Utopená hvězda. Fotbalisté řeší, jak nastartovat svůj mercedes v sestavě

/Od zvláštního zpravodaje v USA/

Libuje si v tom, když může před brankou využít svůj instinkt. Je nečitelný. Originální. Miluje míč. Hledá ho. Patrik Schick byl stvořen k tomu, aby dával góly. Jenže když se převlékne do reprezentačního dresu se lvíčkem na hrudi, příliš času bývá na hřišti v roli pozorovatele. Vlaje ve větru. Nemá servis.

„Styl, který se hraje, mu absolutně nevyhovuje. Podle mě z každého nároďáku, když odjíždí, musí jít na masáž s krkem, protože nedostane jinak balon než na hlavu,“ prohlásil legendární Tomáš Rosický.

Je nejvyšší čas to změnit. Vlastně je to otázka fotbalového života a smrti. Česko musí ve čtvrtek za každou cenu svalit Jihoafrickou republiku, protože na mistrovství světa je po prvním utkání s Jižní Koreou na nule. Schick byl během utkání bez šance, poprvé se k míči přiblížil až skoro po půl hodině, za první poločas se ho dotkl třikrát, dohromady jedenáctkrát, což je šíleně málo. Jednu celkem nadějnou příležitost mu pokazil blok.

I když na sobě zpravidla nedává znát emoce, muselo mu děsně vadit, jak málo se v mexické Guadalajaře dostal do hry. Natož, aby se prosadil.

„Nevím, jak Páťa, ale my nejsme nadšení z toho, že se nám ofenzivní fáze úplně nedaří. Patrik chce být nebezpečný. Chce být u míče, v příležitostech. K tomu potřebuje větší podporu, která mu schází,“ prohlásil trenérský asistent Jan Rezek, když se po návratu do pekelně horkého Dallasu posadil před hrstku českých novinářů.

Hráči dostali během soboty volno, úplně první po 17 dnech, kdy se poprvé před vysněným šampionátem sešli. Zatímco na šampionátu se hrály čtyři zápasy po sobě, Češi si přispali, vyrazili do města, na rodeo do Stockyards, koupit si kovbojské boty na památku. Prostě si vyčistit hlavu. Jak říkají trenéři: „Psychická hygiena.“

Může to být jeden z krůčků, jak přestat mít trému a hlavně najít klíč pro Schicka. Případně taky pro Pavla Šulce, druhou z ofenzivních hvězd, která čeká na bod zlomu. Česko fatálně potřebuje pomoc od svých gólových mužů.

Šulc se proti rychlejším a šikovnějším Korejcům aspoň občas dostával do mezihry, Schick ani to ne. Byl odříznutý. Samozřejmě můžete namítnout, že se nepřetrhne, když mužstvo potřebuje, aby se rval ve zdánlivě zbytečných soubojích, jenže od toho kanonýři nebývají. Důležitost střelců se přepočítává na góly a na euforii, která z gólů vzniká.

Kdo kdy viděl, aby se ve fotbale velebili obránci nebo snad brankáři? Stačí se podívat na jména držitelů Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu roku. Anketa vznikla přesně před 70 lety a jen naprosto výjimečně se debatuje o tom, že by mohl vyhrát defenzivní typ. Brankářské řemeslo mezi vítězi zastupuje jedině sovětský fantom Lev Jašin z roku 1963. Prvním a posledním obráncem byl Fabio Cannavaro, kapitán italských mistrů světa 2006. Jinak je to rok co rok stejné: přednost mají střelci a kreativní typy, čili ti nejpopulárnější, nejžádanější a nejdůležitější.

Česká reprezentace jednoho takového střelce má, ale velmi často mu neumí pomoct. Třicetiletý Schick čistě statisticky skóruje každý druhý zápas (54/26), ale aktuálně se jeho nadání ztrácí v průměrnosti ostatních. Za poslední rok se trefil dvakrát za devět utkání. V březnové baráži proti Irsku proměnil penaltu, povedenou branku si připsal před deseti dny v přáteláku proti Guatemale. A jinak? Ani ťuk.

„Patrika je mi v reprezentaci opravdu líto. Lidé ho často kritizují, že toho během zápasu moc nepředvede, ale když nedostane kvalitní přihrávky, má to strašně těžké,“ prohlásil Rosický. Nemusíte být studentem nejvyšší trenérské licence, abyste viděli totéž.

Žádný jiný český fotbalista nevstřelil v nejprestižnějších ligách 100 a více gólů. Jen on. Lhostejno, jestli zastupoval Sampdorii Janov, AS Řím, Lipsko nebo teď Bayer Leverkusen, kde jej naprosto po zásluze považují za nepostradatelného. Jen v poslední sezoně Bundesligy skóroval šestnáctkrát. Za šest let v klubu nasbíral přes 100 soutěžních gólů, což je další důkaz nejvyšší evropské třídy.

„Jenže česká reprezentace kopíruje fotbal, který obecně přinášejí nejlepší kluby v české lize. Především Slavia. Dlouhé míče dopředu, přímočará hra, spousta soubojů. Přesný opak toho, co Schick – anebo Šulc – potřebuje,“ čte z fotbalových analýz Jakub Kadrnožka z datové společnosti Opta.

Nemusíte mít detailní čísla, abyste si udělali srovnání mezi hrou Leverkusenu a českého týmu. Pro oba je zásadní, aby měly Schicka na hrotu, protože dokáže zakončovat jako málokdo jiný. Ačkoli je prvotřídní levák, nedělá mu problém vystřelit pravačkou, bezvadně zvládá hlavičkování, umí finesy, do šancí se protlačí chtíčem i fikaností. V okolí pokutového území nebo přímo v něm patří mezi prověřené snajpry. Jenže když musí podstupovat spoustu soubojů v místech, ve kterých pro tým nic moc nezíská, jeho kvalita se neprojeví. Naopak se zdá, že se mu nechce.

„Ochotně to dělal v baráži, kdy šlo o postup na šampionát, ale bylo na něm vidět, že mu to vlastní není. Navíc - podle analýz - ani neměl speciální úspěšnost. Ten borec prostě není zvyklý hrát zády k brance,“ uvedl Kadrnožka.

Platilo to pod všemi trenéry, kteří Schicka v národním týmu vedli. Pavel Vrba si ještě netroufl, aby ho vzal na mistrovství Evropy 2016, což si dlouho vyčítal. Zdálo se mu, že v Bohemians, kde jako teenager hostoval ze Sparty, ještě nedorostl v osobnost, kterou potřebuje. Jaroslav Šilhavý už na něm postavil útok, za což se Schick poděkoval pěti trefami na Euru 2021. Ivan Hašek v nastoupené cestě pokračoval.

Jakmile se funkce ujal Miroslav Koubek, docela se řešilo, jaký přístup k Schickovi zvolí. Jestli bude tolerovat jeho lehkou ležérnost a podrží ho coby útočníka číslo 1, nebo po něm bude dupat a vyžadovat daleko pracovitější přístup.

Nabízelo se, že by upřednostnil Tomáše Chorého, dvoumetrový stožár, který nepříjemné rány rozdává i přijímá. Do Slavie, než udělal tři maléry během poslední sezony, Chorý přesně pasoval svým dělnickým a nemilosrdným stylem. Koubek však během baráže potvrdil, že Schicka má jako prioritu a Chorého jako vrchního pomocníka. Klidně by mohli být spolu, pokud si to situace vyžádá. Ale za VIP personu je elegán z Leverkusenu.

„Debata o tom, jestli má hrát Chorý, nebo Schick, mi přijde úplně mimo. Když máte hráče, jako je Patrik, nemělo by to být ani téma,“ přikývl Rosický před fanoušky podcastu MVP.

Jenže jak Schicka správně využít?

„Nedostáváme ho do pozic, ve kterých je silný,“ viděl reprezentační asistent Rezek. Schick potřebuje lepší servis od Šulce, který hraje hned vedle. Jenže taky na Šulce a jeho nevyzpytatelnost musí pracovat ostatní. Nedá se moc očekávat, že by trenéři pro čtvrteční utkání s Jižní Afrikou změnili schéma, aby na hrotu nastoupili dva klasičtí útočníci. Ani ve středové řadě nestojí ve frontě kreativní šikulové, kteří by Schickovi vytvářeli podobné nabídky, na které je zvyklý z Leverkusenu. Takže co s tím? Znovu doufat, že Češi zápas zvládnou bojovností, vůlí a silou. A třeba s magickým trikem od Patrika Schicka, pokud se k němu dostane.

Docela to kopíruje příběh slovutného polského střelce Roberta Lewandowského, který je na klubové úrovni nezastavitelným monstrem, leč s polskou reprezentací jen paběrkuje. A to v červenobílém dresu nastřílel za osmnáct let rekordních 89 gólů! Na světový festival do Brazílie 2014 se vůbec nedostal, v Rusku 2018 byl stínem sebe sama a Poláci skončili poslední ve skupině. Minule v Kataru? Zase vcelku trápení, byť tentokrát se dvěma góly během čtyř zápasů. Do Ameriky se Poláci znovu nedostali.

„Lewandowski potvrzuje, že sice může zářit v Bayernu Mnichov nebo Barceloně, ale jakmile mu v reprezentaci nepomůžou ostatní nebo se mu nepřizpůsobí systém, je téměř poloviční,“ porovnává Kadrnožka. Když se snažil situaci vysvětlit lidem, kteří nerozumí fotbalu, použil příměr se servisem aut: „Česko je něco jako škodovka. Když do ní chcete namontovat součástky, které patří do mercedesu, nezrychlíte. Možná se ani nerozjedete. Prostě to nebude fungovat.“

Jinými slovy: Schick je takový materiál, že by měl patřit do mercedesu. Jenže česká reprezentace jezdí s díly na škodovku. To auto nestojí majlant, není špatné, hodně vydrží, nemá velkou spotřebu, ale na díly z kvalitnějších aut není zvyklé.

Což není úplně Schickova chyba.