Článek
Nejsilnější evropská ekonomika dlouho čelila výzvám Mezinárodního měnového fondu, Evropské centrální banky i americké administrativy Donalda Trumpa, aby začala více utrácet a dodávala ekonomice silnější stimuly.
Jenže Němci v čele s Angelou Merkelovou je nevyslyšeli, ze slovníku se jim téměř vytratilo slovo deficit (alespoň v německých reáliích) a po dlouhou dobu tlačili státní dluh k hranici, kde by podle pravidel pro přijetí eura měl být - tedy pod 60 procent HDP. Jedním z argumentů, kterým přilétající výzvy k povolení opasků odráželi, byly přípravy na ekonomickou krizi.
Díky tomu nyní mohou Němci nasadit do boje proti ekonomickému propadu mnohem silnější zbraně a pomoci celé eurozóně, potažmo i zemím, které eurem neplatí.
Hořké zadostiučinění
„Německo cítí naprosté zadostiučinění,“ říká pro agenturu Bloomberg Holger Schmieding, hlavní ekonom Berenberg Bank. „Dnes čelíme největší pohromě, která kdy v mírově době byla, ale máme prostředky s ní bojovat,“ pokračuje Schmieding ve chvále spořivého přístupu ke státní kase.
Podobně by se vší pravděpodobností hovořil i německý ministr financí, sociální demokrat Olaf Scholz. Ten je přesvědčen, že současná krize poukazuje na výhody vyrovnaného rozpočtu, o který usiloval jeho předchůdce za křesťanské demokraty Wolfgang Schäuble.
„Když jsem vysvětloval, proč má smysl snižovat státní dluh, vždycky jsem říkal, že se musíme připravit na krizi. A dnes díky tomu máme sílu, kterou můžeme využít,“ řekl Scholz v televizním vysílání Bloomberg TV.
Taktiku vyrovnaného rozpočtu nevolilo pouze Německo, ale i sousední Rakousko, Nizozemí i Švýcarsko. Právě v poslední jmenované zemi minulý měsíc byl ministrem financí oznámen záchranný balíček ve výši 20 miliard franků (zhruba půl bilionu Kč) se slovy, že poté, co země roky splácela svůj dluh, si může dovolit utrácet.
Padesát? Sedmdesát? Je to jedno
Marcel Fratzscher je bývalým úředníkem Evropské centrální banky a zároveň kritikem německé fiskální politiky. Nyní pracuje v berlínském institutu ekonomického výzkumu a svůj pohled stále nemění. Říká, že téměř neexistuje rozdíl, zda dluh dosahuje 50 procent HDP nebo 70 procent.
„Nesouhlasil bych s tvrzením, že Německo může v současnosti vyčlenit takové množství financí, protože v minulosti se vždy drželi vyváženého rozpočtu,“ řekl pro Bloomberg Fratzscher. „I kdyby více investovalo, Německo by mohlo reagovat úplně stejně jako dnes,“ pokračoval.
Kritika, kam se Německo podívá
Přesto je dnešní situace pro německé politiky ospravedlňující okamžik dlouhotrvajících opatření proti státnímu deficitu, která jim vysloužila přezdívku lakomce industrializovaného světa.
Prezident Bundesbank Jens Weidmann se i před krizí nenechal rozhodit kritikou. „Je to diskuze, kterou slýcháme již nějakou chvíli,“ řekl novinářům Weidmann s úsměvem, který nasvědčoval tomu, jak často se s kritikou setkává.
Negativním komentářům muselo Německo totiž čelit na několik frontách. Od amerických politických činitelů, kteří chtěli, aby Německo utrácelo víc (hlavně za americké zboží), po Mezinárodní měnový fond, jenž argumentoval zvýšením investic za posílení růstu země. I francouzský prezident Emmanuel Macron se před dvěma lety pustil do Německa za jeho škudlení slovy o „věčném fetiši“. Evropská centrální banka po investicích Německa koukala již nějaký čas s nadějí, že stimul od největší ekonomiky EU pomůže nejen jí, ale i celému evropskému regionu.
„Země jako Německo a Nizozemí, které mají široký manévrovací prostor pro své fiskální kroky, jsou dobrou zprávou pro všechny, protože poskytují fiskální zálohu,“ říká pro Bloomberg Volker Wieland, člen německé rady ekonomických expertů. „Udržuje to nízké úrokové sazby a ostatní země mají snadnější přístup na trh,“ pokračoval.
Je jisté, že se ještě posílila pozice německých finančních konzervativců, kterým se současnou krizí potvrzují slova o přípravě zásob na horší časy. Jde totiž o spor, v němž se utkávají jednotlivé ekonomické školy dlouhá desetiletí a ještě se utkávat budou. Hlavními protagonisty tohoto sporu jsou Friedrich August von Hayek a John Maynard Keynes a jejich následovatelé.
Hlavní rozdíly v učení vysvětlují rapující gentlemani ve videu níže:
