El Niño prověří Asii. Nejvíc ty, kteří nemají rezervy

Intenzivnější vlny veder, narušený monzun, škody na zemědělství, někde extrémní sucho, jinde naopak riziko nebezpečného množství srážek a s tím spojený dopad na nejzranitelnější obyvatelstvo, farmáře – a v neposlední řadě i na světové ceny plodin.

Výčet těchto dopadů korunují statistiky z posledního super El Niña z let 1877 a 1878, kdy zemřelo asi 50 milionů lidí. Letos Světová meteorologická organizace (WMO) varovala před příchodem dalšího silného jevu El Niño, který by se měl nejvýrazněji projevit v asijských zemích.

Na jeho návrat by se ale měl připravit celý svět – podle odborníků El Niño tentokrát nepřichází do klimaticky neutrálního světa a jeho dopady tak mohou být výraznější než obvykle.

Za normálních okolností ženou silné větry teplé povrchové vody směrem k západnímu Pacifiku, čímž podporují vydatné srážky, které region zásobují vodou. Když však tyto větry zeslábnou nebo se obrátí, teplá vodní masa se posune na východ a část jihovýchodní Asie přichází o atmosférickou vlhkost.

Dopady se ale liší podle regionu. „Nejsilnější signál v poklesu srážek během El Niño je v oblastech Indonésie a Filipín. Naopak ve východní Číně je změna srážek nevýrazná,“ uvedl pro Seznam Zprávy Lhotka.

První dopady už cítí zemědělci. Horké počasí a podprůměrné srážky poškozují úrodu a nutí je omezovat výsadbu od severozápadních plání Indie, kde se pěstují obiloviny, přes východní pšeničný pás Austrálie až po rýžová pole v Thajsku a plantáže palmového oleje v Indonésii.

Jak pro Seznam Zprávy uvedl Jan Faltus z Člověka v tísni, El Niño nejrychleji zasáhne chudší obyvatele nejen jihovýchodní Asie, ale obecně zemí globálního jihu, kde hraje významnou roli tradiční zemědělství.

„Zemědělci se nadále nemohou spolehnout na pravidelné střídání sezonních období, tedy sucha a deště, na která byli po staletí zvyklí. Nedostatek relevantních informací, nedostatečná flexibilita a přizpůsobivost vůči měnícím se klimatickým podmínkám narušují odolnost zemědělců, což má vliv na výnosy zemědělské produkce,“ řekl Faltus.

V Indii je hlavní obavou monzun, který každoročně přináší většinu ročních srážek. Pokud by se kvůli El Niño opozdil, nebo byl slabší, mohlo by to prodloužit vlny veder a zároveň ohrozit zemědělskou sezonu. Nedostatek dešťů by byl obzvlášť ničivý pro farmáře závislé na srážkách při výsadbě rýže, sóji, luštěnin, cukrové třtiny nebo kukuřice.

„Současné extrémní vedro vyvolává obavy. Pro Indii, a zejména pro indické zemědělství, jde o smrtící kombinaci,“ uvedl pro The Guardian odborník na zemědělství Devender Sharma.

Vážné důsledky by opožděný monzun mohl mít i pro města. Bombaj se při zásobování vodou pro více než 22 milionů obyvatel spoléhá na sedm dešťových jezer. Pokud se monzunové deště opozdí, město může čelit vážné vodní krizi.

Podobná nejistota se týká i jihovýchodní Asie. Thajsko a Filipíny vysazují hlavní rýžové plodiny v červnu a červenci, zatímco Vietnam a Indonésie nyní zasévají plodiny druhé sezony. Podle indonéské meteorologické agentury na Jávě a v některých oblastech severní Sumatry, jižního Kalimantanu a Sulawesi nepršelo déle než deset dní a očekávají se jen střední až nízké srážky.

„Všichni mají obavy, je to riskantní,“ řekl Nerawat Oramah, zemědělec z provincie Chainat ve středním Thajsku. „U druhé sklizně musím počkat a sledovat situaci. Pokud nebude dostatek vody, bude jen jedna sklizeň.“

Sucho způsobené El Niñem pro zemědělce znamená dvojitou ránu. Region už nyní čelí tlaku kvůli dražší energii a hnojivům. Kvůli vyšším výrobním nákladům a obavám z omezení dodávek už ceny rýže v jihovýchodních exportních centrech rostou, přestože zatím nedošlo k velkému fyzickému nedostatku.

Dopady El Niña se ale neomezují jen na zemědělskou produkci a ceny. „Návrat El Niña do jihovýchodní Asie je více než jen meteorologická událost. Je to zátěžový test pro systémy, které jsou již nyní pod tlakem,“ uvedl docent Jason Lee z Global Heat Health Information Network.

Sucho je jen jedním z faktorů, které dlouhodobě zatěžují životy komunit závislých na půdě, vodě a pravidelném střídání sezon. Může podkopávat národní rozvoj, zvyšovat chudobu a nutit domácnosti k rozhodnutím s dlouhodobými následky - od prodeje majetku až po migraci za vodou nebo prací.

Nízkopříjmové domácnosti podle Faltuse nejsou na blížící se extrémní počasí připravené a nedokážou dostatečně reagovat na sucho ani bleskové povodně.

„Sucho znamená narůstající migraci za funkčním zdrojem vody, povodně pak ztrátu majetku nebo oběti na životech. Extrémní výkyvy počasí mají mimo jiné vliv na kvalitu vody, například kontaminaci vody při povodních. Vysychání mělkých podzemních zdrojů má za následek, že lidé začnou využívat kontaminované povrchové vody, tedy řeky nebo jezera,“ řekl pro Seznam Zprávy.

To zvyšuje riziko nemocí přenášených vodou, například cholery. Horko a sucho mohou zároveň vytvářet vhodnější podmínky pro šíření některých tropických nemocí, například dengue nebo malárie.

Dalším rizikem jsou požáry a kouřový smog. Suché období může podporovat požáry v zemědělských oblastech a na rašeliništích, například na Sumatře a Kalimantanu. Oblaky toxického kouře pak mohou zasahovat přes hranice a dopadat na velká města a dopravní uzly, jako jsou Singapur nebo Kuala Lumpur.

Podle společné zprávy ASEAN a ESCAP se závažná sucha v regionu v průměru vracejí zhruba jednou za pět let. Ta v letech 2015–2016 a 2018–2020 patřila k nejhorším za poslední dvě dekády. Během jejich vrcholů bylo mírnému suchu vystaveno přes 325 milionů lidí a vážnému suchu více než 210 milionů.

Dopady přitom nekončí s prvními dešti. Narušení obživy, potravinové bezpečnosti a zadlužení domácností se mohou kumulovat ještě dlouho po odeznění meteorologického sucha. Riziko se výrazně zvětšuje tam, kde se fyzické sucho překrývá s chudobou, podvýživou a vysokou závislostí na zemědělství.

Právě tady je podle Jana Svitálka z Člověka v tísni důležité rozlišovat, kdo má možnost na varování skutečně reagovat. Větší producenti nebo lépe zajištění farmáři mohou investovat do závlah, infrastruktury či plodin, po kterých poroste poptávka ve chvíli, kdy ostatní nesklidí. Drobnější farmáři mají mnohem menší manévrovací prostor.

„Z krátkodobého hlediska, i když přijde varování s předstihem dvou tří měsíců, toho moc udělat nemohou. Dokáží předejít ztrátám tím, že omezí produkci na menší plochy, zvolí odolnější plodiny, čímž ušetří práci, peníze, a doufají v lepší produkci a situaci v dalším produkčním cyklu,“ uvedl pro Seznam Zprávy Svitálek.

Podle něj se mnozí farmáři mohou poohlížet také po jiném výdělku mimo zemědělství. Právě alternativní obživa, rozvoj živností, přístup ke slušnému zaměstnání nebo lepší odbytiště pro produkci jsou klíčové pro dlouhodobou odolnost venkovských rodin.

Podobně se už dnes obavy propisují do života farmářů a rybářů na Filipínách. Už nyní rybářům vysoké ceny nafty ukrajují část výdělku, zatímco farmáři bez zavlažování sledují, jak jim už současné horko ničí banánovníky a kokosové palmy.

Agrární organizace Katarungan varuje, že překrývající se krize mohou oslabit zemědělství natolik, že přerostou v celonárodní problém potravinové bezpečnosti. Podle ní proto příprava nesmí zůstat u obecných varování a plánů, ale musí znamenat konkrétní, transparentní a na lidi zaměřená opatření.

Z technického hlediska pomáhá také volba vhodných plodin, odrůd a pestřejší skladba farem. Farma, která kombinuje různé druhy a odrůdy plodin, je stabilnější a zvyšuje šanci, že během roku něco vyprodukuje. „Intenzivní monokulturní farmy jsou sice efektivnější při výrobě několika málo produktů, ale jejich výrobní i ekologická rizika jsou vyšší,“ dodává Jan Svitálek.

Ani závlahy však nejsou univerzálním řešením. „Práce na efektivních závlahách a zadržování vody – jak technicky, tak v krajinných systémech – zajisté pomůže, ale vody obecně nemusí být dostatek pro všechny komunity. Když někdo vodu zadrží, jinde může chybět,“ upozorňuje Svitálek.

Podle něj navíc závlahy nepomohou všude. I v Asii je necelá polovina polí osetých rýží v bezzávlahovém režimu. Zvlášť chudší pěstitelé ji tak pěstují podobně jako v Evropě pšenici – a jsou závislí na dešti.

El Niño navíc neprohlubuje jen rozdíly mezi velkými a malými farmáři. Svitálek upozorňuje, že farmáři často nejsou automaticky nejchudší a nejzranitelnější skupinou.

„Vedle zemědělců je na venkově a zejména ve velkých městech řada zranitelných skupin, na které následné výkyvy v ekonomice a dopady katastrof dopadají nejtvrději. Typicky obyvatelé neformálních chudinských čtvrtí nebo osad, místní i mezinárodní uprchlíci v táborech, sezonní dělníci a mnozí jiní,“ říká.

Dopady se proto mohou v každém regionu a v každé vesnici projevit jinak: přes slabší výnosy, dražší potraviny, ztrátu práce, zadlužení nebo migraci. „V chudých, zadlužených komunitách například uprostřed konfliktu mohou velké části obyvatel rychle sklouznout do akutní humanitární krize,“ dodává Svitálek.

Příprava na El Niño proto neznamená jen reagovat na špatné počasí. Filipíny předzásobují zemědělské vstupy, mapují rizikové oblasti a podporují odrůdy odolné vůči suchu. Vietnam v ohrožených částech Mekongské delty počítá i s omezením některých sklizní. Indonésie uklidňuje veřejnost zásobami rýže a Indie aktivuje okresní plány pro případ sucha. Společným jmenovatelem je snaha zasáhnout dřív, než se sucho promění v potravinovou, vodní a sociální krizi.

Hlavní dopad včasného varování by podle Svitálka měl být na úrovni států, samospráv a organizací. Ty se mohou připravit, předzásobit, pojistit nebo zmobilizovat finance. Systémy včasného varování se rychle zlepšují a schopnost rozpoznat nadcházející dlouhodobé krize je dnes z historického pohledu nebývalá.

Samotná předpověď ale nestačí. Data o srážkách, teplotách, průtocích řek, hladinách podzemní vody, stavu nádrží nebo půdní vlhkosti mají smysl jen tehdy, pokud se promění v akci – například ve změnu osevních plánů, úsporný režim vody, podporu farmářů nebo rychlejší sociální pomoc.

Důležité je také vzdělávat lidi a podporovat šetření vodou. „Plošná opatření se dostávají k nejchudším nedostatečně a pomalu. Nejvíce z nich těží zajištěné a dobře informované části společnosti. Zde přichází na řadu drobná práce neziskových organizací a občanské společnosti, aby se zaměřily na nejzranitelnější vrstvy obyvatel. Stát této mravenčí práce nikdy nebude schopen,“ dodává.

Právě u sucha je problém, že přichází pomalu. Nejde o katastrofu, která udeří během hodin jako tajfun. O to větší prostor mají státy pro prevenci.

Svitálek v této souvislosti mluví o anticipačních aktivitách – tedy o pomoci spuštěné ještě před tím, než se krize naplno projeví. V krátkodobém horizontu podle něj nejde jen o plnění skladů, ale také o komunikaci s konkrétními skupinami obyvatel bez šíření paniky. Lidé musí dostat včas srozumitelnou informaci o rizicích i možnostech, které mají k dispozici.

Jako příklad uvádí spolupráci Člověka v tísni na systémech včasného varování v Kambodži a Laosu, kde jsou varování před povodněmi v povodí Mekongu propojena s preventivními humanitárními aktivitami, někdy i s předběžnou finanční asistencí chudým rodinám. Cílem je, aby pro ně například evakuace nebyla volbou mezi přežitím a finanční likvidací rodiny.

Žádná příprava ale nebude dokonalá. Humanitární pomoc podle Svitálka nezmizí a má nezastupitelnou roli. Méně viditelná, ale zásadní část cyklu přichází mezi krizemi: vyhodnocování dopadů, úprava postupů a dlouhodobá práce na odolnosti, aby každá další katastrofa znamenala méně ztrát na ekonomice, zdraví i životech.