Jeden člověk se v útulku na Ukrajině stará o 450 psů. Zvířata dál přibývají

/Od spolupracovníka na Ukrajině/

V lese u západoukrajinského Lvova je už z dálky slyšet štěkot. Když se jdu podívat blíž, přiběhne ke mně malý černý kříženec, který se dírou v rezavém plotě dostal ven a teď pobíhá mezi stromy.

Zdejší útulek se jmenuje Myloserdja, tedy Soucit. Na ploše větší zahrady je tu kolem 450 psů. V klecích, venku, ve vyhrabaných dírách. Dva mě sledují i z malé betonové maringotky.

O všechna zvířata se tu stará jediný člověk. „Předtím jsme tu byli tři, ale dva museli do armády. Zůstal jsem sám,“ říká od krmení umazaný pracovník.

Případ to není ojedinělý, i jiné útulky na Ukrajině jsou přetížené a zvířata žijí v nevyhovujících podmínkách. Záchranné stanice často musí spoléhat hlavně na podporu dobrovolníků a někdy i neziskových organizací.

Po patnácti minutách přijede správkyně, zamkne psy, kteří by mohli kousat, a společně jdeme dovnitř.

Psi se k nám rozběhnou, čmuchají, olizují nám ruce a skáčou na nás.

„Od začátku války se počet psů zdvojnásobil a stále narůstá. Lidé přináší zvířata z východu, vojáci je přivezou z fronty. Uprchlíci putují do zahraničí a nechávají svoje mazlíčky u nás, je to pro nás skutečně těžké,“ vysvětluje mi správkyně Natalija.

Útulek funguje třicet let a spoléhá jen na pomoc dobrovolníků. Těch je ale málo. „Stát nám nepomáhal ani před válkou. Spoléháme se jen na pomoc obyčejných lidí, ale je to těžké. Za každého adoptovaného psa jich pět dalších přibyde,“ dodává.

V parku na kopci v centru města sídlí další organizace, která pomáhá zvířatům Domov zachráněných zvířat. Stará se dohromady o 1200 zvířat, z toho 120 je psů. Mají tu ale i zraněné lišky, orla a dokonce opice z charkovské zoo.

Domov původně vznikl jako záchranná stanice pro divoká zvířata, kam lidé přinášeli například zraněné ptáky. „Bylo to skutečně malé místo, bez kanceláře a většího zázemí. Tehdy se o to starali tři lidi,“ vysvětluje mi Maria, která má na starost sociální sítě útulku.

Celý areál tvoří několik betonových hal. V té největší jsou kotce se psy. Vjezdem je vidět voliéra, kde jsou lišky a vedle ní další se sýkorami. U vchodu je logo stanice, na kterém jsou zobrazení pes a sova pod střechou.

Maria mě zavede do místnosti, kde zvířata čekají na prohlídku veterináře. „Máme tady různé boxy se zvířaty, a u každého máme papír, na který si zapisujeme, co zvíře potřebuje,“ říká.

V jedné kleci leží liška, poslouchá, ale její pohled je prázdný. „Oslepla a už se nemůže vrátit do přírody. Až se dostatečně uzdraví, půjde k ostatním ven,“ vysvětluje Maria.

O dva boxy vedle je pohublý jezevčík, který nám vesele olizuje prsty. „Žena, od které pochází, nechala dva psy v bytě bez jídla a vody,“ říká moje průvodkyně.

Ve větší kleci na zemi leží starý do hněda zbarvený kříženec s bílým čumákem. „Je hluchý a slepý, ale také si přeje žít a za dobu, co je u nás, udělal dobrý progres,“ líčí Maria.

Pokračujeme dál do veterinární kliniky, kde ale podle Marii končí jen přijímaná zvířata, která vypadají dobře navenek: „Pokud je v kritickém stavu nebo nevypadá dobře, jde do soukromé veterinární kliniky na ošetření.“

Uprostřed místnosti je stříbrný operační stůl. Na lince v rohu místnosti stojí malý boxík s právě narozenými veverkami. Na druhé straně je v dalším boxu zabalené ještě slepé štěně. „Někdo nechal před naší bránou tři štěňata, bylo to 30. března a byla ještě zima. Dvě to nepřežila, byla ještě hodně malá,“ popisuje Maria.

Dohromady tu je zaměstnaných asi 40 lidí, z toho sedm pracuje v kanceláři. Zbytek se stará o zvířata a buduje nové místo o 50 kilometrů dál. Jsou tu ale i takoví, kteří se přihlašují na záchranné mise poblíž aktivních bojových zón, jako jsou Kramatorsk nebo Nikopol.

Většinu peněz organizace získává od dárců z Lvova, neziskovky poskytují jídlo, ale podle Marii se na ně nedá spolehnout.

„Máme aplikaci, funguje trochu jako Tinder, ale pro zvířata. Každé z nich má svůj profil a je tam napsané, kolik peněz potřebuje na měsíc na jídlo, veterináře a základní potřeby. Lidé se buď mohou spojit nebo financovat zvíře sami,“ vysvětluje.

Díky aplikaci se daří financovat asi 60 procent výdajů, jsou v ní profily asi osmi set zvířat, kromě běžných mazlíčků i fretky, kozy, čápi nebo lamy.

Dobrovolníci nemusí ale jen darovat, mohou přijít pomoct i přímo do stanice. „Každý pes potřebuje denně minimálně 20 minut procházky. Když někdo chce, může je venčit nebo pomáhat s úklidem kotců a boxů,“ uzavírá Maria.