Hlavní obsah

Za kulisami Buckinghamského paláce. Jak odstavili královnu

Foto: Profimedia.cz

Královna Alžběta II. byla podle odtajněné korespondence „vynechána“ při klíčových událostech v australské politice.

14. 7. 10:55

Dlouho skrývané tajemství událostí, které někteří označili dokonce za ústavní převrat, bylo dnešním dnem odhaleno.

Článek

Před čtyřiceti pěti lety, 11. listopadu 1975, se australský premiér Gough Whitlam vydal na setkání do Yarralumly. Namísto vyhlášení nových voleb se ale dočkal odvolání z funkce generálním guvernérem sirem Johnem Kerrem. Později toho dne se Whitlam postavil na schody parlamentu a pronesl památná slova: „Můžeme říci ‚Bůh chraň královnu‘, protože nic nezachrání generálního guvernéra.“

Od té doby čtyři a půl desetiletí leželo v Národním archivu 211 dopisů, toužebně očekávaných historiky a politickými biografy. Mnozí z nich doufali, že by korespondence mezi Kerrem a královnou Alžbětou II. mohla objasnit rozsah zapojení královské rodiny do nejkontroverznější události v australské politické historii.

Vyměněním vlády premiéra Whitlama za opoziční stranu sir Kerr napomohl vyvrcholení politické krize v Austrálii. Ale až dopisy z roku 1975, které byly v úterý po čtyřleté soudní bitvě uveřejněny, dokazují, že královna o plánování tohoto převratu neměla tušení. Jak sir John v jednom z dopisů totiž zmiňuje: „Bylo by lepší, kdyby o tom Její Veličenstvo předem nevědělo.“

„Palácové dopisy“ jsou série písemností vyměňovaných mezi guvernérem sirem Johnem Kerrem a Buckinghamským palácem. Propuštěním australského premiéra britským guvernérem se v části australské společnosti začala šířit myšlenka na vlastní australskou republiku. Jak dokazují dopisy, sir Kerr si sice ke kroku propustit premiéra Austrálie vyjednal pravomoci, samotnou královnu o svém rozhodnutí informoval až po jeho vykonání.

Soudní kolotoč o zveřejnění dopisů rozjela profesorka Jenny Hockingová, historička, podle které existují důkazy o tom, že královna o Kerrově záměru vyhodit Whitlama tehdy věděla. Hockingová tak požádala o přístup k dopisům. Dočkala se ale zamítnutí s doprovodným vysvětlením, že dopisy budou drženy pod zámkem nejméně do roku 2027, potenciálně pak na neurčito.

Přitažlivost „palácových dopisů“ zvyšuje hned několik okolností. V první řadě jde o tajemství. Roky snah jedné historičky o uveřejnění obsahu dopisů. Pak je tu skutečnost, že o zveřejnění dopisů rozhodl soud až na druhý pokus, napoprvé byla žádost zamítnuta. To pak přispělo k podezírání Buckingamského paláce z toho, že v australském politickém zvratu sehrál zásadní roli. Vydání těchto dopisů dnes odpovídá na nejnaléhavější otázku ohledně účasti panovníka na vyhození předsedy vlády. Až díky výsledné snaze historičky víme, že v tom královna prsty neměla. Alespoň ne přímo.

Celkem 1200 stran 211 dopisů bylo dosud uchováváno v Národním archivu. O odstranění jednoho z posledních závojů tajemství jedné z největších australských politických krizí se rozhodlo v závěru čtyřleté soudní bitvy zahájené historičkou Jenny Hockingovou. Díky ní v květnu High Court of Australia rozhodl, že k dopisům bude mít veřejnost přístup v „národním zájmu“.

Foto: Profimedia.cz

Generální guvernér, sir John Kerr, právě propustil premiéra Gougha Whitlama a jmenoval vůdce opozice Malcolma Frasera, aby vedl vládu před prosincovými volbami. Australané zareagovali na odvolání Whitlama demonstracemi. Vydali se do ulic s plakáty vyzývajícími k odstranění sira Johna Kerra z jeho funkce. Na snímku demonstrace v Sydney.

Hlavou Austrálie jako ústavní monarchie je britská královna, spousta Australanů tehdy ale neměla tušení, jaké moci se reálně dostává jejím zástupcům.

Whitlam se spolu s Labour Party dostal k moci v roce 1972. Premiérovy reakce na špatnou ekonomickou situaci země způsobovaly rozdělení australské společnosti. Jedni s ním souhlasili, druzí byli ti, kteří následné Kerrovo rozhodnutí propustit Whitlama opěvovali.

Sir Kerr v den propuštění Gougha Whitlama do Buckinghamského paláce napsal: „Rozhodl jsem se učinit krok, který jsem podnikl, aniž bych o tom předem informoval palác, protože podle ústavy jde o mou odpovědnost, a byl jsem toho názoru, že je lepší, aby to Její Veličenstvo nevědělo předem, i když je to samozřejmě moje povinnost jí to okamžitě říct.“

Foto: Profimedia.cz

Pečeť na krabici obsahující dopisy mezi bývalým australským generálním guvernérem sirem Johnem Kerrem a Buckinghamským palácem je už nyní porušená.

Generální guvernér argumentoval, že mu tyto pravomoci dává ústava. O této „rezervní pravomoci“ k odstranění zvoleného předsedy vlády, který měl většinu ve Sněmovně reprezentantů, však od té doby debatovali právní experti, podle kterých bylo jeho propuštění bezprecedentní akcí, která šokovala zemi a vyvolala otázky ohledně australské politické nezávislosti na Británii.

Podle některých šlo o „ústavní převrat“ a krok za hranu „královské výsady“. Do ulic vyšli naštvaní Australané volající vyhlášení samostatné republiky. Onen druhý tábor odchod premiéra ale uvítal. Ve volbách, které se konaly brzy poté, si zvolili vládu středopravé liberální strany Malcolma Frasera. Po propuštění premiéra si sir John Kerr v dopisech posteskl, že s ním přátelé přerušili vztahy, protože uvěřili spiknutí mezi dvěma politiky. „Můj dávný přítel se mnou navždy přerušil vztahy,“ napsal. Ve stejném psaní popsal Whitlamův projev před parlamentem jako „velice rozčílený“.

Podobně jako sir John ale uvažoval i premiér Whitlam a vznikla politická pletka, kdy jeden chce odstranit druhého. „Kdyby během posledních 24 hodin, kdy Whitlam zvažoval své postavení, poradil královně, že bych měl být okamžitě propuštěn, pak by to znamenalo, že se ho budu snažit propustit, zatímco on se snaží propustit mě – to je pro královnu nepřijatelná pozice. To bych pro monarchii nemohl riskovat,“ napsal Kerr v dopise 20. listopadu, kde přiznává, že premiéra předem nevaroval. Stejně tak jako královnu.

Královnin sekretář Martin Charterise tehdy odepsal: „Věřím, že jste při NEinformování královny o vašich úmyslech jednali nejen s dokonalou ústavní slušností, ale také s obdivuhodným ohledem na postavení Jejího Veličenstva.“

Krátce po nuceném odchodu večeřelWhitlam a jeho manželka se soukromým sekretářem královny, Martinem Charterisem. Následující den měl Whitlam audienci u královny. Poznatky z tohoto setkání popsal Charteris Kerrovi takto: „Pan Whitlam byl ve vynikající formě a konverzace na večeři byla uspokojivá (…). Po večeři jsem měl asi půlhodinový soukromý rozhovor s panem Whitlamem a on zůstal milý a rozumný, mluvil vřele o královně a alespoň připustil, že lze tvrdit, že jste jednal v souladu s ústavou! Zdá se, že setkání s královnou proběhlo velmi dobře.“

Proč je zveřejnění dopisů důležité?

Podle historiků dopisy konečně zaplnily mezery ohledně jedné z nejdůležitějších událostí v Austrálii. „Jdou do samého jádra australské ústavní nezávislosti,“ řekl Prof. Mark McKenna z University of Sydney pro The Guardian.

Whitlam a jeho příznivci neustále tvrdili, že se stali obětí spiknutí mezi sirem Johnem a Fraserem. Po formální stránce ale k přímému obvinění Buckinghamského paláce nikdy nedošlo. Veřejnost se k dopisům nedostala, byly označeny za „osobní“ korespondenci královny a podléhaly královskému embargu. V roce 2016 zahájila profesorka Hockingová soudní proces, který tento stav zvrátil, přičemž argumentovala, že dopisy jsou kritickými historickými záznamy, ke kterým by neměl být omezován přístup pravidly cizí moci. Vydání dopisů bylo „skvělým výsledkem pro transparentnost a historii“, řekla pro BBC.

Jak píše BBC, toto odhalení nemusí být nutně šokující, jde spíš o zajímavý náhled na období každodenní a podrobné korespondence mezi sirem Johnem, královnou a jejím osobním sekretářem v období vyhroceného napětí v kruzích australské politiky.

Krok k samostatné republice?

Krátce po zveřejnění dopisů se začali ozývat současní i bývalí členové australské vlády. Labourista Anthony Albanese řekl, že dopisy jen zdůraznily nutnost vytvoření australské republiky. „Činnosti generálního guvernéra dne 11. listopadu, jejichž cílem bylo rozpustit vládu, postavit se nad australský lid, jen posilují potřebu mít australskou hlavu státu, abychom se postavili na vlastní nohy,“ řekl. „Skutečnost, že jsme čekali 45 let na korespondenci mezi královnou a palácem a generálním guvernérem v Austrálii, říká, že s našimi vládními strukturami je něco velmi špatného, stejně jako skutečnost, že někdo na druhé straně světa byl zapojen do tohoto procesu.“

Labourista Matt Thistlethwaite dodal: „Když sir John Kerr předal tyto dokumenty Národnímu archivu, měl podle jeho představy v budoucnu tyto dokumenty vypustit a australská veřejnost měla znát jejich obsah. Přesto v roce 1991, když zemřel, zasáhl Buckinghamský palác a řekl, že tyto dokumenty zůstanou v tajnosti až do roku 2027 a poté musí Buckinghamský palác udělit povolení, aby mohly být dokumenty uvolněny.

V dnešní moderní Austrálii je to špatně (…). Odhalení těchto dokumentů dnes zdůrazňuje skutečnost, že v budoucnu, jakmile projdeme covidovu krizi, musí Austrálie začít zralou a seriózní diskuzi o našich budoucích ústavních opatřeních, aby mohla seriózně diskutovat o změně naší ústavy s cílem konečně jmenovat do čela našeho státu Australana.“

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené