Článek
Marina Adamovičová přijela do Prahy na festival Jeden svět převzít cenu Homo Homini, kterou uděluje organizace Člověk v tísní bojovníkům za demokracii a lidská práva. Ocenění dostal její manžel, devětašedesátiletý odpůrce běloruského režimu a dlouholetý politický vězeň Mikalaj Statkevič.
Ten je sice teď na svobodě, ale nemá dokumenty a v možnosti vycestovat mu brání i zdravotní stav. Ve vězení prodělal mrtvici, a proto jej režim Alexandra Lukašenka pustil. „Jsme opatrně optimističtí. Medicínsky řečeno je Mikalaj v rané rehabilitační fázi,“ popisuje jeho žena v rozhovoru pro Seznam Zprávy v pražské restauraci.
Adamovičová dostala povolení do Česka odjet, ale manžel musel zůstat doma. „Máme dům na jižním okraji Minsku, bohužel tato čtvrť pozvolna zaniká. Dříve tam byly domy s úzkými uličkami, park i zahrady. Ale mnoho budov zbourali, lidé dostali náhradní byty jinde,“ vypráví Marina Adamovičová.
Statkeviče odsoudili v roce 2021 za údajné podněcování k nepokojům ke čtrnáctiletému trestu v nápravných zařízeních. Po návštěvě amerického vyjednavače v Minsku režim šedesátiletého disidenta propustil a spolu s dalšími politickými vězni vyvezl na hranici s Litvou loni 11. září.
Statkevič se ale postavil na odpor. Utekl ven z jedoucího autobusu a zůstal v neutrální zóně mezi Běloruskem a Litvou. Za několik hodin pro něj z běloruské strany přijeli muži v uniformách a s maskami na obličeji.
Od té chvíle o něm jeho manželka neměla skoro půl roku žádné zprávy. „Neustále jsem psala na generální prokuraturu, chtěla jsem, aby mi alespoň řekli, kde je. Pak najednou letos 19. února zazvonil mobil a volající se mi představil jako člověk z prokuratury. A že chce se mnou hovořit. Byla jsem vzteklá, protože na moje žádosti o informace o Mikalajovi dlouho nereagovali, tak jsem se ptala, o čem tedy chce se mnou mluvit,“ líčí Adamovičová.
Pak se dozvěděla, že Statkevič prodělal mrtvici, a že jestli chce, může si ho vzít domů. „Ptala jsem se, co mám pro to udělat. Prý že jen napsat hlavnímu lékaři věznice. Pak Mikalaje přinesli na nosítkách. Nedali mu žádné papíry, žádné dokumenty, žádné potvrzení, nic. Ale je se mnou doma, což je skvělé,“ uvádí žena.
Popravení příbuzní
Statkevič strávil v běloruských věznicích 14 let za odpor proti Lukašenkovi. Poprvé dostal tříletý trest v roce 2005. Oba jeho dědové skončili během pohnutých běloruských dějin na popravišti. Dědu z otcovy strany popravili nacisté za účast v partyzánském odboji v roce 1944, děda z matčiny strany padl za oběť stalinským čistkám v Sovětském svazu na začátku 50. let.
Marina Adamovičová.
Kromě Statkevičových a dalších vězňů se nedávno dostal na svobodu další známý disident, držitel Nobelovy ceny za mír Ales Bjaljacki. V prosinci jej příslušníci běloruské policie KGB odvezli na litevskou hranici, kterou překročil. Teď žije v Norsku a shodou okolností také přijel tento týden do Česka na pozvání Pražského centra pro občanskou společnost.
„Vzbudili mne ráno ve čtyři, zavázali mi oči, a aniž by něco řekli, vezli mě autem přes půlku Běloruska. Na litevské hranici jsem vystoupil a řekli: Jdi!“ vzpomínal Bjaljacki v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Zavírání demonstrantů
Jak Adamovičová, tak Bjaljacki se také vracejí k událostem v srpnu 2020. Tehdy statisíce Bělorusů protestovaly v ulicích proti zfalšovaným výsledkům voleb. Lukašenkův režim ale demonstrace násilně potlačil a tisíce lidí skončily ve vězení, včetně Statkeviče a Bjaljackého.
„Nevěřila jsem, že změna tehdy proběhne najednou, ale bylo vidět, jak se běloruská společnost změnila. Očekávala jsem, že třeba za dva roky se věci začnou měnit. Bohužel se to nestalo. Režim nasadil brutální sílu, lidé tomu nebyli připraveni čelit,“ říká Adamovičová.
Podle ní Rusko zřejmě chtělo zasáhnout, kdyby Lukašenko a jeho lidé už nezvládali situaci. „Existovaly zprávy, že Rusko soustřeďuje síly v Homelské oblasti na jihovýchodě Běloruska. Co by se stalo, těžko říci, ale v Kremlu se netajili tím, že podpoří Lukašenka všemi prostředky,“ uvádí žena.
„Myslím, že nás dělil jen malý krok od nasazení Rosgvardije – ruské prezidentské gardy – proti běloruským občanům,“ domnívá se Bjaljacki. Rosgvardija je organizace milicionářů, kteří mají v Rusku za úkol pronásledovat odpůrce Vladimira Putina, kterému přímo podléhají.
Loni Lukašenko prohlásil, že už příště na prezidenta kandidovat nebude. V čele země je od roku 1994, tedy 32 let. Adamovičová tomu příliš nevěří. „Podobných prohlášení jsme už od něj slyšeli dost. Takže uvidíme.“
