Izrael má atomové hlavice. Tajemství zveřejnil technik z továrny v poušti

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Izraelské letouny útočí na Írán s deklarovaným cílem zastavit, nebo alespoň zpomalit jeho jaderný program.

Izraelci téměř dvě desetiletí obviňují Teherán ze snahy vlastnit atomové zbraně a následně vydírat židovský stát ohrožením jeho existence. Sami o svém jaderném programu mlčí a jakékoliv informace nekomentují. Nic nepotvrzují, nic nevyvracejí.

„Expertní odhady uvádějí čísla kolem devadesáti až stovky kusů izraelských jaderných zbraní. Izrael oficiálně jejich vlastnictví nepřiznává a jde opravdu o velmi hrubé odhady,“ řekl Seznam Zprávám analytik Institutu mezinárodních studií FSV UK a ředitel výzkumného centra Peace Research Center Prague (PRCP) Michal Smetana, který se nukleárními zbraněmi zabývá.

Základem izraelského atomového výzkumu je továrna v Dimoně v Negevské poušti na jihu země. Strategické rozhodnutí rozvíjet atomovou energii učinil ještě v 50. letech minulého století první izraelský premiér David Ben Gurion, přestože část politiků a armádních představitelů to považovala za neadekvátně drahé.

Se začátky jaderného programu pomohla Izraeli Francie. Mužem, který ho výrazně podporoval, byl pozdější ministr zahraničí, předseda vlády a prezident Šimon Peres.

Dimona byla přísně střeženým místem. Zaměstnance vedení podrobovalo přísně prověrce a do komplexu se dopravovali společnými autobusy. Ačkoliv určitá podezření se vyskytla už dříve, poprvé svět seznámil s podrobnostmi „tajemné“ továrny její technik Mordechaj Vanunu. Odjel do australského Sydney s fotografiemi, nákresy a zápisy, které v Dimoně během deseti let své práce pořídil. Jeho svědectví pak v roce 1986 zveřejnil britský list Sunday Times.

Deníkem oslovení britští fyzici a jaderní vědci uvedli, že se jedná o důvěryhodný popis a že není pochyb o vývoji a výrobě atomových hlavic v komplexu.

Vanunua následně komando izraelské tajné služby Mosad uneslo z Evropy zpět do Izraele, kde mu soud vyměřil osmnáctiletý trest vězení za vlastizradu. V roce 2004 jej pustili na svobodu, ovšem v jeho případě je tento pojem relativní. Nesmí se stýkat s cizinci, nesmí se přiblížit k žádnému velvyslanectví v Tel Avivu a musí úřadu hlásit každý svůj přejezd mezi izraelskými městy.

„Dimona je hlavní a klíčové centrum izraelského jaderného programu, kde dochází mimo jiné k produkci štěpného materiálu pro výrobu plutonia a ke konstrukci atomových hlavic. Ale s programem je spojena i řada dalších míst, například letecké základny Tel Nof pod Tel Avivem nebo Sdot Micha u Jeruzaléma,“ vysvětlil Smetana.

Není nic známo o tom, jestli někdy židovský stát uvedl své atomové zbraně do stavu pohotovosti. Historik Avi Šlajm uvádí s odvoláním na své zdroje, že se to stalo v roce 1991 v době války v Perském zálivu.

Mezinárodní koalice vedená Američany vytlačovala iráckou okupační armádu z Kuvajtu a irácký vůdce Saddám Husajn ostřeloval izraelská města raketami Scud. Izraelci podle historika pohrozili, že pokud diktátor použije biologické nebo chemické zbraně, na Irák dopadne jaderná nálož.

Izraelští politici se zásadně na téma nukleárního arzenálu nevyjadřují. „Izrael není členským státem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a neúčastní se tak daných revizních konferencí. Je nicméně členským státem Mezinárodní agentury pro atomovou energii a na fórech spojených s civilní jadernou energií vystupuje pravidelně. I přes výzvy Rady bezpečnosti OSN a řady států blízkovýchodního regionu dlouhodobě odmítá podrobit svá jaderná zařízení inspekcím Mezinárodní agentury pro atomovou energii,“ přiblížil Michal Smetana.

Židovský stát podle všeho disponuje takzvanou jadernou triádou. Což znamená, že je schopen hlavice odpálit z letounů, ze země i z ponorek.