Článek
Prezident Donald Trump v neděli nařídil stoprocentní clo na zahraniční filmy. Pro jistotu ještě jednou: na „filmy,“, nikoli na „firmy“. Jde o součást tažení za zlatým věkem Ameriky, který přece není myslitelný bez toho, aby se do ní vrátil i zlatý věk Hollywoodu.
Svou oblíbenou celní politiku Trump poprvé použil jako zbraň nejen obchodních, ale také bytostně kulturních válek. To to trvalo! Kdyby Slovensko mělo svůj Hollywood, Martina Šimkovičová by Trumpa bývala už dávno předešla.
Dopad tarifu na to, kolik amerických očí spočine na vysoce kvalitních MAGA filmech anebo na kulturně podvratném importu, naprosto nejde odhadnout.
Podle médií není zcela jasné, co konkrétně Trump svým oznámením míní. Vzhledem k tomu, že v neděli také oznámil znovuotevření Alcatrazu, dá se seriózně tvrdit jediné: produkce pokračování Skály (bez cel, ale také už bez Conneryho) musí počítat s rozsáhlým obsazením neherců, respektive měla by využít potenciál levných lokálních komparsistů.
Prezident Spojených států na své síti Truth Social napsal: „Filmový průmysl v Americe UMÍRÁ velmi rychlou smrtí. Jiné země nabízejí různé pobídky, aby odlákaly americké filmaře a studia z USA. Hollywood a mnoho dalších míst v USA je ničeno. Je to soustředěné úsilí jiných zemí, tedy hrozba pro národní bezpečnost. Je to navíc šíření zpráv a propagandy!“
Na tomhle sdělení, pokud nejde o podvrh, jsou pozoruhodné nejméně dvě věci.
Zaprvé tradiční osudový až apokalyptický jazyk, který o filmu, což je zábava a umění, mluví, jako by šlo o jaderné hlavice a prst na červeném tlačítku.
A za druhé, s tím souvisí převrácení filmových rolí na mapě filmového světa: globální idol a suverén Amerika je tu najednou tím utiskovaným chuděrou, který se brání dobyvatelům, jejich kultuře a jejich příběhům. Dokonce kvůli své národní bezpečnosti, což je i na Trumpa celkem vyšroubovaná úvaha.
Která je zároveň perfektní ukázkou toho, jak jeho izolacionismus Ameriku ve skutečnosti dělá menší a slabší. Film je přece jedním z oborů, kde „tohle je svobodná země“ má tradičně světovou převahu. Ne díky tomu, že si to nějaký Trumpův předchůdce usmyslel na sociální síti, ale proto, že soustředila nejlepší tvůrce (často pocházející z ciziny) a nejvíc peněz v showbyznysu.
Za poválečným kulturním vlivem Spojených států - který v různých jemnějších a komplikovanějších verzích trvá - stál film. „V roce 1952 vytvořil americký filmový průmysl 40 procent svých příjmů v zámoří, převážně v Evropě. O šest let později to bude už 50 procent,“ píše historik Tony Judt v knize Poválečná Evropa. Už v té době se evropské vlády bránily amerikanizaci a finančně podporovaly domácí produkci - zatímco publiku bez ohledu na to učarovali Humphrey Bogart, rebelové, džíny a Coca-Cola.
Judt shrnuje: „Tehdejší kritici se obávali, že kýčovitá uniformita americké populární kultury ve spojení se zjevnými nebo skrytými politickými idejemi, jež obsahovaly filmy zaměřené na masové publikum, zkazí nebo umrtví citlivost evropské mládeže.“
Ukázalo se, že tehdejší kritici se obávali marně a také - už v té době - dost předpotopně. Po dalších x letech, zatímco se ty nejmasovější kulturní vzorce pořád odvozují od filmů made in America, varuje před podobným nebezpečím - jen z opačného směru - americký prezident. A odvolává se na boj s propagandou.
Vítejte na cestě do pravěku. Trump zase jednou postavil slaměného panáka, aby bylo s kým chrabře bojovat. Jeho aktivita je poplatná době, kdy se řešilo, že filmy „kazily naši mládež“. Amerika, místo aby se tvářila samozřejmě cool a skvěle jako ve filmech, v Trumpově podání nepřežije bez berličky stoprocentních cel. Drama jako ve špatném filmu.
Když už se má Hollywood a jeho zaměstnanci něčeho bát, tak spíš využití umělé inteligence než zahraničních titulů.
Větou „Filmový průmysl v Americe UMÍRÁ velmi rychlou smrtí“ každopádně začne příští předávání Oscarů. Trump zase ukradl show, jako obvykle.
