Článek
Dnešním dnem v Austrálii začíná účinkovat zákon, který se jeví jako možná největší zásah do života mladých lidí za celou éru internetu.
Takzvaný Online Safety Act zavádí minimální věk 16 let pro založení účtu na státem vytipovaných sociálních sítích. V praxi to znamená povinnost pro Instagram, TikTok, Facebook, Snapchat, X, YouTube a další mainstreamové služby, aby samy aktivně hlídaly, že je nikdo mladší nenavštěvuje.
Oproti běžnému fungování jinde po světě jde o významný posun. Sítě sice už své věkové limity dávno mají – třeba v případě Facebooku a Instagramu 13 let – ale nikdo je důsledně nekontroluje a v praxi se běžně obcházejí. To už v Austrálii nebude tak snadné.
Věkovou hranici nově určuje zákon a digitálním obrům dává za povinnost, aby věk dozorovali. Sami provozovatelé sítí mají podniknout adekvátní technická opatření, jinak riskují vysoké pokuty. Existující účty mladších dětí už kvůli tomu zmrazují (s tím, že je v den 16. narozenin zase zpřístupní) a nové účty nesmějí otvírat.
Jde o radikální regulační zásah do sféry, kde bylo doposud zvykem nechávat věcem volný průběh. Rozmach sítí a strach z negativního dopadu na vývoj dětí však vede všude po světě k diskuzím, zda není načase zakročit. Australská cesta se už začala – byť zatím spíš jen teoreticky – probírat jako možná inspirace v Evropském parlamentu. Své vlastní kroky rozběhlo Dánsko, Norsko, Španělsko nebo Francie.
Ochrana před džunglí, nebo kanón na vrabce?
Stoupenci zákazu argumentují tím, že sítě jsou byznys, kde vítězí ten, kdo získá víc lajků a pozornosti. Algoritmy se učí, jak upoutat pozornost, samoregulace nefunguje. A tak je děti proti digitální džungli třeba chránit, podobně jako před alkoholem nebo gamblingem. Mluví se o riziku nových závislostí, úzkostí kvůli kyberšikaně a nerealistickým normám krásy, o nezdravém odpojování z reálného světa.
Kritici namítají, že plošný zákaz – a zvlášť až do 16 let – je kanónem na vrabce. Brutálním zásahem státu, motivovaným laickou poptávkou „něco dělat“. Dospělí propadají panice, že své děti ztrácejí, a politici jim chtějí vyhovět. Přitom vědecké poznatky o negativních dopadech sítí nejsou zas tak jednoznačné. Na přínosy pro socializaci a šance teenagerů objevovat svůj svět mimo rodinou nalajnované koleje se zapomíná.
Je v pořádku cítit dilema. Austrálie se pouští do velké a riskantní akce s nejistými dopady. Digitální technologie jsou složité a rychle se vyvíjejí, pravidla se jistě budou obcházet (viz box níže). Ve hře jsou zájmy největších firem světa a na druhé straně zástupy rodičů, z nichž mnozí mají pocit, že všemu rozumí nejlépe. Z hlediska toho, jak se stát vměšuje do života lidí, jde o obrovský a odvážný krok.
Jak bude fungovat australský zákaz?
1) Co a kdy se mění? Austrálie zavádí minimální věk 16 let pro používání vybraných sociálních sítí. Zákon nabyl účinnosti 10. prosince, za cíl si dává „snížit riziko újmy“, tedy ochránit mladistvé před potenciálně škodlivými dopady online světa. Firmy musí samy aktivně bránit registraci uživatelů pod 16 let a stávající účty zneviditelnit. V den 16. narozenin je mohou zas rozmrazit.
2) Jak bude stát zákaz vymáhat? Firmy mají za povinnost přijmout „rozumná opatření“ (reasonable steps), aby účty nešlo do 16 let otevřít. Zákon nedává přesný návod. Jen chce, aby provozovatelé brali věkový limit vážně a hlídali ho – jinak se vystavují vysokým pokutám. Nejde tedy o zákaz používání internetu – pouze o to, aby děti pod 16 let neměly registrovaný účet.
3) Které platformy to postihne? Seznam vydává australský ministr komunikací spolu s úřadem eSafety Commissioner. Smyslem je zaměřit se na platformy, které jsou nejvíce spojeny s riziky pro psychiku a bezpečí dětí. Nyní na seznamu jsou: Facebook, Instagram, Kick, Reddit, Snapchat, Threads, TikTok, Twitch, X a YouTube.
4) Jak se bude věk ověřovat? Věk budou hlídat samy platformy, a to metodami schválenými úřadem eSafety. Patří sem odhad věku pomocí AI z obličeje (bez ukládání biometriky), ověření přes vládní digitální identitu, potvrzení bankou či operátorem nebo rodičovská verifikace doplněná kontrolními mechanismy (samotný souhlas rodičů nestačí). Zákon zdůrazňuje minimalizaci zásahu do soukromí a tlačí firmy k ověření věku bez rozsáhlého sběru dat, což ale na druhou stranu věkové filtry logicky zeslabuje.
5) Co když se filtr splete? Lidé starší 16 let, kteří byli omylem označeni jako mladší, mohou vyvolat odvolací proces. Mohou předložit průkaz totožnosti, firmy ale musí nabízet i jinou variantu. Meta (provozovatel Facebooku a Instagramu), TikTok a Snapchat uvedli, že budou uznávat autorizaci přes platební kartu nebo že umožní online kontrolu obličeje a věk budou odhadovat podle selfie videa.
6) Komu hrozí pokuty a jak vysoké? Firmám hrozí pokuta až 49,5 milionu australských dolarů (685 milionů korun), teoreticky i opakovaně. Ale ne za to, že na síť někdo proklouzne. Trest se týká liknavosti v nastavení kontrolních procesů. Úřady mají právo také nařídit nápravná opatření a v krajním případě i omezit provoz služby. Platformy tak mají silnou motivaci účty dětí aktivně vyhledávat a mazat. Zákon jim ukládá reálnou odpovědnost: nestačí žádat o věk při registraci, musí věk skutečně prověřovat a průběžně ověřovat. Na děti nebo jejich rodiče se žádné pokuty nevztahují.
7) Půjde zákaz obcházet? Ano – sítě nemají právo chtít po všech doklad totožnosti a jiné vstupní kontroly mohou omylem někoho vpustit. Zkusit to půjde třeba tím, že teenager či teenagerka budou na kontrolním videu vypadat co nejvíc dospěle. Objevily se i zprávy, že věkovou kontrolu lze obelstít fotkami rodičů či starších sourozenců. Časem ale mohou o účet přijít, když se budou na síti chovat podezřele mladě. Fixlovat také půjde přes VPN, což je technologie, díky níž lze předstírat, že se uživatel registruje ze zahraničí. I to ale může následné chování na síti prozradit. Stát spoléhá na to, že algoritmy sítí už teď věk vyhodnocují a budou mladé „partyzány“ odhalovat.
Není ale těžké pro něj zároveň najít jisté pochopení. A když ne pro výsledek, tak přinejmenším pro motivy, které k hledání nových pravidel vedly. V Austrálii nejde o téma, které by rozdělovalo společnost, vládní i opoziční strany se na nutnosti něco dělat de facto shodují, otázkou je jen způsob provedení.
Digitální prostor se stal nedílnou součástí dospívání, ale zároveň místem, kde se koncentrují problémy. Těžko říct, zda jde jedno od druhého oddělit, ale je legitimní rolí státu to zkoušet a jednat ve prospěch slabší strany.
V případě největšího hráče ze všech, společnosti Meta, už tu byl minimálně jeden případ, kdy výzkum negativních dopadů raději zmrazila, možná podobně jako kdysi výrobci cigaret.
Ani dokonalá, ani neprůstřelná regulace
Užitečnou pomůckou pro pochopení motivů může být, když se australský zákaz nebere jen optikou starších dětí, kterých se teď bezprostředně týká. Nejde o pokus zachránit na poslední chvíli adolescenty těsně pod hranicí 16 let, pro ně zákaz vypadá velmi přísně. Ale spíš jako pokus posunout hranice do budoucna, pro další generaci, která by v případě dobrého vyladění pravidel už příště nemusela být vypouštěna do úplné divočiny v nižším věku.
Australská regulace nebude dokonalá, neprůstřelná a bezriziková. Jde o první výkop, motivovaný srozumitelnou snahou nevystavovat děti prostředí, které je řízeno čistě komerční logikou. Je vysoce sporné, zda je skutečným řešením totální zákaz – historická zkušenost s každou mladou generací napovídá, že ne.
Na druhou stranu po letech globálního lavírování a teoretizování je tu někdo, kdo naplno uznává, že přístup „nějak se to vyřeší samo“ nefunguje. Přinejhorším se dozvíme, že příště je třeba zasáhnout jinak.
