Článek
Každé ráno v 9 hodin se Ukrajina na chvíli zastaví.
Z reproduktorů, které běžně varují před ruskými leteckými údery, se v ukrajinských městech ozve tikání hodin.
Ulice plné života na okamžik ztichnou.
Semafory se rozsvítí červeně. Auta zastaví.
Na jednu minutu se zastaví celá země.
Jde o každodenní minutu ticha, jíž si Ukrajina připomíná ty, které zabila ruská nelegální válka. Na pracovištích, v domácnostech, školách, na tržištích i dálnicích se Ukrajinci zastavují, aby uctili památku těch, kteří položili životy při obraně suverenity a svobody své země, a aby si připomněli tisíce civilistů, které o život připravila ruská agrese.
Ticho zároveň odráží prázdnotu, kterou pociťují rodiny čekající na návrat svých blízkých.
Mezi ně patří tisíce ukrajinských dětí, které Rusko v průběhu války násilně přesunulo nebo nezákonně deportovalo. Byly odloučeny od svých rodin, vytrženy ze známého prostředí a mnohé z nich přišly i o část své identity – o svůj jazyk, kulturu, někdy dokonce i o své jméno.
Rusko také na dočasně okupovaných územích nezákonně zadržuje civilisty. Mnozí z nich čelí stíhání za to, že vyučovali svůj jazyk, snažili se udržovat svou kulturu, vystupovali proti okupaci nebo hovořili o tom, čeho byli svědky. Někteří byli převezeni do vazebních zařízení v Rusku, kde jsou svévolně zadržováni, je jim odpírán kontakt s blízkými, nemají přístup k odpovídající zdravotní péči a jsou mimo dosah nezávislého monitoringu.
Podobně znepokojivé jsou i podmínky ukrajinských válečných zajatců držených v ruském zajetí. Ti, kteří se vrátili, hovoří o krutém zacházení. Nezávislé instituce zdokumentovaly rozsáhlé případy zneužívání, včetně mučení a sexuálního násilí.
Nikoli náhoda, ale strategie
Nejde přitom o vedlejší důsledky ruské války. Ruské jednání představuje opakované a dobře zdokumentované porušování mezinárodního práva, k němuž dochází ve velkém měřítku a s cílem zlomit vůli ukrajinského lidu.
Za každým jednotlivým případem se skrývá lidský příběh: rodič čekající na své dítě, manžel či manželka čekající na telefonát, rodina, která čeká, až se některý z jejích členů vrátí domů.
Uvědomujeme si, že skutečný význam míru se ukazuje právě v těchto příbězích jednotlivých lidí. V příběhu dítěte, které se vrátí ke své rodině, civilisty propuštěného z nezákonné vazby, válečného zajatce, který se znovu setká se svými blízkými, nebo v komunitě, která dostane šanci jít dál a znovu vybudovat, co bylo zničeno.
Rozsah tohoto problému je obrovský a žádná země ani organizace jej nemůže vyřešit sama. Úspěch vyžaduje dlouhodobou spolupráci vlád, mezinárodních institucí, humanitárních organizací i občanské společnosti.
Proto Kanada, Norsko a Ukrajina na 28. a 29. září do Toronta pozvaly ministry zahraničních věcí a další mezinárodní partnery na konferenci nazvanou Cesty k míru: Druhá mezinárodní konference k návratu ukrajinských dětí, zadržovaných civilistů a válečných zajatců.
Po ministerské konferenci na stejné téma, kterou naše tři země uspořádaly v Kanadě v roce 2024, se mezinárodní partneři znovu sejdou, aby podpořili úsilí Ukrajiny o návrat a následnou rehabilitaci ukrajinských dětí deportovaných do Ruska, zadržovaných civilistů a válečných zajatců.
Jejich návrat je zásadní nejen z humanitárních důvodů. Je také nezbytnou součástí každého mírového procesu. Pomáhá budovat důvěru a vytvářet základy spravedlivého, trvalého a důstojného míru. Každý člověk, který se vrátí, znovu spojí jednu rodinu. Každá znovu sjednocená rodina posílí svou komunitu. A každá prosperující komunita pomáhá obnovovat Ukrajinu.
Každé ráno se miliony Ukrajinců zastavují, aby si připomněly ty, kteří odešli navždy, i ty, kteří se dosud nevrátili. Zároveň však s mimořádnou odvahou a vynalézavostí obnovují to, co Rusko zničilo, pečují jeden o druhého a posilují komunity, které se ruská agrese snaží rozdělit.
Doufáme, že Cesty k míru povedou mezinárodní společenství nejen k tomu, aby se spolu s Ukrajinou na chvíli zastavilo a uctilo památku obětí, ale také k tomu, aby společně jednalo a pomohlo přivést domů každé deportované dítě, každého nezákonně zadržovaného civilistu a každého válečného zajatce.
