Hlavní obsah

Bitva, ve které Putin jasně vyhrává. Ta o světové zásoby obilí

Foto: Asatur Yesayants, Shutterstock.com

Ruský prezident Vladimir Putin. Veřejně tvrdí, že Rusko ukrajinské obilí nekrade…

Reklama

8. 6. 6:30

Situace na bitevním poli je nepochybně na hony vzdálená původním představám Kremlu. Je ale jiné pole, kde se všechno vyvíjí přesně tak, jak si Moskva přeje – to s obilím.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Hodně pozornosti teď směřuje na ruské válečné lodě v Sevastopolu. Ale o hodně větší příběh za sebou možná mají nevinně vypadající lodě, které zrovna vypluly ven z přístavu,“ napsal nedávno ve své analýze nezávislý odborník na zpravodajství z otevřených zdrojů (OSINT) H I Sutton. Upozorňoval přitom na satelitní snímky trojice tzv. temných lodí (dark ship), které z Krymu odvážely neznámý náklad neznámo kam.

Šlo o klasické obchodní lodě, jejichž pozici ani žádné další informace neukazoval systém AIS (Automatický identifikační systém). Ten má přitom díky snímání vysílačů všech obchodních lodí mapovat veškerou lodní dopravu.

S nejvyšší pravděpodobnosti šlo o jeden z posledních případů zaznamenání ruských lodí odvážejících z Krymu obilí.

Zcela průkazně náklad obilí v Sevastopolu odhalily asi o dva týdny starší satelitní snímky společnosti Maxar, které jsou v takovém detailu, že na nich můžete přímo vidět, jak se obilí sype do velkých kontejnerů (i s následnou cestou a vykládkou v Sýrii).

Z těchto snímků se samozřejmě nedá s jistotou říct, že jde o kradené ukrajinské obilí. Jak k tomu ale krátce po jejich zveřejnění dodala CNN, zrovna na Krymu se moc obilí nepěstuje, zatímco zcela opačně je tomu na úrodných ukrajinských polích kolem okupovaného Chersonu a v pásmu směřujícím až do Záporožské oblasti.

Že se Ruské lodě začaly skrývat před identifikačním systémem AIS, jak ukazuje nejen Suttonova, ale i další analýzy, jen potvrzuje, že se Moskva snaží utajit nekalost. Dost možná jí ale jde spíš o utajení cílových destinací, protože Rusko krádeže v podstatě samo přiznalo, když agentura TASS na konci května citovala Moskvou dosazeného úředníka v okupované Chersonské oblasti, který hlásil začátek „vývozu“ obilí do Ruska.

Na krádeže obilí si dlouhodobě stěžuje také Ukrajina, podle níž Moskva její obilí dováží do Turecka a Sýrie. Tento týden vyšlo najevo, že před nákupem obilí z Ruska varovaly celou řadu potenciálních kupců už v půlce května Spojené státy.

Podle zdrojů New York Times poslaly USA varování před loděmi s „kradeným ukrajinským obilím“ celkem 14 zemím. Většinou šlo o státy severní a východní Afriky, ale například i Turecko, Pákistán, Srí Lanku a Bangladéš.

Kradené obilí je pro Putina jen třešničkou na dortu

Jak ale podotýkají NYT, zejména pro africké země je kradené ukrajinské obilí (pravděpodobně prodávané se slevou) dost možná až příliš lákavou nabídkou.

Kromě toho, že mnohé z nich teď trápí sucho, musejí se potýkat s ostatními důsledky ruské hry s obilím (primárně pšenicí). Nejvíc Moskva těží z toho, že blokuje Černé moře a Ukrajina nemůže své obilí standardně vyvážet. To samozřejmě zvyšuje cenu, na čemž Rusko jako největší exportér na světě (už z doby před válkou) vydělává.

Ke konci minulého měsíce pšenice od začátku roku zdražila o 60 % a ukrajinský export padal podobným tempem, jako ten ruský sílil. „Před válkou ukrajinský export pšenice a kukuřice rostl, zatímco ruský export klesal. Po invazi ale ruské exporty raketově vzrostly. Nynější pokles ukrajinského exportu téměř přesně odpovídá nárůstu toho ruského,“ řekl k tomu pro The Times Nabil Mseddi, šéf společnosti AgFlow, která monitoruje světový trh se zemědělskými produkty.

V bitvě o obilí se tak Putinovi daří všechno. Má absolutní kontrolu nad bojištěm (Ukrajina nemá blokádu v Černém moři jak ohrozit), má spojence (země jsou očividně ochotny kupovat i kradené ukrajinské, natož ruské obilí zdražené kvůli blokádě), má čas na své straně (Ukrajina jakožto pátý největší exportér pšenice na světě má plné sklady a blíží se sklizeň): díky tomu všemu má Rusko i moc destabilizovat zbytek světa.

Západ má svázané ruce

Západní státy obviňují Putina z vyvolání světové potravinové krize. Naposledy se to výrazně projevilo při zasedání Rady bezpečnosti OSN, kde ruský ambasador opustil sál po silné kritice.

„Pane velvyslanče Ruské federace, pojďme být upřímní. Kreml používá zásoby jídla jako neviditelnou střelu proti rozvojovým zemím,“ řekl šéf Evropské rady Charles Michel.

Poté, co ruský velvyslanec Vasilij Alexejevič Něbenzja opustil sál, Michel mu ještě vzkázal, že odešel asi proto, že se mu „těžko poslouchá pravda“.

Zatím se ale nezdá, že nad rámec podobných prohlášení a gest dokázal Západ přijít s nějakým řešením, jak dostat asi 20 milionů tun obilí z Ukrajiny do světa. Podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského se navíc problém v příštích měsících rapidně zhorší. Ukrajina podle něj očekává, že na konci roku bude mít sklizených 75 milionů tun pšenice bez šance exportovat.

Na plánu pro alternativu za lodní dopravu zřejmě pracují USA. Zdroje CNN k tomu prozradily, že američtí úředníci plánují, jak obilí z Ukrajiny dostat po železnici a po silnici do co možná nejbližších přístavů v jiných státech, odkud by mohlo putovat dál. A to zejména do hladem nejohroženější Afriky, kterou Ukrajina a Rusko dohromady zásobovaly pšenicí z celých 40 %.

Zatím se to jeví spíš jako zoufalý pokus. Celých 90 % vývozu zemědělských komodit a potravin totiž Ukrajina podle vedení tamní organizace sdružující největší potravinové producenty před válkou posílala do světa přes Černé moře.

K věci se nedávno vyjádřil i litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis, který prý sice vítá prozkoumání všech možností, ale „z praktického hlediska vidí jako jedinou možnost odblokování Oděsy“.

Ukončení blokády Rusko nedá zadarmo

Ukončit blokádu ale nemůže nikdo jiný než Moskva. A bude za to určitě něco chtít.

Prezident Vladimir Putin opakovaně prohlašuje, že Rusko potravinovou krizi nezpůsobilo a že je ochotno blokádu zrušit, pokud Západ zruší protiruské sankce.

Na něco takového ale západní státy samozřejmě odmítají přistoupit a jednání na toto téma s OSN nejspíš nikam nepovede.

Rusko tak mezitím jedná jinde.

Na konci minulého týdne se s Putinem sešel předseda Africké unie Macky Sall, který za ním přiletěl do Soči. „Drahý přítel“, jak Sall označil Putina, je podle předsedy Africké unie ochoten „usnadnit vývoz ukrajinských obilovin“. Rusko je podle něj také připraveno zajistit export ruského obilí a hnojiv. „Vyzývám všechny partnery, aby zrušili sankce na obilí a hnojiva,“ řekl k tomu Sall.

Foto: Profimedia.cz

Fotografie z jednání ruského prezidenta Putina s prezidentem Senegalu a předsedou Africké unie Sallem.

Vedle toho už delší dobu Moskva separátně jedná i s Tureckem. Z jednání tento týden překvapivě vzešlo oznámení, že se tyto dva státy shodly na odblokování dodávek ukrajinských zemědělských produktů přes Černé moře.

Rusko to prý umožní odminovaným koridorem z Oděsy pod dohledem OSN. Jedinou podmínkou Moskvy, která zatím vyplula na povrch, jsou kontroly lodí za účelem zjištění, jestli nepřeváží na Ukrajinu zbraně.

Dohoda je zatím předběžná a k finálnímu rozhodnutí by mělo dojít tento týden ve středu. Že by ale Rusko de facto zadarmo nechalo ukrajinské lodě volně proudit Černým mořem, a dobrovolně tak dosud vítěznou bitvu o obilí vzdalo, se nezdá moc pravděpodobné.

Ukrajina už na zprávu reagovala ventilací obav, že Rusko nakonec může koridor využít k útoku na Oděsu.

Aby Moskva jen tak nechala Ukrajinu obilí vyvážet, se zdá nepravděpodobné i vzhledem k tomu, že se její obchod dosud snažila poškodit všemi dostupnými prostředky. Kromě blokády a krádeží totiž podle mluvčího americké rady národní bezpečnosti Rusko na ukrajinské zásoby obilí „pravidelně útočilo“ a poškozovalo je.

Mimochodem – Ukrajinu k jednání o vývozu jejího obilí nikdo nepozval.

Na pšenici Putin vsadil už před 20 lety

Britské Timesy ve svém rozboru aktuálního boje o obilí píší, že se v něm odráží velká změna ruského sektoru, ke které došlo v posledních dvou dekádách.

Po většinu druhé poloviny 20. století bylo Rusko z velké části závislé na importech ze Severní Ameriky. V roce 1999, rok před nástupem Putina do funkce prezidenta, mělo Rusko podle deníku v obchodu s pšenicí deficit ve výši 354 milionů dolarů. Navýšení produkce byla ale jednou z velkých Putinových priorit a z Ruska se do několika let stal vývozce prodávající v roce 2002 pšenici za 884 milionů dolarů ročně.

Soustředění Ruska na pšenici se podle Timesů ještě zintenzivnilo po roce 2014 po anexi Krymu. Právě zemědělský sektor tehdy zůstal jedním z mála nezasažených západními sankcemi.

Moskva tak pochopila, že ze zemědělství potřebuje udělat klíčový zdroj zahraničního kapitálu, stejně jako nástroj k udržení vlivu v zemích dovozců.

„Západ neuvalil sankce na ruskou pšenici zcela úmyslně, aby nepoškodil státy, které jsou na ní závislé. Když Kreml říká, že současná potravinová krize je způsobená západními sankcemi, lže na plné čáře, protože na zemědělství sankce nikdo neuvalil,“ řekla k tomu Caitlin Welshová z Centra pro strategická a mezinárodní studia.

Výsledkem toho všeho je, že avizované středeční rozhodnutí napjatě očekává nejen Ukrajina, ale i celý svět, protože na něm budou pravděpodobně záviset miliony životů. Na hranici vyhladovění je podle Světového potravinového programu asi 50 milionů lidí.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované