Článek
Až donedávna platilo v Izraeli nezpochybnitelné pravidlo, kterým se řídily všechny vlády bez reptání a výjimek. Vztah se Spojenými státy je svatý! Rozchod s Washingtonem by ohrozil samu existenci židovského státu. Je proto nutné usilovat o přízeň americké veřejnosti, bez ohledu na partajní sympatie, neboť je to lid, kdo rozhoduje o složení Kongresu i nájemníkovi v Bílém domě.
Izrael svou image v USA cizeloval po dekády a nešetřil při tom. Což není nic špatného: Podobně se chovají všechny země, které chtějí být s USA zadobře. Židovskému státu navíc pomohla skutečnost, že vznikl jako demokratický a excesy vlastních vojáků či politiků buď vyšetřoval, nebo se jimi alespoň nechlubil.
Ojedinělý byl na Blízkém východě také životním stylem a původem (části) obyvatel, kteří si ze Západu přivezli touhu po svobodě stejně jako smysl pro sebevědomé občanství. Výsledek? Vytrvalá podpora Izraele mezi americkými politiky i jejich voliči.
Jenže časy se mění. Podle výzkumníků z Pew Research Center zažily USA v posledních čtyřech letech sotva uvěřitelný obrat. Zatímco ještě v roce 2022 vnímala více než polovina dotázaných Izrael příznivě (55 %), letos mu už naopak tři pětiny respondentů (60 %) nevěří. Z nedávno zveřejněné studie vyplývá, že příznivci Republikánů jako celek židovský stát dosud podporují (58 %), ačkoliv i jejich počet soustavně klesá. Co je ovšem pro Izrael alarmující, mezi mladšími stoupenci pravice - ve věku 18 až 49 roků - k němu převládl negativní postoj (57 %). Jinými slovy, za židovský stát a jeho politiky se staví především ti republikáni, kteří překročili padesátku.
Neobstojí námitka, že jde o ojedinělý či dokonce zmanipulovaný výsledek. Poslední data pouze potvrdila trend. V únoru došel Gallupův ústav k neméně překvapivému závěru: Poprvé za více než dvě desetiletí získali Palestinci u Američanů více sympatií než Izraelci (41 ke 36 procentům). Zhruba před rokem přitom byly preference opačné.
Co Američany přimělo změnit názor? Důvody se patrně liší podle stranických preferencí, víry, věku, naturelu. Jisté každopádně je, že Izrael pod nejpravicovější vládou svých dějin rychle ustupuje od liberálních principů.
Demokratům nejspíš vadí, že se kabinet premiéra Benjamina „Bibiho“ Netanjahua ihned po nástupu k moci (prosinec 2022) pokusil ochočit nezávislou justici, demokratické instituce, armádu, policii i občanskou společnost. S částečným úspěchem. Extremističtí ministři k tomu otevřeně podporují židovsko-osadnické násilí na okupovaném Západním břehu, jehož palestinské obyvatele navíc diskriminují šovinistickými zákony. Kontroverzně vedenou válku v Pásmu Gazy podle nejstřízlivějších odhadů nepřežilo přes 70 tisíc Palestinců, z toho nejméně 50 tisíc civilistů. Země pod Bibiho panováním směřuje když ne k expanzivní autokracii, tak k etnické demokracii.
Pozoruhodný je i nový, výjimečně agresivní styl veřejné diplomacie, která kdysi úspěšně žehlila izraelské skandály. Benjamin Netanjahu a jeho lidé urážky naopak generují, když třeba na někdejší evropské spojence útočí větami, které jako by opsali v Kremlu či u Donalda Trumpa. Nemluvě o ostouzení OSN a dalších organizací, které si izraelské vládce dovolily kritizovat.
Současná izraelská vláda sestavená z cyniků, extremistů a oportunistů zkrátka hraje vabank. Průzkumy ukazují, že vsadila nikoliv na USA, ale jmenovitě na Donalda Trumpa. Izraelská opozice si je nebezpečné sázky vědoma a po říjnových volbách slibuje návrat do demokratických kolejí. Pokud ovšem vyhraje.
Je možné, že svět čeká autokratická éra Donalda, Bibiho a jejich apologetů. V ní Netanjahuův Izrael shrábne palestinská území, zahájí expanzi k sousedům a stane se průkopníkem geopolitického voluntarismu. Pokud ovšem hnutí MAGA odchod Donalda Trumpa nepřežije, čeká Izrael éra tiché diplomacie, omluv a strachu ze sousedů. Ti si totiž jistě všimnou, pokud budoucí washingtonské administrativy opustí Izrael stejně jako američtí občané.
