Článek
Stejně jako donedávna panovala únava z opakujících se zhovadilých řečí českého prezidenta Miloše Zemana, zvykl si svět i na ostudná prohlášení maďarského premiéra Viktora Orbána směrem k Ukrajině.
Teď ovšem zaznělo něco, co by šéfovi vlády členského státu Evropské unie a Severoatlantické aliance opět bez povšimnutí už projít nemělo. „Ukrajina už není suverénním státem. Nemá peníze. Nemá zbraně. Může bojovat jen proto, že ji my na Západě podporujeme,“ řekl Orbán německému listu Bild.
Nemávejme nad tím rukou, jako že od Orbána to přece není nic nového, vždyť přece v lednu mluvil o Ukrajině jako o „Afghánistánu“, či jako o „zemi nikoho“, která by měla přistoupit na ruské podmínky.
Vtip je v tom, že Orbánova slova nejsou jen lživá, protože Ukrajina samozřejmě suverénním státem je, uznaným i Ruskem. Nýbrž jsou i jako vystřižená z repertoáru aktuální kremelské propagandy.
Když se přecházejí tichem, dopadá to tak, že se navzdory všemu s tímto mužem politici z jiných zemí baví i při setkáních, která rozhodně nejsou nevyhnutelná. Jako třeba schůzky Evropské rady.
Například tu v pondělí bylo zcela nepovinné setkání premiérů skupiny V4 s účastí českého premiéra Petra Fialy. Ani předseda české vlády, ani nikdo jiný neřekl, že na sraz pořádaný v Bratislavě nepojede, neboť nechce sedět u stejného stolu s někým, kdo fakticky schvaluje ruskou agresi. Když pak při společné tiskové konferenci Orbán dával najevo, že bude ve svém proruském kurzu pokračovat, Fiala ani nikdo z ostatních premiérů nevstal a neodkráčel z pódia.
Tolik jen k tolikrát slýchanému alibismu, že se holt nedá nic dělat, když Maďarsko prakticky nelze vyloučit z EU a NATO. Dá.
Orbánovy postoje souvisejí s džinem vypjatého nacionalismu, který tento muž už před lety vypustil z dříve dobře zapečetěné velkouherské lahve, tedy s džinem, kterého maďarský premiér nyní stále dokrmuje protiunijní nenávistí. Maďarsko se pod jeho vedením stalo autoritářskou zemí bez svobodných médií a bez nezávislých nevládních organizací.
Na mezinárodní scéně to Budapešť aktuálně hraje na obě strany. Nepokrytě kšeftuje s Ruskem a bere od něj ropu i plyn. Zároveň ziskuchtivě zůstává v Evropské unii, na kterou jinak jen plive. Bez uzardění čerpá evropské dotace, přitom ale teď ještě pokrytecky Ukrajině vyčítá, že si nechává posílat zbraně.
Orbán není jediný, kdo to takhle nastavil. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan hájí podobný přístup: Nepřipojil se k sankcím, obchoduje s Moskvou dál, zachoval přímé lety z Istanbulu do Ruska. Jenže nezašel tak daleko, aby zpochybnil ukrajinskou suverenitu. Navíc Kyjevu prodává zbraně.
Veš v protiruském evropském kožichu je jen jedna. Když už s Orbánem musíme vycházet, tak se s ním aspoň společně nefoťme.
