Hlavní obsah

Čekání s trpkým koncem. Už nedoufáme, že své blízké spatříme, říkají

Foto: Profimedia.cz

Podle agentury AP zemětřesení co do počtu obětí překonalo katastrofu v Japonsku z roku 2011, při které byla poškozena i jaderná elektrárna Fukušima.

Reklama

Naděje na přežití nezvěstných po zemětřesení na jihu Turecka a severu Sýrie už je spíše jen hypotetická. Pro příbuzné to znamená začít se sžívat s realitou, že své blízké naživu už nikdy neuvidí.

Článek

17letý Adnan Muhammed Korkut se v pátek znovu narodil. V brzkých ranních hodinách ho záchranáři vyprostili ze sutin domu, který se zřítil po pondělním zemětřesení. To zcela zdevastovalo jih Turecka a sever Sýrie.

Adnan strávil v zasypaném sklepě v tureckém městě Gaziantep plných 94 hodin.

Záchranu chlapce z trosek sledovali z blízkosti jeho příbuzní a přátelé. Obrovský strach a beznaděj vystřídala neskonalá radost. Hlasitě provolávali Adnanovo jméno. Tleskali. Plakali dojetím. Když ho záchranáři odnášeli na nosítkách, Adnan se usmíval.

„Děkuji Bohu, že jste přišli… děkuji všem,“ citoval jeho slova britský server The Guardian. Měl dost sil i na to, aby se svěřil, jak se mu povedlo přežít. Kromě velké dávky štěstí ho prý zachránilo i to, že když měl žízeň, „pil vlastní moč“.

Přestože uplynuly od katastrofálního zemětřesení o síle 7,8 stupně už více než čtyři celé dny, podařilo se týmům záchranářů vyprostit ještě v pátek dopoledne několik dalších živých osob.

Například v tureckém okrese Samandag se podařilo 90 hodin od tragédie vyzvednout ze sutin 10letého chlapce a jeho matku a také sedmiletou Asyu Donmezovou. Ve městě Dyarbakir vysvobodili z trosek záchranáři 32letou Sebehat Varliovou a jejího syna Serhata, a to po sto hodinách od zemětřesení, uvádí agentura Reuters.

Zatímco tito lidé měli štěstí, další tisíce, které setrvávají pod sutinami, ho s vysokou pravděpodobností už mít nebudou. Rychle ubíhající čas a mrazivé teploty zásadně snižují šance na přežití.

I tak ale tisíce příbuzných stále doufají, že právě jejich milovaní jsou pod sutinami stále naživu.

Situace v Sýrii

Dodávky pomoci do části Sýrie postižené zemětřesením váznou. V pátek překročil hranice teprve druhý konvoj organizovaný OSN. Za potíže můžou zejména politické spory – strádají zejména oblasti ovládané protivládními rebely.

Už nedoufáme

Na dobrou zprávu už nicméně nečeká Kasim Gunduz. Starší muž emotivně popsal serveru Euronews, co od pondělka zažívá.

„Objali jsme se. Nestačili jsme říct jméno Boha ani pětkrát, pak se dům chvěl a následně zkolaboval a my se propadli. Můj syn se jmenuje Hikmet. Volal jsem na něj a odpověděl mi. Řekl jsem mu, aby byl trpělivý. Moje žena se jmenuje Sheika a říkával jsem jí růže… Moje růže. Volal jsem ji, ale… ale neslyšel. Žádný zvuk… Byli jsme manželé 52 let,“ popsal se slzami v očích reportérce.

Zatímco ostatky Gunduzova syna se již podařilo vyprostit, tělo jeho ženy je stále pod sutinami.

Se skutečností, že už své nejbližší nikdy naživu neuvidí, se musel smířit i Suheyl Sumbultepe. Pro stanici CNN popsal, že v sutinách domu, kde žila jeho rodina, měl možnost zahlédnout pouze nohu své matky, kterou se tou dobou ještě záchranářům nepodařilo vyprostit. „Nejsem schopný se k ní dostat. Je tam. Vidím ji, ale nemůžu se jí dotknout. Chápu, že je moje matka mrtvá, snažím se k ní dostat,“ řekl.

Podrobnosti o zemětřesení

Bilance obětí neustále roste:

Prohlédněte si satelitní snímky, které ukazují, jak zemětřesení proměnilo Turecko:

Turecká vláda dál čelí kritice kvůli pomalé reakci:

Vlastníma rukama se snažil své příbuzné vysvobodit ze sutin i 40letý Malik Ibrahim. Ten popsal, že po dvou dnech bez spánku se mu podařilo najít 10 členů rodiny. Celkem jich pohřešuje kolem 30. „Je to nevýslovné, nemám slov, je to tragické… Celá rodina je pryč a všechny naše vzpomínky jsou pohřbeny s ní,“ řekl pro CNN.

Hřbitovy jsou plné

Kvůli prudkému nárůstu mrtvých jsou přeplněna místní krematoria a hřbitovy. Truchlící příbuzní tak musí upustit od náboženských rituálů. A to nejen z kapacitních důvodů, ale i těch, která souvisejí s veřejným zdravím, uvádí server The New York Times.

Stovky hrobů tak přibyly a dále přibývají například v tureckém městě Kapicam. Zatímco za běžných okolností by pohřbu předcházelo omytí a zahalení těla, v aktuálních podmínkách to často provést nelze. Některé ostatky jsou totiž zohavené, další už se třeba začaly rozkládat.

Těla sváží na místa nákladní a pohřební vozy i sanitky. Následně je úřady dají rodinám, které je mohou pohřbít. To se nicméně týká pouze obětí, které se podařilo identifikovat.

Pokud se totožnost zemřelého odhalit nepodaří, úřady odeberou otisky prstů, případně vzorek krve a informace zavedou do vládního systému společně s číslem hrobu, kde je dotyčný uložen. Pak záleží, zda se později přihlásí příbuzní, nebo ne.

Obrazem

Záchranné práce v oblastech zničených zemětřesením pokračují dnem i nocí. Objevit přeživší více než dva dny po otřesech se nyní rovná téměř zázraku. Upozorňujeme, že přiložené snímky jsou srdceryvné.

Co bude dál?

Obavami o osudy svých blízkých nebo potížemi s jejich pochováním to však pro mnoho zoufalých přeživších nekončí.

Lidé, kteří přišli o střechu nad hlavou, totiž zatím přežívají na mnoha místech v nelidských podmínkách. Bez potravin, bez možnosti provést alespoň základní hygienu.

Jelikož mnoho z nich nemá kam jít, nocují venku, ve stanech, v autech, v mešitách nebo obchodních centrech a jsou odkázáni na humanitární pomoc. V Turecku pak stále více sílí hlasy, že přišla pozdě (více zde).

Situace je snad ještě zoufalejší v nestabilním regionu severní Sýrie (více zde). První humanitární pomoc tam podle zahraničních agentur dorazila až ve čtvrtek. Stalo se tak poté, co byl obnoven koridor, na kterém byly ještě před tragédií závislé čtyři miliony lidí, uvádí Reuters.

Reklama

Doporučované