Hlavní obsah

„Aby ponížili muže, znásilní mu ženu.“ Aktivistka o strastech afrických žen

Foto: Forum 2000

„Mnohokrát mě zatkli, začalo se to dít ještě na univerzitě,“ popisuje v článku zimbabwská aktivistka Glanis Changachirereová.

Reklama

7. 12. 2021 14:05

Čelí útlaku ze strany úřadů, je pod stálým dohledem státu, ale bojuje dál. Glanis Changachirereová ze Zimbabwe pomáhá ženám napříč Afrikou získat vlastní hlas. Seznam Zprávám popsala, jaké (často násilné) poměry v regionu panují.

Článek

Stalo se to na konci října v Murombedzi, zimbabwském městečku ležícím asi 100 kilometrů na západ od metropole Harare. Opoziční političku Marii Wembaovu tam za denního světla unesli a surově zbili neznámí muži – podle tamních médií kumpáni prezidenta Emmersona Mnangagwy.

„Našli ji nahou a ošklivě zbitou. Mnangagwa pokračuje v beztrestném podněcování násilí na ženách,“ uvedla podle serveru ZimEye v oficiálním vyjádření buňka opozičního Hnutí pro demokratickou změnu ze Západního Mashonalandu. Wembaová skončila v nemocnici. A takových případů najdete v Zimbabwe i dalších zemích subsaharské Afriky spoustu.

Seznam Zprávy se spojily s jednou z výrazných osobností tamní občanské společnosti – Glanis Changachirereovou. Před 12 lety v Zimbabwe založila na základě vlastní zkušenosti Institut pro rozvoj mladých žen a snaží se zlepšit ženám a dívkám podmínky pro život. Ať už jde o vzdělání, větší zapojení do politiky a občanských aktivit, nebo právě o bezpečnost.

„Má to svůj rub i líc. Z mnoha důvodů je úžasné být v dnešní době mladou ženou v Zimbabwe nebo subsaharské Africe. A také je to velmi náročné – v kontextu toho, jakým společenským, politickým, právním a dalším výzvám tu ženy čelí. V Africe přetrvává vysoce patriarchální pohled na společnost a dominují jí autoritářské režimy; kvůli této kombinaci jsou ženy přirozeně vyloučeny z prostředí, kde se rozhoduje i o jejich životech,“ vysvětlila na úvod zimbabwská aktivistka, která se zúčastnila letošního ročníku konference Forum 2000.

„Mnohokrát mě zatkli“

Zákony v Zimbabwe a dalších zemích subsaharské Afriky ženám oficiálně přisuzují právo volit i vstoupit do politiky – svobodně a podle své vůle. Realita je ovšem podle Changachirereové mnohem složitější, v praxi to často není možné: „A to kvůli reakci veřejnosti (často násilné), jíž čelí ženy kandidující do politické funkce.“

Ačkoliv jejich zákony mluví o lidských a občanských právech nějak, samotné vlády zemí subsaharské Afriky si je vykládají po svém. Nebo je podle aktivistky rovnou porušují – zmínila například kabinety Zimbabwe, Ugandy, Rwandy i Tanzánie. Pro ilustraci se podělila o vlastní zkušenost s neférovým jednáním těch nahoře:

„Mnohokrát mě zatkli, začalo se to dít ještě na univerzitě. Důvodem pro to, aby mě sebrali, bylo to, že jsem reprezentovala mladé ženy a snažila se mezi nimi vytvořit komunitu, díky níž by se snáze dožadovaly vlastních práv. Podle úřadů šlo o trestný čin, nechtěly, abychom měly možnost se vyjadřovat. Těží totiž z ignorance a pasivity svých občanů.“

Glanis Changachirereová

Foto: Forum 2000

Glanis Changachirereová je jednou z hlavních tváří feministické scény v subsaharské Africe.

Světově uznávaná aktivistka ze Zimbabwe založila v roce 2009 Institut pro rozvoj mladých žen. Organizace ženy zapojuje do různých společenských procesů a snaží se o politickou socio-ekonomickou a další osvětu. Zároveň je zakládající koordinátorkou African Women Leaders Forum a členkou řídícího výboru Světového hnutí za demokracii.

Je držitelkou ceny 30 pod 30 od National Endowment for Democracy (NED), získala ji za svou průkopnickou práci podporující politickou účast mladých žen v Zimbabwe. Má magisterský titul z mezinárodních vztahů – oblasti genderových studií – z University of Birmingham a magisterský titul z veřejné politiky a státní správy z Africa University.

Changachirereová mluvila otevřeně o tom, že si uvědomuje, že je pod neustálým dohledem státu. Úřady sledují její kroky i to, s kým se setkává. Jen tak mimoděk žena zmínila, že se pod dohledem ocitla i celá její rodina. „Ano, žijeme prostě v neustálém strachu,“ přiznala s tím, že třeba v Ugandě je situace totožná.

Zimbabwe je přitom signatářem nejrůznějších mezinárodních dohod, jež zastřešují lidská práva. Mimo jiné ratifikovalo úmluvu Organizace spojených národů, jíž se zavázalo k odstranění všech forem diskriminace.

„Chtějí ponížit muže, a tak mu znásilní ženu“

„Současná situace v Zimbabwe (částečně i Malawi a dalších zemích v regionu) dokazuje, jak málo je ženská část populace zastoupená v politice. Třeba u nás v Zimbabwe tvoří na komunální úrovni političky jen nějakých 14, 15 procent – zbytek jsou muži. V parlamentu (má 270 členů) pak ženy obsadily něco málo přes třetinu křesel (v české Poslanecké sněmovně je to čtvrtina – pozn. red.). Funguje tu přitom systém kvót, podle nichž by měly ženy získat ještě dalších 60 mandátů. To se ale neděje,“ upozornila Changachirere.

Tamní společnost smýšlí stále tradičním, patriarchálním způsobem. Ženy podle její velké části patří do domácnosti, do soukromého života, ne toho veřejného. Zastávat politickou funkci je tedy optikou spousty Zimbabwanů práce pro muže. Kandidátky do politiky i kvůli tomu čelí násilí a sexismu.

„Kandidáti takové jednání neznají. A víte, i ti, kteří pravidelně mluví o lidských právech – ti považují práva žen za něco méně důležitého. Vévodí tomu samozřejmě naše vláda, v jejímž čele stojí muži, kteří věří v patriarchát. Takže lidé, kteří tvoří zákony, se na ženy dívají jako na podřadné bytosti. Zejména na ty, které chtějí do politiky nebo jsou s ní nějak spjaté,“ popsala aktivistka poměry v zemi.

Foto: Profimedia.cz

Na konci listopadu v Zimbabwe odstartovala kampaň proti genderově motivovanému násilí.

Takové nastavení má praktické důsledky. Pokud si chtějí protivníci vyřizovat účty, dělají to přes ženy. „Pak dochází třeba k takto motivovaným znásilněním. Jde o to ponížit muže, a tak mu znásilní ženu – jako muž by měl přece podle společenských pravidel svou rodinu chránit, v tom by měla být jeho síla, tudíž ho to více zasáhne,“ popsala.

V méně brutální míře to podobně chodí i v politice. Changachirereová jako příklad uvedla neshody mezi vládnoucí stranou Zimbabwská africká národní unie – Vlastenecká fronta (ZANU-PF) a opozičním Hnutím pro demokratickou změnu. „ZANU-PF se snaží zdiskreditovat ženy v opozici, skrze něž cílí na opozičníky. A nebudeme si nic nalhávat, podobně jednají i uvnitř vlastních stran se ženami, které se snaží mířit výš,“ dodala.

„Útlak mě inspiroval k boji“

Nerovnost se v tamní společnosti projevuje různými způsoby a na různých úrovních. Kromě nízkého zastoupení žen v politice nebo strachu o vlastní bezpečí může podle Changachirereové jít i o ztížený přístup do virtuálního světa: „V on-line prostoru funguje – zejména nyní – plno podniků. Prodávají své zboží na WhatsAppu, na Facebooku… Když se ale zaměříte na samotnou přítomnost mladých žen na sociálních sítích – mnoho jich tam nenajdete.“

Jen málo žen má totiž přístup k telefonům. „Telefony i další technologické vymoženosti mají často pod kontrolou muži. A těch pár žen, které se na sociálních sítích pohybuje, čelí kyberšikaně – často se sexuálním podtextem. Ženy ale o své místo nejen v on-line světě bojují. Tvrdě makají na tom, aby se emancipovaly,“ zdůraznila aktivistka.

Glanis Changachirereová přisuzuje svou motivaci měnit svět vlastním, nepříliš pozitivním zkušenostem. „Nechci generalizovat, ale myslím, že dokážeme vzkvétat i na základě špatných zážitků. V mém případě na základě útlaku, který mi byl inspirací k tomu, abych začala bojovat, tvořit si život podle vlastních představ,“ zamyslela se respondentka.

Vyrostla v patriarchální, silně věřící rodině – jinými slovy ve velmi konzervativním prostředí. K tomu je pak potřeba přičíst autokratickou vládu exprezidenta Mugabeho, v níž Changachirereová žila většinu svého života.

„Takové okolnosti jako mladá žena vnímáte. Že proti vám bojují vlastně všechny složky systému – rodina, církev, stát. Není kam utéct. Odtud jsem tedy čerpala inspiraci k vytvoření Institutu pro rozvoj mladých žen, abych osvobodila sebe i ostatní ženy. Abychom mohly vyjádřit nespokojenost s tím, že v tomto systému trpíme kvůli svému genderu, věku a dalšímu – třeba sexualitě,“ vypočítala aktivistka.

Zájem o politiku stoupá

Institut pro rozvoj mladých žen propojuje ženy z různých částí Zimbabwe, zejména z venkovských oblastí. Iniciativa si dala už v roce 2009, kdy ji Changachirereová založila, za cíl posílit jejich hlas a také povědomí o politice a vlastních právech, stejně jako o občanské odpovědnosti.

Cílem organizace je samozřejmě také obsadit více vedoucích pozic, jež historicky drží muži. Nejen funkce politické, jedná se i o místa ve velkých firmách a různých institucích, které ovlivňují život ve městech i na venkově.

Foto: Forum 2000

„Na naší straně je stále co zlepšovat – získaly jsme pozornost žen a nyní vylepšujeme podporu, kterou jim můžeme nabídnout,“ uvedla Changachirereová.

„Ale i kdyby se jednalo jen o funkce na komunitní úrovni, i přesto by měly ženy dostat prostor v různých výborech, jež zaštiťují rozvoj komunity. Ženy, které o to mají zájem, proto školíme, aby v takovém světě obstály,“ řekla Changachirereová Seznam Zprávám s tím, že se organizace propojila i s dalšími podobnými útvary napříč africkým kontinentem, čímž vzniká spletitá síť kontaktů a hlavně podpory.

Zájem o aktivity Institutu pro rozvoj mladých žen byl zpočátku – zejména mezi mladými ženami – nízký. Starší ženy se o osvětu už od počátku existence organizace zajímaly více, což Zimbabwanka přisuzuje tomu, že byly do snah o feministickou obrodu v zemi zapojené už v minulosti.

„To jsou zásluhy občanské společnosti a organizací, které tu byly před námi. Zájem mladých žen se nicméně začal zvyšovat. Chtějí se zapojit. A na naší straně je stále co zlepšovat – získaly jsme jejich pozornost a nyní vylepšujeme podporu, kterou jim můžeme nabídnout,“ vysvětlila zakladatelka organizace.

Ta v roce 2018 odstartovala kampaň, jež vyzývala mladé ženy, aby kandidovaly do veřejných funkcí – institut jim nabízel mentoring. „Přihlásilo se více než 100 mladých žen a tři z nich se nám podařilo dostat do politiky – dvě sedí v parlamentu. Letos jsme takovou kampaň vyhlásili znovu kvůli volbám v roce 2023. Ozvalo se nám dvakrát tolik žen, přes 200 zájemkyň. Kvůli omezeným zdrojům jsme schopni se postarat o 80 z nich. Chci tím nicméně ukázat, že postupem času se ten zájem skutečně zvyšuje,“ uzavřela pro Seznam Zprávy Glanis Changachirereová.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:
Občanská společnost

Doporučované