Afrika se pokouší domluvit mír na ose Moskva–Kyjev, má motivaci navíc

/Od naší zvláštní zpravodajky v Lusace/

Delegace několika afrických zemí v čele s jihoafrickým prezidentem Cyrilem Ramaphosou odcestovala na mírovou misi do Ruska a na Ukrajinu.

Krátce před odletem si zambijský prezident Hakainde Hichilema, který je součástí této delegace, mohl poslechnout pohled evropského státníka. V hlavním městě Lusace přijal českého ministra zahraničí Jana Lipavského, který je aktuálně na cestě po Zambii.

„Moje schůzka bude jedna z posledních, pokud půjde vše podle plánu. Nastíním naše pohledy a jsem rád, že těch šest afrických lídrů bude cestovat především do Kyjeva,“ řekl ještě v Praze Lipavský. „Budu vysvětlovat zájmy Česka a Evropy způsobem, který nepodsouvá, co si má druhá strana myslet… Takto jsem hovořil o ruské agresi na Ukrajině, když jsem byl na cestě v Perském zálivu (ministr Jan Lipavský navštívil Saúdskou Arábii a Irák na konci května – pozn. red.). Stejným způsobem budu mluvit i v Angole a Zambii.“

Svá slova posléze Lipavský potvrdil pro Seznam Zprávy bezprostředně po středečním setkání se zambijským lídrem. „Prezidentu Hichilemovi jsem důkladně vysvětlil pozici Česka a popřál hodně štěstí,“ uvedl šéf české diplomacie. Za návštěvu africké delegace Ukrajiny je český šéf resortu zahraničí rád a považuje ji za dobrý nápad.

Válka na Ukrajině byla mimo jiné tématem i úterního setkání Lipavského s jeho angolským protějškem Tétem Antóniem. I on na téma konfliktu na Ukrajině zdůraznil, že „africké země budou přinášet především poselství míru“. Angola nicméně součástí delegace mířící do Ruska a na Ukrajinu není.

Pro kontext – konflikt na Ukrajině dopadá na africké země především rostoucími cenami potravin, nedostatkem potřebných hnojiv pro drobné zemědělce a zdražujícími cenami paliv. To vše se děje v rozvojových zemích, které se dlouhodobě potýkají s chudobou, přímými dopady klimatické změny, politickými nepokoji nebo potravinovými krizemi.

Právě na nutnost větší potravinové soběstačnosti afrických zemí apeloval při setkání s ministrem Lipavským i jeho protějšek Téte.

Účelem cesty české vládní delegace do zemí subsaharské Afriky nicméně není jen konflikt na Ukrajině. „Jedu do Afriky s jasným vzkazem, že Česko je důvěryhodný partner. Budu jak v Angole, tak v Zambii jednat s okolními představiteli o ekonomické spolupráci a rozvojových projektech,“ řekl Lipavský.

Spolupráce s českými firmami by podle jeho slov mohla být navázána především v sektorech energetiky, geologického průzkumu, ochrany životního prostředí a zemědělství. Českého ministra tak na několikadenní cestě doprovází podnikatelé z různých sektorů, včetně zdravotnictví, logistiky, stavebnictví a výzkumu. Na místě se pak kromě oficiálních představitelů setkává mimo jiné i se zástupci neziskových organizací, které řídí rozvojové projekty, i bývalými angolskými a zambijskými absolventy českých škol.

Cestu český ministr shrnul před odletem tak, že by se Česká republika mohla stát pro země subsaharské Afriky důležitým partnerem v otázce „udržitelného rozvoje kontinentu, který mu dává větší a lepší příležitost na rozdíl od spolupráce, kterou přináší jiné velmoci.“

Zatímco Zambie se z pohledu Prahy řadí mezi prioritní země s programem rozvojové spolupráce na období 2018 až 2023 a v zemi se například nachází zastupitelský úřad, v Angole tomu tak není.

Čeští představitelé se tak v Angole snaží navázat na spolupráci ještě z dob Československa, mimo jiné skrze početnou skupinu česky hovořících Angolanů, kteří v zemi studovali střední nebo vysoké školy.

Dnes tyto generace studentů zastávají vysoké funkce v byznysu, státní správě i nejvyšších politických kruzích. Příkladem je angolský ministr ekonomiky a plánování M. A. Caetano Joao, který v úterý hovořil v Luandě před českými novináři perfektní češtinou.

Ministr Lipavský nicméně před cestou do Angoly a Zambie připustil, že motivací pro návštěvu těchto zemí je také dlouhodobé podceňování jejich významu a obrovský potenciál v možné spolupráci. „Afrika se v posledních letech stává čím dál víc geopoliticky a strategicky důležitým kontinentem a je namístě, abychom si přiznali, že Evropa v Africe zaspala,“ řekl dále.

Navázání spolupráce mezi Českou republikou a africkými zeměmi je také „možností, jak pracovat na tom, abychom oslabovali vliv Ruska ve světě a právě v regionu Afriky,“ dodal Lipavský.

Že Evropa ponechala Afriku ruskému (a čínskému) vlivu, se jasně ukázalo po začátku ruské invaze na Ukrajinu. Když se loni v březnu hlasovalo ve Valném shromáždění OSN o rezoluci, která volala po okamžitém zastavení „vojenské operace“ na Ukrajině, africké země v tom neměly jednotný postoj. Zatímco 28 zemí (z 54) hlasovalo pro, 17 se zdrželo, včetně Alžírska, Angoly nebo Jihoafrické republiky. Dalších osm zemí nehlasovalo vůbec. A proti se postavila Eritrea.

Na Seznam Zprávách jsme tehdy publikovali rozbor, kde se tento rezervovaný přístup vzal. Důvodů bylo hned několik: Afričané mají svých problémů dost, hlídají si vlastní zájmy. A především: Nelíbí se jim dvojí metr Západu.

„Jelikož Západ již několikrát intervenoval do afrických záležitostí, existuje určitá podezřívavost vůči Severoatlantické alianci, kterou velice dobře přiživuje ruská propaganda,“ uvedl pro Seznam Zprávy afrikanista a politolog z Filozofické fakulty Univerzity v Hradci Králové Jan Prouza.

Jako příklad zmínil vměšování Západu do svržení libyjského vůdce Muammara Kaddáfího v roce 2011, které následně vedlo k destabilizaci celého regionu a posílení teroristických skupin.

„Vnímám jako zásadní (faktor) i zkušenost ze studené války, kdy se v afrických státech odehrávala konfrontace mezi západním a východním blokem skrze zástupné konflikty v těchto zemích a ochromila je na desítky let. Afrika za to vždycky trpěla,“ vysvětlil tehdy politolog další možný motiv, proč je přístup některých afrických zemí ke konfliktu na Ukrajině spíše vlažný.

Postoj navíc v některých zemích ovlivňuje i ekonomická, vojenská a diplomatická provázanost s Ruskou federací. „Rusko se snaží (v Africe) navazovat vztahy a je například velice významným vývozcem obilí, kukuřice. Za posledních 5 let také téměř pětina ruského zbrojního exportu šla do Afriky, což je velký podíl,“ dodal Prouza.