Lukašenko propouští. Musí být opatrný, aby Putin nevycítil zradu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Mášu jsem nikdy neviděla bez úsměvu,“ říká čerstvě propuštěná běloruská disidentka Natalia Dulinová, toho času ve Vilniusu.

V rozhovoru pro běloruský portál Naša Niva popsala podmínky věznění i to, že se za mřížemi setkala se známou odpůrkyní lukašenkovské diktatury Maryjou „Mášou“ Kalesnikavovou.

Běloruský režim Dulinovou od potlačení revoluce v létě 2020 opakovaně zatýkal. Nakonec ji v politickém procesu za zavřenými dveřmi poslal za „podporu extremismu“, tedy sebemenší odpor proti diktatuře, na tři a půl roku za mříže.

Část trestu si italianistka odpykala v psychiatrické léčebně. „Kdyby mi nechali aspoň brýle, možná by to bylo o něco snesitelnější. Se svou krátkozrakostí jsem se cítila extrémně bezbranná. Také tam byla velká zima a moje imunita se postupně zhoršovala,“ líčila Dulinová podmínky.

„Mášu je potřeba zachránit,“ dodala na adresu Kalesnikavové. „Ale je velmi silná a ke všem přistupuje vlídně a chová se důstojně. Už je zase v oddílu a pracuje,“ říká propuštěná pedagožka.

Maryju Kalesnikavovou, jednu z tváří prodemokratických protestů z roku 2020, běloruský režim nejdřív na ulici unesl a pokusil se deportovat ze země. Kalesnikavová však na ukrajinských hranicích roztrhala svůj pas a nakonec skončila ve vězení. Strávit tam má celkem 11 let.

V Bělorusku zůstává za mřížemi na 1172 politických vězňů, mezi nimi i nositel Nobelovy ceny míru Ales Bjaljacki, opoziční politik Viktar Babaryka, novinářky Kacjaryna Andrejevová a Darja Čulcovová a mnozí intelektuálové a aktivisté.

Čtrnáct disidentů v sobotu Lukašenkův režim překvapivě propustil. Stalo se to v den návštěvy amerického zmocněnce pro Ukrajinu Keitha Kellogga v Minsku. Mezi propuštěnými je Sjarhej Cichanouski, opoziční lídr a choť exilové prezidentky Svjatlany Cichanouské. Manželé jsou výraznými postavami pokusu o revoluci v roce 2020.

Všichni propuštění skončili v Litvě, tedy za běloruskými hranicemi, a je jisté, že se do vlasti fyzicky vrátit nemohou. Hrozilo by jim i opětovné zadržení a uvěznění.

Podle Alesie Rudnikové, ředitelky Centra nových idejí, je nucený exil důležitým aspektem propuštění vězňů. „K tomu zřejmě v posledních letech dospěli zástupci běloruského režimu, když viděli, jak omezený vliv mají exilové demokratické síly na situaci uvnitř země,“ citovalo ji Rádio Svoboda.

Její think tank se v zahraničí zabývá digitálním odporem vůči režimu a prosazováním demokracie v Bělorusku. Rudniková očekává, že může dojít k propuštění dalších vězňů, protože jde o symbolické humánní gesto, které má na mezinárodní úrovni pozitivní odezvu.

„Otázkou je, jak si sám režim stanoví priority mezi politickými vězni – kdo je pro něj významnější nebo za koho se bude snažit vyjednat významnější ústupky, například co se týče mezinárodního obrazu, zmírnění sankcí nebo úrovně diplomatického zastoupení v zemi,“ dodala.

Zmírnění sankcí je prioritou režimu i podle komentátora Rádia Svoboda Jurije Drakachrusta. Kromě toho chce Minsk od Američanů pomoc při zmírnění evropských sankcí i vyvážení vlivu Ruska. Očekávat lze však pouze propuštění politických vězňů, a ne podstatnou změnu charakteru režimu.

Pobídkou je pro Lukašenka i dialog, který vede Washington s Moskvou. Běloruský diktátor přitom musí jednat opatrně, aby v Moskvě nevznikl pocit „zrady“ spojence, na kterém je sám Lukašenko existenčně závislý.

Ostatně po setkání Kellogga a Lukašenka v Minsku prohlásil stálý zástupce Běloruska při OSN Valentin Rybakov, že prý USA nebudou od Běloruska požadovat nic, co by poškodilo zájmy Ruska. Zároveň nastínil, že „Bělorusko a Spojené státy diskutují o možnosti plné normalizace vztahů“.

Právě Rybakov zřejmě sehrává v kontaktu s Američany hlavní part a účastnil se i schůzky s Kelloggem. Svoji roli podle serveru Zerkalo má i Rybakovova manželka Natalia Petkevičová, jež je zároveň místopředsedkyní vlády a těší se Lukašenkově důvěře.

Podle disidenta a bývalého běloruského diplomata Valeryho Kavaleuskiho Lukašenko bedlivě sleduje, jak se vyvíjejí vztahy mezi Ruskem a USA. „Snaží se svůj postoj synchronizovat, aby v kontextu vývoje rusko-amerických vztahů nezacházel příliš daleko,“ citovala ho televize Belsat.

Může za to i změna propagandy poté, co se do Bílého domu vrátil Donald Trump. Do té doby režim líčil Západ jako „bezmocné loutky“. Rozdíly mezi Evropou a USA ale zvýraznila Trumpova politika a možnost, že prezident sankce zmírní a přesvědčí k tomu i evropské státy.

Cesta zástupce Bílého domu do Minsku je první takovou od roku 2020. Podle Lukašenkovy mluvčí se rozhovor s Kelloggem týkal zejména sankcí, války na Ukrajině a na Blízkém východě a vztahů s Ruskem a Čínou.

Americký deník The New York Times (NYT) označil věc za „ostrý obrat“, protože administrativa bývalého prezidenta Joea Bidena se snažila běloruský režim izolovat.

Etapy kontaktů se Západem už Lukašenko zopakoval několikrát: v roce 2008 a 2014, rozvolňování však vždy zastavil návrat k represím. K ničemu nevedly ani rozhovory Trumpovy administrativy s Lukašenkem začátkem roku 2020: diktátor týž rok zfalšoval volby, krvavě potlačil protesty a už pět let pokračuje v brutálních represích vůči oponentům.

NYT v té souvislosti píšou, že Keith Kellogg se tentokrát místo narušování osy Minsk-Moskva soustředí na zajištění Lukašenkovy pomoci v možných mírových jednáních mezi Ruskem a Ukrajinou. To znamená i zohlednění geopolitického významu Běloruska.

Propuštěním vězňů si Lukašenko zkouší koupit i ztracené mezinárodní uznání role prezidenta. Po zfalšovaných volbách v roce 2020 a nesvobodném hlasování o pět let později ho totiž západní společenství jako hlavu státu oficiálně neuznává.

Izolovanému diktátorovi jde i z psychologického hlediska o to, aby se s ním „někdo“ bavil. Pomohlo by to i Moskvě – jeden z jejích nemnoha spojenců by se na mezinárodní scéně jevil jako o něco „důstojnější“.

Podle místopředsedy exilového kabinetu Pavla Latušky jde Lukašenkovi i o zamaskování spoluodpovědnosti Běloruska za ruskou invazi na Ukrajinu. V únoru 2022 přitom vedl ruský pokus o dobytí Kyjeva právě z běloruského území.

Běloruská role mediátora by vyhovovala i Putinovi. „Považuje Bělorusko podmíněně za své vlastní území, kde se cítí bezpečně: neplatí tam zatykač Mezinárodního trestního soudu, jsou tam ruské vojenské základny, společné uskupení vojsk a ruská protivzdušná obrana, která ho během jeho pobytu v Bělorusku ochrání,“ míní Latuška.

Podle něj je Putinovým a Lukašenkovým společným cílem donutit ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, aby dorazil do Běloruska. „Tím by ukrajinské vedení ponížili. Snaží se v tom smyslu využít prezidenta Trumpa, který může Ukrajině stanovit podmínky v reakci na Putinovu nabídku a ochotu vést jednání v Bělorusku,“ spekuluje o dalším výkladu Lukašenkova kroku Pavel Latuška.