Bývalý Erdoganův přítel: „Chová se, jako kdyby nebyl při smyslech“

/Od našeho zvláštního zpravodaje v Turecku/

V parlamentu sloužil dlouhých 12 let, v turecké politice zná prakticky každého. Na prahu sedmdesátky se už sice politice aktivně nevěnuje, ale sleduje ji velice zblízka. Rozhovor Seznam Zprávám poskytl ve své oblíbené čajovně na jednom z istanbulských předměstí, kde podle svého nevlastního syna tráví většinu času a kam za ním jezdí pro radu i mnozí aktivní politici.

Mukadder Başeğmez svého někdejšího přítele Recepa Tayyipa Erdogana rozhodně nešetří a kritizuje jeho agresivitu, nedostatek strategie i schopnost přispívat svými vojenskými zásahy v zahraničí ke vzniku občanských válek.

Jako zakladatel Dobré strany jistě podporujete vítězství opoziční Národní koalice. Jakou největší chybu podle vás dělá prezident Erdogan?

Nelze říct jen jednu Erdoganovu chybu, jeho politika je výsledkem řetězové reakce na různá selhání a chyby. Zejména ekonomika nefunguje, ale Erdogan se nadále chová tak, jak chce. Co se týče zahraniční politiky, tam může být pozitivní jen reakce tureckého lidu. Některé země, jako je Řecko nebo Turecko, mají rády řinčení zbraněmi, aby to pak používaly ve své domácí politice. Takové země se jen udržují ve stavu konfliktu, jako kdyby měly začít válku.

Erdogan se v zahraniční politice chová nevhodně, neustále útočí na jiné země, na Německo, Francii, Řecko, Izrael, nebo dokonce i Spojené státy, pod stolem si s nimi ale třese rukou. Když se podíváte na Turecko, vypadá jako nepřítel USA. Erdoganovy děti si ale kupují v USA zemědělskou půdu. Kritizuje také Izrael, jeden z jeho synů s ním ale uzavírá obchody a dováží ropu.

Erdogan neustále vytváří různé krize tím, že fanatizuje své stoupence. Oni ho vidí a říkají si: „Podívejte se, co nám ty ostatní země dělají.“ Tou největší jeho chybou je ale to, že rozděluje lidi. Není vyloučené, že ono rozdělování společnosti by mohlo v budoucnu vyvolat občanskou válku.

Býval jsem Erdoganovým přítelem od dob, kdy mu bylo dvacet let. On byl vždy tím, kdo musí dominovat. Nedělal to ale díky svým znalostem nebo schopnostem, ale tím, že křičel a provokoval lidi. Lidi byli naivní a raději mlčeli. A on vyhrával.

Nyní je však ve složité situaci, a to i kvůli ničivému zemětřesení. Myslíte, že právě zemětřesení bude rozhodujícím faktorem květnových voleb?

To zemětřesení byla opravdová katastrofa. Některé z obětí si ale říkají, že není žádný jiný kandidát, který by dokázal znovu postavit zničená města. Ti samí lidé si myslí, že Spojené státy a Německo mají obrovské problémy a Turecko půjde dopředu. Takoví lidé vezmou zemětřesení pozitivně a budou volit Erdogana.

Na ekonomiku má ovšem vliv i to, že v Turecku máme na 10 milionů uprchlíků, legálních i nelegálních. Nejvíce jich je ze Sýrie, a právě Erdogan je jedním z viníků toho, jak to tam nyní vypadá. Jakmile se Erdogan začal někde angažovat, byla z toho občanská válka – v Sýrii i Libyi.

V jeho jednání není žádná filozofie ani strategie, chová se, jako kdyby nebyl při smyslech. Problémy, které vytvořil, bude skoro nemožné vyřešit.

Pokusit se o to chce Národní koalice vedená Kemalem Kiliçdarogluem. Ta je ale velice různorodá, spojuje ji hlavně odpor proti Erdoganovi. Věříte, že zůstane jednotná?

Ano, myslím, že zůstanou jednotní, jejich názory na ty nejdůležitější věci nejsou až tak různé. Všechny strany jsou velmi citlivé na ohrožení demokracie. To samé ale bohužel nemůžeme říci o Erdoganově koalici. Jedna ze stran vyvolává konflikty, další dvě mají velmi ortodoxní pohled na náboženství… to není dobré pro nikoho.

Zatímco šéfka Dobré strany Meral Akşenerová kritizovala ruskou agresi na Ukrajině, od Kiliçdarogluovy strany to moc nezaznívalo. Očekáváte, že se politika vzhledem k Rusku a Ukrajině po případné výhře opozice změní?

Myslím, že nová administrativa bude na stejné pozici jako západní země a bude se snažit hledat řešení situace.

Vidíte v turecké společnosti nějakou větší skupinu, která by opouštěla Erdoganovu AKP? Četl jsem to například o konzervativních ženách…

Nevím, zda se takto dá mluvit o celých společenských skupinách. Když to ale vezmeme individuálně, je mnoho lidí, kteří se už rozhodli opustit Erdogana a volit Národní koalici. I já jsem jeden takový příklad, stejně jako moje rodina (Mukadder Başeğmez byl v minulosti členem Erdoganovy AKP, pozn. red.). Nikdo z ní ho volit nebude. Další je třeba můj přítel (někdejší prezident) Abdullah Gül. Tyto volby se pravděpodobně promění ve velkou porážku Erdogana.

Jak vidíte roli Muharrema Inceho v letošních volbách? Někdejší Erdoganův soupeř nemá na vítězství šanci, přesto ale kandiduje, a může tak rozštěpit hlasy opozice…

Po těchto volbách z něj bude velice bohatý člověk.

Z Erdoganových peněz?

Ano.

Klíčový může být hlas kurdských voličů. Podpoří většina z nich Kiliçdaroglua?

Ano, věřím tomu. Otázkou však je, zda od něj dostanou to, co by si přáli. Protože velkou odvahu k demokratickým změnám nevidím ani v Národní koalici.

Řada lidí tvrdí, že Erdogan může letos vyhrát jen v případě masivního zfalšování voleb. Máte obavy z takového scénáře?

Ne. Turecký stát má tradici, podle níž se lidé nepostaví za toho, kdo by prohrál volby. Podívejte se na situaci v Istanbulu, kde takové snahy vlády byly… a Imamoglu je přesto starostou.