Hlavní obsah

Komentář: „Faktor Čaputová“ nestačí. Důležitější bude „faktor Mistrík“

Martin Čaban
Komentátor
Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Danuše Nerudová se hlásí o podporu pro prezidentskou kandidaturu. Musí rozumně využít náskok, který tím získává před „těžkými váhami“.

Reklama

2. 6. 7:00

Úvodní věta propagačního videa „Někteří z vás mě možná neznají“ nepůsobí kdovíjak sebevědomě. Od Danuše Nerudové a jejího týmu jde ale o realistický odhad toho, co je pro začátek její kampaně zcela zásadní.

Článek

Je prima, že se startovní pole prezidentského závodu začíná pomalu vyjasňovat. Vedle zcela exotických kandidátů se začínají do klání oficiálně hlásit i lidé, které by bylo možné v tuto chvíli označit dejme tomu za středně těžké váhy. Tedy lidé s jistým veřejným postavením, vlivem a známostí, byť ne třeba úplně všeobecnou.

Po Josefu Středulovi jde především o Danuši Nerudovou.

Zanedbat ale nelze ani europoslance Hynka Blaška, který oznámil svou kandidaturu bez oficiálně potvrzené vazby na SPD. Blaško se před volbami do Evropského parlamentu v roce 2019 stal miláčkem dezinformačních webů a projektů typu Aeronet či Raptor TV. Díky jejich podpoře získal nakonec přes 47 tisíc preferenčních hlasů, což jej v eurovolbách vystřelilo z nevolitelného osmého místa kandidátky SPD do čela a do Štrasburku. Prezidentské volby s řádově vyšší volební účastí jsou sice v tomto ohledu jiný sport, nicméně Blaškova sólo akce může vyvolat zajímavé vlny přinejmenším v oné protisystémové, ostře protievropské části voličského rybníka.

Čerstvě oznámená kandidatura Danuše Nerudové může mít, podobně jako ta Středulova, ještě širší význam. Přes počáteční komunikační nešikovnosti okolo sponzorů a spolupracovníků je nutné říci, že profesorka, daňová expertka, bývalá rektorka a někdejší šéfka důchodové komise vytvořené minulou vládou má dostatek kvalifikace na to, aby ve startovním poli nebyla jen do počtu nebo pro pobavení.

Úvodní věta jejího propagačního videa „Někteří z vás mě možná neznají“ sice nepůsobí kdovíjak sebevědomě. Může dokonce trochu upomínat na knihy Terryho Pratchetta, zejména na postavu barbara Nijela, jehož bojový pokřik byl „Ehm… promiňte“. Od Nerudové a jejího týmu jde ale o realistický odhad toho, co je pro začátek její kampaně zcela zásadní – totiž dostat její jméno do širšího povědomí než je to, které sdílí pražský Twitter. Ten sice umí vytvořit iluzi vlivnosti a vybudovat okolo jedince výraznou souhlasící komunitu (zejména při zdatnější práci s blokováním účtů), ale vyhrát volby na rozdíl od Aeronetu nikomu neumí, a to ani ty evropské. Natož prezidentské.

Nerudová samozřejmě není jen osobností sociálních sítí. Má své jméno v akademické sféře stejně jako mezi bedlivějšími pozorovateli politiky, kterým není lhostejná například reforma důchodů. Působila v čele Komise pro spravedlivé důchody, do jejíhož čela dosadila Nerudovou její vrstevnice a někdejší ministryně práce Jana Maláčová. Komise navíc navzdory silné nevůli premiéra Andreje Babiše nakonec dospěla k jakýms takýms závěrům, na nichž lze stavět další úvahy o budoucnosti českých penzí. To si může Nerudová připsat jako konkrétní politický úspěch, pokud by jí někdo chtěl (nikoli zcela neprávem) vyčítat nedostatek zkušeností s každodenní politikou.

Čerstvá adeptka na prezidentskou kandidaturu se také pravidelně objevuje v různých žebříčcích vlivných, až nejvlivnějších českých žen, ať už je sestavuje časopis Forbes, anebo třeba projekt #FinŽeny.

Ani to všechno ale v systému přímé volby nestačí. Nerudová prostě není široce známou osobností, a pokud si chce otevřít šance na důstojnou účast v prezidentském klání, musí se jí stát. A musí to udělat rozumně, uvěřitelně a využít k tomu především čas, kdy s oficiálním vstupem do boje váhají nejtěžší váhy, jimiž jsou dnes podle všech ukazatelů (sázkové kurzy, sporadické průzkumy) pořád Andrej Babiš a Petr Pavel. Protože až veřejný prostor zalehnou jejich oficiální kampaně, bude v něm mnohem těsněji.

Příznivci a podporovatelé Danuše Nerudové hodně sázejí na jakýsi „faktor Čaputová“. Tedy na to, že mnoho Čechů, kteří dnes obdivně vzhlížejí ke slovenské hlavě státu, bude emočně tíhnout k možnosti pořídit si také mladou, inteligentní, sympatickou a blonďatou prezidentku. Prezidentská volba je ale složitější mechanismus. Je dobré si vzpomenout, že samotná Čaputová se dostala do Grasalkovičova paláce díky – v Česku poněkud pozapomenutému – „faktoru Mistrík“. O její výhře nakonec rozhodlo především to, že vědec Robert Mistrík, jeden ze silných favoritů slovenského prezidentského závodu, tři týdny před volbami odstoupil z klání a jasným slovem nasměroval své příznivce právě k Čaputové.

Je dost pravděpodobné, že právě na Mistríkovo jméno si v Česku s blížícími se prezidentskými volbami ještě párkrát vzpomeneme. Zvláště až se vyrojí ještě několik vážných adeptů a objeví se úvahy o tříštění hlasů různých voličských skupin. Před každým z kandidátů je kopec práce a rozhodnuto není nic.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované