely až maďarské volby. Progresivní Slovensko přišlo s nabídkou, že by jeho kandidátka mohla sloužit jako „záchranná archa“ pro menší strany, kterým hrozí propad hlasů.

„Máme tu tři strany kolem pětiprocentní hranice. Stačí vyšší účast a z šesti procent jsou čtyři nebo i tři. A pak je celé úsilí zbytečné,“ řekl Seznam Zprávám místopředseda PS Martin Dubéci.

Podle něj nejde jen o matematiku, ale i o to, jak bude vypadat samotná kampaň.

„Reálně hrozí, že strany se nebudou soustředit na voliče vlády nebo nerozhodnuté, ale budou si přebírat voliče navzájem. Pro SaS je snadnější získat jedno nebo dvě procenta od PS než hledat nové voliče. To nastaví dynamiku kampaně úplně špatně, protože se budeme vymezovat jeden vůči druhému, místo toho, abychom nabízeli společný příběh,“ popsal.

Opozice podle něj místo střetu s Ficem riskuje vnitřní boj. Progresivní Slovensko proto mluví o nutnosti vytvořit jasnou alternativu ještě před volbami.

„Volby musí být o jasné volbě mezi Ficem a jasnou alternativou. V Maďarsku to fungovalo právě proto, že lidé viděli jednu nabídku, ne pět rozhádaných stran,“ podotkl Dubéci.

PS zároveň otevřeně vymezuje limity možné spolupráce. Vylučuje účast Matovičova hnutí. „Vlády, jejichž součástí je Igor Matovič, vydrží půl roku. To už si nemůžeme dovolit,“ dodal.

Právě Matovič zůstává pro většinu opozice problémem i nevyhnutelnou součástí povolební matematiky.

„Chová se jako obvykle. Kritizuje lídra opozice, tlačí ostatní strany k vyloučení spolupráce s Hlasem a zároveň vyzývá, aby se všechny ostatní strany spojily bez něj,“ napsal Seznam Zprávám analytik agentury NMS Mikuláš Hanes.

Strategie někdejšího premiéra vytváří tlak na dvě strany zároveň. Navenek útočí na PS a snaží se oslabit jeho pozici lídra opozice. Zároveň ale varuje před propadnutím hlasů a nutí ostatní strany řešit scénáře společného postupu.

Výsledkem je paradoxní situace, kdy „nechtěný“ Matovič zůstává potenciálním jazýčkem na vahách při sestavování vlády. „Opoziční strany proto hledají scénář, jak vytvořit většinu bez něj. To ale výrazně zužuje manévrovací prostor,“ upozornil Hanes.

Do rovnice navíc zasahují menší strany na hraně vstupu do parlamentu. „Pokud by se do parlamentu dostala například Maďarská aliance, znamenalo by to zhruba pět procent navíc pro opoziční blok,“ nastínil analytik.

Návrh PS na společný postup opozice ale naráží na odpor. SaS i KDH zatím trvají na samostatné kandidatuře. Argumentují ochranou vlastní identity a obavou, že by široké spojení působilo kvůli ideologickým rozdílům nevěrohodně.

„Spojování není strategie. Ten, kdo o něm mluví, jen potvrzuje, že nemá žádný plán na Ficovu porážku,“ prohlásil lídr SaS Branislav Gröhling. Do voleb chce jít samostatně. Podobně mluví i předseda konzervativní KDH Milan Majerský. Překážkou pro volební blok je podle něj role „progresivců“.

Dalším faktorem jsou Demokrati, které vede exministr obrany Jaroslav Naď. Aktivní strana mluví hlavně o sbližování s PS. Zároveň stojí za vyvoláním referenda, které se bude konat na začátku letních prázdnin.

Prezident Peter Pellegrini vyškrtl otázku na rozpuštění parlamentu a předčasné volby, lidé se tak budou vyjadřovat jen ke zrušení doživotní renty pro premiéra a k obnovení sociální prokuratury a policejního útvaru pro závažnou kriminalitu.

Referendum ale opozici nesjednotilo. Naopak. Panují obavy, že pokud bude plebiscit neúspěšný a nepřijde dostatek lidí (50 %), vyzní věc do ztracena. Většina stran si tak od referenda Demokratů drží distanc.

Partaje ale řeší i vlastní problémy. Ze SaS tento týden po 17 letech vystoupil její zakladatel Richard Sulík. Podle něj se strana příliš přiklonila k PS.

Sulík, který se aktivně podílel na pádu dvou vlád bez Směru, zároveň oznámil návrat do aktivní politiky. Spekuluje se, že může SaS ostřelovat z kandidátky hnutí Jsme rodina Borise Kollára.

Těžkou hlavu má i Progresivní Slovensko. Jeho lídr Michal Šimečka sice na jaře obhájil předsednickou funkci, ale dlouhodobě je pod tlakem vládních stran kvůli hospodaření občanského sdružení jeho matky Marty Šimečkové.

Policie vyšetřuje sdružení Projekt Fórum kvůli podezření, že při čerpání státních dotací mohlo dojít k manipulaci s účetními doklady. Jde o peníze na organizaci Středoevropského fóra, každoroční konferenci zaměřenou na témata demokracie, médií a střední Evropy.

Sdružení údajně mělo v některých případech vykazovat duplicitní faktury a předkládat problematické, podle médií i zfalšované bankovní výpisy.

Ze zveřejněných dokumentů vyplývá, že spolupracovnice Šimečkové Andrea Puková měla vybírat peníze v hotovosti a v bankovních výpisech sumy falšovat.

Marta Šimečková tvrdí, že o ničem nevěděla a přičítá odpovědnost Pukové.

Aféra trvá už měsíce a prohlubuje se. Ačkoli kauza s Progresivním Slovenskem nesouvisí, pro Směr jde o „zbraň“ proti Michalu Šimečkovi. Fico totiž útokem na rodinné vazby zpochybňuje protikorupční a protimafiánskou rétoriku PS.

„Progresivnímu Slovensku se právě rozpadl celý svět a obraz jejich fiktivní čistoty. (…) Tvářit se, že o tom Marta Šimečková nevěděla a vše zařídila spolupracovnice, mi připadá jako účelová obrana,“ prohlásil ve středu místopředseda Směru Tibor Gašpar, který o kauze už delší dobu referuje.

Podle něj je zároveň podezřelé, že Šimečkové syn Michal půjčil sdružení finanční prostředky.

Sám Gašpar čelí v kauze Očistec obžalobě ze založení a podpory zločinecké skupiny, korupce a zneužití pravomocí.

Michal Šimečka ve středu uvedl, že ve funkci hodlá setrvat. O dění ve sdružení své matky má podle svých slov stejné informace jako veřejnost. Tvrdí, že z materiálů jednoznačně vyplývá, že jeho matka se podvodu nedopustila.

Zároveň je prý připravena nést jako předsedkyně sdružení odpovědnost. „Všechno ostatní je na vyšetřovateli, na policii,“ dodal s tím, že „panuje silné podezření, že to je na politickou objednávku“.

Z průzkumu NMS Market Research pro SME z letošního března vyplývá, že útoky Směru na Šimečku kvůli „kauze Projekt Fórum“ mají reálný dopad. Víc než 40 procent voličů PS uvedlo, že případ spojený s jeho matkou vnímá negativně.