Článek
Zatímco administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa hledá cestu, jak bez nasazení pozemních sil znovu docílit úplného otevření Hormuzského průlivu, do popředí se vrací zkušenost z roku 2022.
Konkrétně dohoda mezi Ukrajinou a Ruskem, která měla obnovit vývoz obilí z Černého moře. Právě ona dnes slouží jako příklad, kdy diplomacie ve válečných podmínkách naráží na své limity a musí ji doplnit síla, napsal deník Wall Street Journal (WSJ).
Připomeňme, že před čtyřmi lety vznikla po měsících vyjednávání iniciativa, jež dočasně odblokovala klíčovou černomořskou námořní trasu. Později se ovšem ukázalo, že samotná dohoda nestačí a k jejímu faktickému naplnění bylo nakonec zapotřebí změnit situaci na bojišti.
Zlom přišel až v roce 2024, kdy ukrajinské námořní drony zatlačily ruskou flotilu mimo hlavní trasy. Z toho je zřejmé, že dohody mohou otevřít dveře, ale bez bezpečnostní garance je nedokážou udržet, poznamenává WSJ.
Na tuto zkušenost upozornil i ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybiha. Podle něj si „teroristické režimy předávají osvědčené postupy“ a Írán se poučil z ruského počínání v Černém moři.
Hormuzský průliv, jímž před únorovým začátkem americko-izraelského útoku na Írán procházela zhruba pětina světových dodávek ropy, dnes čelí faktické blokádě ze strany Teheránu. Ten využívá kombinaci dronů, raket a rychlých člunů, čímž bez formálního uzavření průlivu destabilizuje globální trhy.
Evropská unie se pokusila hledat inspiraci právě na východě Evropy. Minulý měsíc šéfka zahraniční politiky Evropské unie Kaja Kallasová uvedla, že s generálním tajemníkem OSN Antóniem Guterresem, který zmíněnou dohodu před lety pomáhal zprostředkovat, diskutovala o možnosti zopakovat model z Černého moře i v Hormuzském průlivu.
Írán však trvá na restriktivním režimu průjezdu a požaduje poplatky, čímž fakticky legitimizuje kontrolu nad strategickou tepnou.
Teheránu nahrává i geografický půdorys průlivu. Hormuzský průliv je úzký, přehledný a zranitelný prostor, kde by doprovod tankerů znamenal vysoké riziko eskalace. Na rozdíl od Černého moře nespoléhá primárně na flotilu, ale na prostředky rozmístěné na pobřeží.
Plavidla zároveň musí proplouvat okolo řetězce menších ostrovů. Těch Írán kontroluje desítky a systematicky je proměnil v silně opevněné body, jak kromě WSJ popisují deník The New York Times (NYT) či televize CNN.
Už před středečním uzavřením dvoutýdenního příměří se mluvilo o možném americkém plánu na obsazení sedmi z těchto ostrovů, šlo by ale o mimořádně riskantní operaci. Spojené státy by podle zmíněných médií musely získat kontrolu nad celým systémem ostrovů, zničit podzemní základny a čelit útokům z íránské pevniny.
Kombinace diplomacie a vojenského tlaku
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj před časem připomněl, že samotné otevření koridoru je jen první krok. „Nejde jen o odblokování, ale i o jeho udržení, nastavení pravidel a zajištění ochrany,“ řekl během cesty na Blízký východ.
Právě absence těchto faktorů vedla k tomu, že původní obilná dohoda po roce zkolabovala. Rusko začalo blokovat inspekce a následně ji odmítlo prodloužit, čímž se export opět zastavil.
Kyjev tehdy improvizoval, využil železniční a říční trasy, které však byly dražší a kapacitně omezené. Až kombinace diplomacie a vojenského tlaku umožnila návrat k efektivní námořní přepravě.
Ukrajinci sice nabídli pomoc s odblokováním klíčového průlivu, černomořský model ale navzdory paralelám nelze jednoduše přenést do Perského zálivu. Rozdílná geografie i vojenské kapacity znamenají, že zatímco Ukrajina cílila na konkrétní flotilu, Írán operuje rozptýleně a asymetricky, upozorňuje WSJ.
To zásadně komplikuje jakýkoli pokus o vojenské řešení bez širší eskalace. Námořní doprovody by v úzkém průlivu mohly situaci spíše zhoršit než stabilizovat. Zkušenost z Černého moře ukazuje, že v konfliktním prostředí diplomacie sama o sobě nestačí. Funguje pouze tehdy, pokud je podložena schopností vynutit její dodržování.
Veškeré loďstvo, letectvo a vojenský personál Spojených států zůstanou nasazeny v blízkosti Íránu až do doby, než bude uzavřena a plně dodržována skutečná mírová dohoda. Na sociální síti to ve středu pozdě večer napsal americký prezident Donald Trump.
Pro současnou krizi v Hormuzském průlivu to znamená jediné: bez změny mocenské rovnováhy zůstane jakákoli dohoda křehká. A právě to je hlavní varování, které si dnešní svět z ukrajinské zkušenosti může odnést.
