Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Kanaďané v pondělí zamíří do volebních místností, aby v citlivé době, kdy rozlohou druhý největší stát planety čelí výhrůžkám i celní válce svého amerického souseda, rozhodli, kdo jim v příštích letech povládne.
Po nedávném odchodu úspěšného liberálního premiéra Justina Trudeaua to bude buď jeho následovník v čele strany Mark Carney, nebo šéf konzervativců Pierre Poilievre.
Letošní kampaň je zcela jiná než před čtyřmi lety. Tehdy se dva hlavní soupeři v zásadní otázce shodovali - oba směřovali k dekarbonizaci a zelené ekonomice. To už ale neplatí.
Zatímco Carney chce z Kanady udělat globální mocnost ve výrobě tradičních i čistých energií, konzervativec Poilievre chce oživit ropný a plynárenský sektor a zrušit uhlíkovou daň uvalenou na průmysl, připomíná stanice BBC.
Klima už navíc nehraje takovou roli jako dříve. Podle průzkumů se Kanaďané víc obávají růstu životních nákladů a vysokých cen za energie.
Mark Carney: politický novic z banky
Pokud by voliči zvolili kontinuitu, pokračoval by ve funkci šedesátiletý Mark Carney, který v březnu dočasně nahradil právě Trudeaua.
Na rozdíl od svého předchůdce je v politice nováčkem, i když je o sedm let starší. Carney má za sebou dlouhou kariéru v bankovnictví, včetně vedení kanadské centrální banky.
Muž, jenž se cítí jako doma na Světovém ekonomickém fóru v Davosu, má schopnost uzavírat obchody a dlouhé zkušenosti s pohybem mezi mocnými tohoto světa a velkými penězi. Zatímco jeho stoupenci to vidí jako výhodu, kritici spíše jako elitářství a odtrženost od obyčejných voličů.
Carney se narodil do učitelské rodiny ve Fort Smith v Severozápadních teritoriích, dětství pak strávil v Edmontonu ve státě Alberta. Studoval na Harvardu i Oxfordu, oženil se s ekonomkou Dianou Fox Carneyovou, s níž má čtyři děti.
Třináct let sbíral zkušenosti v různých pobočkách společnosti Goldman Sachs, poté se přesunul do Ottawy a v letech 2008 až 2013 sloužil jako guvernér Bank of Canada. V této roli se své zemi pomohl vyhnout finanční krizi, jež zachvátila sousední Spojené státy, a poté i většinu světa. Následujících sedm let pracoval jako šéf Bank of England a snažil se stabilizovat britskou ekonomiku po brexitovém šoku.
V době angažmá v Bank of England, kde se stal jejím prvním guvernérem nepocházejícím z Británie, byl také zvláštním vyslancem OSN pro opatření v oblasti klimatu a financí a spolupředsedou Glasgow Financial Alliance for Net Zero, globální koalice předních finančních institucí zavázaných k urychlení dekarbonizace ekonomiky. V poslední době ale sází v otázce klimatu spíše na pragmatismus.
Hned po nástupu do čela vlády zrušil spotřební uhlíkovou daň, což mu ekologové vyčítají. Carney si ale zjevně uvědomuje, že klima už pro Kanaďany není tak palčivým tématem jako dříve, alespoň o tom hovoří průzkumy veřejného mínění.
Deník The New York Times o Carneym píše, že působí poněkud strnule a profesorsky, v nedávném rozhovoru s novinářem a hudebníkem Nardwuarem se ale uvolnil. Mluvil o tom, jak hrál za studií lední hokej, o své oblíbené hudbě i o tom, že jeho nejoblíbenějším jídlem je kebab. U části voličů mu také může uškodit špatná znalost francouzštiny, na niž jsou lidé v Québecu citliví.
Z doby, kdy vedl kanadskou centrální banku, má spoustu zkušeností s Donaldem Trumpem, jehož potkával na schůzkách skupiny G20. Když staronový americký prezident začal mluvit o Kanadě jako o 51. státu USA, přestal Carney s diplomatickou mluvou a přirovnal Trumpa k Voldemortovi, zloduchovi z románů o Harrym Potterovi.
Carney je také podle Kanaďanů favorizovaným politikem pro obtížné soužití s Trumpem: v tomto směru mu dává přednost 43 procent voličů, zatímco lídrovi konzervativců jen 34 procent.
Pierre Poilievre: zastánce ropy a plynu
Vůdce Konzervativní strany je stejně jako Carney z Alberty. Podobně jako jeho sok vyrůstal i on v učitelské rodině, která ho adoptovala od matky, jež ho porodila v 16 letech. Tím ale podobnost obou kandidátů končí.
Pětačtyřicetiletý Poilievre vstoupil do politiky brzy, nejmladším kanadským poslancem se stal ve 24 letech. Jeho politické ambice se projevovaly už během studií: na univerzitě získal cenu za nejlepší esej. Téma, které si zvolil, bylo „Co bych dělal, kdybych byl premiérem“.
Po zvolení do parlamentu působil i v různých ministerských postech bývalého premiéra Stephena Harpera, předchůdce Justina Trudeaua. Proslul jako ostrý diskutér a člen libertariánského křídla strany, jenž prosazuje menší roli státu a snižování daní. Velkým tématem je pro něj i bezpečnost. V kampani hraje důležitou roli i jeho manželka Anaida a dvě malé děti.
Až do ledna byl Poilievre považován za politika, který dovede konzervativce k jasnému vítězství ve volbách a stane se premiérem.
Pak ale přišly již zmíněné útoky Donalda Trumpa na kanadskou suverenitu a ekonomiku, což Poilievrovi uškodilo. S Trumpem totiž některé názory, jako je nedůvěra k mainstreamovým médiím nebo obavy z takzvané woke ideologie, sdílí. Francouzský deník Echo o něm dokonce píše jako o „kanadském Trumpovi“.
V otázce klimatu Poilievre podporuje další těžbu ropy a plynu. Argumentuje tím, že je lepší, když asijské země nahradí špinavé uhlí „čistší“ kanadskou ropou a plynem.
Yves-François Blanchet, vůdce Québeckého bloku, federální strany se sídlem v Québecu, obvinil dvojici z „popírání změny klimatu“. Kanada na mezinárodní scéně slíbila, že do roku 2030 sníží emise uhlíku o 40–45 % na úroveň v roce 2005. Od roku 2023 se však produkce uhlíku snížila pouze o 8,5 %.
