Je to překvapení, ne záhada, říká vědec o vykopávkách, co „neměly existovat“

Göbekli Tepe je jednou z nejatraktivnějších archeologických lokalit na světě. Objevy z tohoto komplexu ležícího na jihu Turecka promlouvají k těm největším otázkám historie lidské civilizace.

Dlouho se mělo za to, že první velké kamenné budovy zdobené precizním uměním a sochami se začaly objevovat až v prvních vysoce organizovaných zemědělských společnostech někdy mezi čtvrtým a třetím tisíciletím před naším letopočtem.

V polovině 90. let se ale po vykopávkách v Göbekli Tepe ukázalo, že to není pravda. Vyspělá architektura, zahrnující kruhové stavby s masivními kamennými pilíři, tam totiž vznikla už někdy kolem roku 9500 před naším letopočtem. A vědci zjistili, že ji dokonce postavili lovci a sběrači.

Jak to dokázali? Proč to tak dlouho nedokázal nikdo po nich? A jak pokračuje objevování pozůstatků jejich práce?

Odpovědi zná archeolog Necmi Karul z Istanbulské univerzity, který řídí výzkumy nejen přímo v Göbekli Tepe, ale i nedalekém a podobně fascinujícím nově objeveném Karahan Tepe.

Pamatuji si, že když jsem poprvé uslyšel o Göbekli Tepe, byl jsem v šoku. Fotografie velkých zdobených kamenných staveb se vůbec neshodovaly s mou dřívější představou toho, jak lidé v dané době žili. Jak to vnímali archeologové? Byli jste taky v šoku, nebo jste alespoň tušili, že by lidé mohli stavět tak vyspělé struktury tak dávno?

Vlastně jsme to čekali. Američtí archeologové v lokalitě pracovali už na začátku 60. let minulého století a hledali tam první trvalé osady, kde začínala raná domestikace. Našli několik lokalit a jednou z nich bylo Göbekli Tepe. To ale leželo na nejvyšší hoře oblasti, a oni se rozhodli kopat v nížinách, protože se domnívali, že tam toho najdou nejvíc.

Odkryli naleziště Çayönü, kde byly neuvěřitelně monumentální budovy, které tam pro dané období nikdo nečekal (naleziště je datováno mezi rok 8600 až 6800 př. n. l., pozn. red.). Od té doby jsme ale byli připraveni na to, že najdeme víc podobně „neuvěřitelných“ míst.

Objevení budov v Göbekli Tepe v 90. letech to potvrdilo. Tamní nálezy byly ještě „speciálnější“ a lokalitu to proslavilo po celém světě. Pak jsme v roce 2019 objevili ještě Karahan Tepe, které je podobně staré a vyspělé.

Snímky z Göbekli Tepe:

Znamená to, že mohou následovat další podobné nálezy?

Ano. Aktuálně kopeme na deseti různých lokalitách. Každou sezonu nacházíme další věci.

A mohou být třeba ještě staršího původu než Göbekli Tepe a Karahan Tepe?

Samozřejmě. Nějaká starší místa tam jsou, ale tyto dvě osady jsou zatím jediné s tak vyspělou architekturou a dalšími jedinečnými znaky. Neočekáváme ovšem, že by tam mohlo být něco staršího než zhruba 10 500 let před naším letopočtem, protože příhodné podmínky tam začaly panovat až po konci doby ledové.

Čím kromě architektury byli stavitelé těchto struktur výjimeční?

Nejvíc asi tím, že šlo o první známou kulturu, která se usadila na dlouho na jednom místě, ale zároveň to byli ještě lovci a sběrači.

Vlastně to absolutně odporuje dřív zažité obecné představě. Asi ve všech učebnicích po celém světě se psalo, že sedentismus (setrvávání komunit dlouho na jednom místě, pozn. red.) začal se zemědělstvím. Tito lidé se ale usadili, přestože zároveň pokračovali v klasickém lovecko-sběračském paleolitickém způsobu života.

Jak si vlastně můžeme být jistí, že to byli lovci a sběrači?

Máme důkazy. Kosti divokých zvířat, ostatky divokých jedlých rostlin a dokonce i pozůstatky kamenných zdí, které se používaly jako pasti na divokou zvěř.

Víme, co přesně těmto lidem propůjčilo schopnosti hromadění zdrojů a vysoké organizace, které jsou nutné k vybudování komplexních struktur, když ne zemědělství?

Příhodnost podmínek. Počasí, vysoká populace divokých zvířat a množství potravin volně dostupných v tehdejší krajině. To byl klíč, který umožnil pozdější domestikaci zvířat a pěstování plodin.

Tyto lokality nám tento proces výborně ukazují. Je i dost pravděpodobné, že lidé se tam usídlili v kopcích, a ne v nížině, právě proto, že tam bylo hodně gazel. Máme nicméně důkazy, že zvířata lovili až v 20kilometrovém perimetru kolem sídlišť.

Z výzkumu tamního výjimečného umění se dá také vyvodit, že s usedlým způsobem života přišla i obrovská změna ve vnímání světa a vztahu k přírodě. Lidé se tady nejspíš vůbec poprvé začali cítit „být středem vesmíru“, zatímco jejich předchůdci se vyobrazovali jako jeho součást v podstatě rovnocenná s dalšími živými tvory.

Kam se tito lidé poděli? Co nám k tomu říká skutečnost, že část komplexů byla podle důkazů účelově zasypána?

Zajímavé je, že nikdy nezahrabali celou lokalitu. Dělo se to dům po domu, zatímco v těch vedlejších se žilo dál. Osídlení trvalo asi 2000 let. Pak se povaha osídlení začala měnit na zemědělské vesnice, které se ale začaly přesouvat do nížin a původní místa byla opuštěna.

Za opuštěním lokalit tedy mohlo být částečně zemědělství a růst populace, ale s nejvyšší pravděpodobností to souvisí i s nějakou formou společenského rozvratu. Nic není věčné. Říše a státy se rodí, žijí a pak umírají. Na tom se dodnes nic nezměnilo.

Záběry z Karahan Tepe a tamních artefaktů:

Je to skutečně tak, že po konci těchto lokalit se na světě několik tisíc let neobjevilo nic srovnatelně komplexního a velkého?

Ano. Opravdu se díváme na několik tisíc let dlouhou mezeru. První srovnatelné kultury vytvářející sochy a další srovnatelné věci vidíme až po skoro pěti tisících letech v Sumeru a Mezopotámii.

Pro mě je to důkaz toho, že stavitelé Göbekli Tepe a Karahan Tepe byli obrovsky úspěšní. Nejde jen o sochy, umění a masivní sloupy. V Karahan Tepe jsme například našli 27 vodních systémů, které zadržovaly až sto tun vody. Pozoruhodné jsou také již zmiňované pasti na zvířata. Byly jich stovky.

Někteří si myslí, že tito lidé museli být z jiného světa, tak tomu ale není. Byli prostě úspěšní. Tyto představy vycházejí z arogance moderních lidí, kteří podceňují schopnosti našich předků a představují si je jako primitivní, což je velká chyba.

Jak si ale vysvětlujete, že trvalo tak dlouho, než na ně někdo dokázal navázat?

Víte, v jejich době se stalo něco opravdu výjimečného. Lidé do té doby žili v malých skupinách. Tehdy se ale poprvé usadili a žili ve skupinách čítajících stovky jedinců. S tím musel vzniknout úplně nový sociální model.

Pravděpodobně to byly právě rituály, symboly a jim zasvěcené budovy, co společnost držely pohromadě. To je podle mě hlavní důvod, proč byli tak moc produktivní. Posléze ale tyto věci ztratily na významu.

Lidé se už nemohli vrátit zpět do paleolitu. Žili dál spolu, osvojili si zemědělství, ale ztratili původní motivace, kvůli kterým všechny ty výjimečné stavby, umění a další věci mohly vzniknout.

Je něco, co o těchto lokalitách pořád nevíte a domníváte se, že to zůstane věčnou záhadou?

Žádná záhada není. Něco se v minulosti stalo a naší prací je dívat se na důkazy a co nejlíp to pochopit. Na zodpovězení některých otázek potřebujeme ještě pracovat, ale archeologové záhady nepotřebují. Hodí se jen těm, kteří neusilují o pochopení významu důkazů.

Je něco, co podle vás veřejnost o Göbekli Tepe a Karahan tepe často chápe zásadně špatně?

To souvisí právě s těmi záhadami. Existují lidé, kteří tato naleziště prezentují jako záhadná a snaží se tak zaujmout veřejnost a vydělat peníze.

Mluvíte o lidech, jako je třeba Graham Hancock, v jehož show na Netflixu jste se i vy sám objevil?

Ano. Ten je asi jeden z nejhorších příkladů. Přijel nás navštívit s tím, že chce natočit dokument. Ptal se mě na různé otázky, ale zveřejnil z nich jen malé střípky a dezinterpretoval je. To bylo neuvěřitelné. Jsem od té doby velmi opatrný na to, koho k sobě na lokality pustit.

Jak se vám žije s vědomím, že výstupy těchto lidí mají tak velkou sledovanost? Dost možná se dostávají k více lidem než oficiální vědecké výstupy…

Neřekl bych, že se s tím nedá nic dělat, ale je to velmi těžký boj. Základní problém je, že lži dobře vydělávají. Neřekl bych, že tito lidé mají větší úspěch než vědci. Vydělávají víc peněz, ale to podle mě není hlavním měřítkem úspěchu.