Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Německo nikdy nepatřilo k velkým kritikům Izraele, na rozdíl například od Francie, Švédska, Irska nebo Španělska. Vzhledem k historickému pocitu viny za rozpoutání druhé světové války a holokaust vlády západního a pak sjednoceného Německa obvykle židovský stát podporovaly ekonomicky i diplomaticky.
Nový spolkový kancléř Friedrich Merz nicméně - v rozporu s tradicí - tento týden řekl, že postup izraelské armády v Pásmu Gazy je nepřijatelný. „Když se ubližuje civilnímu obyvatelstvu tak, jak jsme tomu byli svědky v posledních dnech, už to nelze zdůvodňovat bojem proti terorismu hnutí Hamás,“ prohlásil.
Přidali se i politici z druhé vládní strany, SPD. „Nechat umírat děti nemá nic společného s bojem proti terorismu,“ řekl deníku Die Welt sociálnědemokratický poslanec Bundestagu Ralf Stegner.
Situace je po dlouhotrvajících úderech Izraele na Gazu v Německu odlišná než v měsících po masakru Izraelců teroristy z Hamásu v říjnu 2023, kdy němečtí politici vyjadřovali Izraeli solidaritu.
„Bezpečnost Izraele je německým národním zájmem,“ pronesl tehdy kancléř Olaf Scholz a odkázal tak na historický projev své předchůdkyně Angely Merkelové. Ta jako vůbec první zahraniční státník v roce 2008 vystoupila v izraelském parlamentu (Knesetu) a řekla tehdy stejnou větu. Slíbila pokračující úzkou spolupráci obou zemí a řekla poslancům, že vyvraždění šesti milionů Židů naplňuje dnešní Němce hanbou.
V Německu po útoku Hamásu vzrostl odpor k oslavování masakrů Izraelců nebo otevřené nenávisti vůči Izraeli a Židům. Ministerstvo vnitra zakázalo činnost spolku Sámidún, který sympatizoval s Hamásem. Hněv a odsouzení vyvolala demonstrace v berlínské čtvrti Neukölln, jejíž účastníci po teroristickém útoku rozdávali kolemjdoucím cukroví, což je v arabských zemích projevem oslavy a radosti.
Německo a Izrael
- 1952 - Zástupci obou zemí podepsali v Lucemburku dohodu o německém odškodnění za druhou světovou válku a holokaust.
- 1965 - Navázání diplomatických vztahů mezi Západním Německem a Izraelem.
- 1972 - Vztahy obou zemí poznamenala vražda 11 izraelských sportovců členy palestinské organizace Černé září na Olympijských hrách v Mnichově. Izraelská vláda kritizovala německý postup při vyjednávání i zásah, při kterém sportovci zemřeli.
- 1999 - Německo dodalo Izraeli první dvě ponorky schopné nést a odpalovat jaderné zbraně.
- 2008 - Kancléřka Angela Merkelová promluvila v izraelském parlamentu.
- 2023 - Německá vláda vyjádřila solidaritu s Izraelem po útocích Hamásu.
- 2025 - Kancléř Friedrich Merz řekl, že izraelský postup v Gaze už nelze ospravedlńovat bojem proti terorismu.
Emoce zasáhly i německou fotbalovou bundesligu: stoper mistrovského Bayernu Mnichov Noussair Mazraoui - Maročan narozený v Nizozemsku - na svůj instagramový profil napsal, že přeje „vítězství našim utiskovaným bratřím v Palestině“. Klub pak v prohlášení uvedl, že stojí za židovskou komunitou a za Izraelem. Mohuč vyhodila útočníka Anwara El Ghaziho, který na sociálních sítích sdílel příspěvek, de facto vyzývající ke zničení Izraele. Objevil se v něm známý slogan „za Palestinu od řeky k moři“.
Merz ale teď říká, že k tomu, co se děje v Gaze, ani Němci nemohou mlčet. „Německo musí být s kritikou Izraele opatrnější než jakákoli jiná země na světě. Ale když se překračují hranice, když se opravdu porušuje mezinárodní humanitární právo, musí k tomu Německo i spolkový kancléř něco říct,“ pravil v rozhovoru pro televizi WDR.
Ministr zahraničí Johann Wadephul na druhé straně v Madridu řekl, že Berlín nepodporuje zbrojní embargo vůči židovskému státu a počítá s tím, že mu v budoucnu bude stále dodávat zbraně. Reagoval tak na výzvu španělského premiéra Pedra Sáncheze zastavit veškeré dodávky vojenské techniky a munice do Izraele.
Počátky zbrojní spolupráce Německa a Izraele spadají už do konce 50. let a zpočátku byly tajné. Západní Německo kupovalo izraelské ruční zbraně Uzi a naopak zásobovalo izraelskou armádu obrněnými transportéry, houfnicemi a municí. O tajných dodávkách se dozvěděla veřejnost až v roce 1964, když detaily zveřejnil deník Frankfurter Rundschau.
Diplomatické vztahy přitom obě země navázaly až v roce 1965, dříve tomu bránily historické důvody. Část Izraelců si nepřála usmíření a odpuštění zemi, která způsobila židům tolik utrpění. Prvním německým velvyslancem v Tel Avivu se ale paradoxně stal bývalý důstojník wehrmachtu na východní frontě v Sovětském svazu Rolf Pauls, který v bojích přišel o ruku.
V následujících letech ale Německo napomáhalo izraelskému ekonomickému růstu, dávalo stipendia izraelským studentům, oba státy spolupracovaly ve vědecké oblasti. Smlouvu o reparacích podepsali zástupci obou zemí už v roce 1952 v Lucemburku. Po sjednocení Německa dobré vztahy pokračovaly a německé zbrojovky dodaly Izraeli celkem šest kusů ponorek, schopných nést jaderné zbraně.
Loni v srpnu provedla průzkum týkající se názorů na Izrael a Palestince v Německu veřejnoprávní televize ARD. 68 procent dotázaných uvedlo, že by Německo nemělo Izrael podporovat vojensky, a 57 procent už tehdy označilo izraelské operace v Gaze za příliš tvrdé.
