Článek
Slyšíš to?“ ukazují v posledních dnech obyvatelé Libanonu každou chvíli k obloze. „To jsou zase oni.“ Otázka je spíše rétorická – nesnesitelné bzučení dronů MK se dá jen těžko přeslechnout.
Ač Izrael přesné fungování a vlastnosti těchto dronů tají, měly by být schopné sledovat telefonní hovory, rozpoznat hlas konkrétní osoby nebo identifikovat někoho pomocí jeho biometrických údajů. Vojenský analytik Elijah Magnier upozorňuje, že Izrael má k dispozici i monitorovací satelity a zcela tiché drony, které mohou libanonské území sledovat bez povšimnutí. Když tedy nasadí hlučné stroje, jde podle něj o součást psychologické války zaměřené na civilní obyvatelstvo — a zároveň o pokus vyprovokovat hnutí Hizballáh.
V současnosti se však stroje po libanonské obloze pohybují během formálně platného příměří a po stažení jednotek Hizballáhu z okolí jižní hranice země. Místním obyvatelům jejich přítomnost vrací traumatické vzpomínky na válečné měsíce, během kterých izraelská armáda zabila čtyři tisíce lidí a další milion vyhnala z domovů.
Úzkosti i zrušená rande
Během eskalace války na konci loňského roku byla přítomnost izraelských dronů téměř nepřetržitá, zejména v jižních oblastech a nad Bejrútem. Jejich obyvatelé si opakovaně stěžovali na zhoršenou schopnost soustředění i poruchy spánku, které se výrazněji projevovaly u osob se zvýšenou citlivostí a u dětí. Mnozí se přitom shodovali, že větší úzkost než samotné nepohodlí v nich vyvolávalo vědomí, že dron hledá cíl budoucího útoku.
Lidé proto hledali klid v odhalování opakujících se vzorců. Rozšířené bylo například přesvědčení, že pokud bzučení utichne, nejpozději do hodiny dojde k bombardování, které navzdory medializovaným případům není ve většině případů předem hlášeno. Součástí vojenské taktiky je však i její nepředvídatelnost. Pokusy nalézt ve válečné realitě pravidelnosti tak měly za výsledek pouze to, že obavu vyvolávala jak přítomnost, tak i nepřítomnost letounů.
Snaha rozkrývat souvislosti se ze strany místních obyvatel soustředila i na rušení GPS signálu. Rušičky, které izraelská armáda požívá, jsou často umístěné přímo na dronech. Ty narušovaly připojení civilního obyvatelstva – v osobních telefonech se neustále měnila poloha a někdy i čas, což výrazně komplikovalo orientaci i výkon některých povolání. Především kurýři a taxikáři často bloudili po městě ve snaze najít své klienty a často kvůli tomu v již náročné ekonomické situaci přicházeli o výdělek. Narušování signálu ohrožovalo také leteckou dopravu.
Nemožnost přesně určit vlastní polohu měla nečekaný dopad: na seznamování. Mnozí lidé zmiňují celkovou neschopnost navazování vztahů, pramenící z vyčerpání. Ti, kteří se rozhodnou hledat nové známosti, především z řad mladších generací, k tomu často využívají online aplikace. Ty však byly v důsledku narušování signálu téměř nepoužitelné. Jejich uživatelé si navíc stěžují na prudký nárůst izraelských profilů, často pak lidí ve vojenských uniformách. Během stupňující se eskalace se pak většina obyvatel Bejrútu dle svých telefonů nacházela v Ammánu. Někteří lidé následně s nadsázkou prohlašovali, že pokud válku přežijí, budou muset vyrazit na rande do sousedního Jordánska, když nyní vědí, kolik je tam zajímavých lidí.
Všechny každodenní nepříjemnosti mají za výsledek především neustálé vědomí probíhajícího konfliktu a pocit ohrožení. Návrat špionážních dronů znovu probouzí obavy z návratu náročných dní. K jejich zahánění nepřispívá ani skutečnost, že nejsou dodržovány podmínky smluveného příměří. Od jeho podpisu na konci roku 2024 zemřelo po izraelských útocích minimálně sedmdesát civilistů. Z libanonského území byl naopak iniciován jeden raketový útok, jehož viník zatím není známý.
Nebe nad Libanonem
Ochrana Libanonu včetně jeho jižní hranice má být nyní plně v rukou libanonské armády. Ta však netrpí pouze dlouhodobým podfinancováním, ale i restrikcemi plynoucími ze sousedství se Státem Izrael. Mezinárodní společenství, zejména Spojené státy a Velká Británie jako hlavní dárci vojenské podpory, prosazovalo omezení dodávek letecké techniky do Libanonu. Výsledkem je, že libanonská armáda má k dispozici jen omezené vzdušné kapacity.
Počátkem května libanonský vojenský letoun poprvé přeletěl nad jižní částí země – nad oblastí, do které měly od izraelské invaze v roce 1978 zakázán přístup nejen vojenské, ale i civilní letouny. I přes tento malý krok směřující k získání suverenity se však nedá předpokládat, že by mohla mít libanonská armáda šanci bránit vlastní území před jednou z nejsilnějších armád světa s materiální i politickou podporou Spojených států.
Čtyři státy pod palbou
S jejich podporou Izrael ostatně bombarduje kromě Libanonu a Palestiny se stále větší intenzitou i Sýrii a Jemen. V jemenské metropoli Sanaa bylo minulý týden zasaženo letiště, které bylo zcela vyřazeno z provozu a byli zde zabiti minimálně tři lidé. Neustávají ani útoky na Sýrii, kde byla dále rozšířena okupace území okolo již okupovaných Golanských výšin.
Pásmo Gazy je již více než dva měsíce pod kompletní blokádou a na pokraji hladomoru. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu, na kterého je vydán mezinárodní zatykač pro válečné zločiny, odmítl návrh na vydání všech zbývajících izraelských rukojmí za zastavení války. Bezpečností rada vlády schválila nový plán pro správu Gazy, který se již netají tím, že budoucím cílem je etnické vyčištění Pásma Gazy od Palestinců.
