Článek
V listopadu 1994 se na Slovensku dostal k moci Vladimír Mečiar a hned během ustavující schůze parlamentu zorganizoval akci, pro niž se vžilo pojmenování Noc dlouhých nožů. Jeho koalice tehdy obsadila parlamentní funkce a své lidi dosadila i do vedení státních podniků. Dodnes je tato noc varováním. Následující čtyři roky byly těžké.
To, co během posledního letošního zasedání Národní rady předvedla koalice Roberta Fica, je však možná ještě horší. Stát už ovládla a dva roky se podle toho chová. Teď přijímá zákony už jen sama pro sebe.
Na stole jsou opoziční návrhy na vyslovení nedůvěry členům vlády, jeden z nich ještě z roku 2024. Podle ústavy navíc musí vláda kvůli vysokému dluhu požádat parlament o opětovné vyslovení důvěry. Těmito záležitostmi se však Národní rada nezabývá. Místo toho se postarala o to, aby se ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok už dál nemusel ztrapňovat a aby místopředseda parlamentu Tibor Gašpar měl pokoj od vyšetřování.
Šutaj Eštok je dlouhodobě ve sporu s bývalými elitními policisty známými jako čurillovci. Ti ho zažalovali a ministr vnitra prohrává. Úřad na ochranu oznamovatelů mu nyní vyměřil další pokutu ve výši 70 000 eur. Celkový účet zatím činí 375 000 eur, z toho 120 000 musí ministr zaplatit osobně. I proto, že si předseda Hlasu nekontroluje elektronickou schránku, se jako první ministr ve slovenských dějinách ocitl i v exekuci. Celé ho to rozčiluje. Co udělá? Navrhne zákon o zrušení úřadu. Aby ho už neobtěžoval.
Místopředseda parlamentu, významný politik Směru a bývalý policejní ředitel Tibor Gašpar, jehož syn je ředitelem Slovenské informační služby, je zase stále obviněný – mimo jiné z podílu na vytváření a vedení zločinecké skupiny. Usvědčují ho spolupracující obvinění, takzvaní kajícníci.
Také Tibora Gašpara to celé rozčiluje. Co teď? Ano, přesně tak: parlament rozhodne o úpravě institutu spolupracujících obviněných. Případ proti Tiboru Gašparovi bez nich padá.
Přesně tím se tedy Národní rada minulý týden zabývala. V situaci, kdy na cestu vlakem pomalu potřebujete životní pojistku a ve všech možných žebříčcích se Slovensko objevuje na posledních místech (naposledy například v žebříčku vyspělých světových ekonomik sestavovaném týdeníkem The Economist).
Důvod k oslavě
Byla to komedie. Byla to tragédie.
Koalice zákon o zrušení zmíněného úřadu a jeho nahrazení novou institucí schválila, prezident Peter Pellegrini, který avizoval svůj nesouhlas, jej následně vrátil. Učinil tak expresně, prakticky obratem, a tím vládním stranám fakticky pomohl: schůze stále probíhala, a poslanci tak mohli jeho veto okamžitě přehlasovat.
Představitelé koalice se na prezidenta přesto zlobili: Robert Fico i předseda Slovenské národní strany (SNS) Andrej Danko prohlásili, že zváží jeho podporu v dalších prezidentských volbách. Zákonodárci nakonec zrušení Úřadu na ochranu oznamovatelů definitivně schválili.
Dění v Národní radě provázel chaos? Řekněme to jemně – vše nasvědčuje tomu, že se koaliční poslanci z úspěchu radovali natolik, že v hojné míře konzumovali alkoholické nápoje. A na jejich chování to bylo vidět. Přímo v sále vypukly konflikty a fyzické potyčky.
Když si předsedkyně poslaneckého klubu Progresivního Slovenska Zuzana Mesterová stěžovala, že je v sále cítit alkohol a cigarety, Marián Kéry ze Směru jí řekl, že pokud jí to vadí, má si přesednout. Poslanci Progresivního Slovenska následně opustili jednací místnost.
Parlament rovněž schválil zákon pro Tibora Gašpara (další novela trestního zákona s legislativním přílepkem omezujícím využívání institutu spolupracujícího obviněného), i když zatím jen v prvním čtení a prezident ho stále může vetovat (a parlament jeho veto přehlasovat).
Dilema prezidenta Pellegriniho
Zajímavá je přitom právě pozice Petera Pellegriniho. Koalice ho v prezidentských volbách podporovala a Pellegrini se dosud choval přesně podle očekávání: jako koaliční prezident. Po přehlasování veta však prohlásil, že zákon stejně nepodepíše. Směr i SNS oznámily, že Pellegriniho definitivně v případě další kandidatury nepodpoří.
Nevíme, jak se prezident zachová v případě zákona pro Tibora Gašpara, ale Robert Fico se už vyjádřil, že jeho veto neočekává.
Peter Pellegrini se tak nachází ve složité situaci. Podle agentury Focus je nejdůvěryhodnějším slovenským politikem, jeho mateřská strana Hlas ale zároveň pod vedením Matúše Šutaje Eštoka směřuje k zániku. Bez podpory ostatních koaličních stran by to měl v příštích volbách těžké.
Nikdy navíc nepatřil mezi politiky, kteří vynikají osobní statečností. Vždy jen zastával tu funkci, která mu byla nabídnuta. Aktuálně je to shodou okolností funkce prezidenta republiky.
Na druhé straně existuje precedent prvního slovenského prezidenta Michala Kováče. Ten pocházel z Mečiarova HZDS, právě Mečiarovi poslanci ho i zvolili v době, kdy prezidenta ještě volil parlament. Dlouho vůči Mečiarovi vystupoval loajálně, postupně však obrátil. V dané době, během nejhlubšího mečiarismu, byl jedinou protiváhou. Když v roce 2016 zemřel, cestu pohřebního vozu lemovaly davy lidí.
Koalice na historickém minimu
Zcela jistě je příliš brzy na to, abychom z Petera Pellegriniho dělali druhého Michala Kováče. Zatím platí, že pokaždé když se ocitl před problémem, raději před ním utekl. Slovensko se však dnes jistým způsobem nachází v ještě vážnější situaci než za Mečiarových časů.
Koalice ignoruje své ústavní povinnosti a sabotuje kontrolní funkci opozice. Míra arogance, agresivity a hulvátství je skutečně obrovská. Vládní představitelé během minulého týdne opět útočili na konkrétní novináře. Jejich chybou bylo, že si dovolili klást otázky. Robert Fico také prohlásil, že pokud má Evropská unie zaniknout, ať zanikne. Jeho protievropská rétorika se stupňuje. Osobně očekávám – a mimořádně rád bych se mýlil –, že v roce 2026 otevře téma vystoupení z Unie i z NATO.
Matúš Šutaj Eštok může být spokojený. Tibor Gašpar může být spokojený. Zbytek země nikoliv: zatímco si takto zajišťují beztrestnost, kromě vykolejení vlaku vybuchl i další bankomat. Kvůli změnám zákonů roste drobná kriminalita, ale vláda to dává za vinu opozici. Takto se žije na Slovensku.
Podpora koalice mezitím v průzkumech klesla na 27 procent. Jde o historické minimum, a to ještě jen v případě, že započítáme Hlas, který směřuje k zániku, a SNS, která se dlouhodobě pohybuje pod třemi procenty. Právě proto je agresivita koalice tak šokující: zemi vládne špatně, sama na to doplácí, jejím představitelům je to ale evidentně úplně jedno.
Prezident stojí na křižovatce. A spolu s ním i Slovensko. Rok 2026 bude zlomový.
