Článek
V estonském Tallinnu se minulý víkend konala bezpečnostní konference Lennart Meri Conference (LMC) pojmenovaná podle někdejšího prezidenta, „estonského Havla“ Lennarta Meriho. Ve středoevropském prostoru je známější Mnichovská bezpečnostní konference - ano, ta, na kterou americký viceprezident J. D. Vance přijel letos peskovat Evropu za údajnou cenzuru a podpořil německou krajní pravici.
LMC je severská verze Mnichova. Na prostoru necelých tří dnů se tam každoročně debatuje na dvaceti různých panelech. Diskutujících je zpravidla okolo stovky a jde o analytiky, nezávislé experty, politické představitele včetně šéfů států a vlád, zástupce zpravodajské komunity a armád. Byli tu Američané, Francouzi, Němci, samozřejmě Estonci, Lotyši a Litevci, Britové, Poláci, Rusové, Ukrajinci, Slovinci, Moldavané a další. Seznam jmen byl úctyhodný, pro zájemce tady.
Jedna konference, řeknete si, takových je. Jenže právě s tímhle vědomím aktivně pracují Estonci z Centra pro obranu a bezpečnostní studia, kteří LMC v roce 2007 založili. Jejich cílem je dostat do Tallinnu top lidi na dané téma.
Trefně to definoval známý britský novinář, odborník na Rusko Edward Lucas, který ani jeden ročník tallinnské konference nevynechal. Pořadatelé jeho slovy „dávají přednost kompetenci před statutem“. Jinak řečeno, raději pozvou méně známého analytika nebo analytičku, kteří mají skutečně co říct, než celebritu.
Tým v pozadí LMC proto měsíce pročítá projevy, výstupy, analýzy, poslouchá vystoupení vytipovaných lidí – v angličtině –, a na základě toho oslovuje účastníky pro jednotlivé panely. Pokud je debata třeba o růstu Číny na pozadí ruské války proti Ukrajině, respektive sbližování Putinova režimu s čínským, k tématu mluví také lidé z regionu – z Jižní Koreje, Tchaj-wanu, Japonska. Jejich jména našinci zpravidla nic neřeknou, posluchač ale záhy pochopí opodstatněnost jejich přítomnosti.
Důležitá je přitom zmínka „v angličtině“. Celá konference probíhá v tomto jazyku, nic se netlumočí. Znamená to, že pozvaní speakeři musí být schopni půldruhé hodiny obhajovat svoje teze anglicky a odpovídat na anglické otázky z publika. I tohle ovlivňuje výběr lidí.
Pokud jste stáli před hlavním sálem hotelu Radisson v Tallinnu, nešlo si nevšimnout, jak přirozeně se tu mísí polský ministr zahraničí, šéfredaktor amerického investigativního serveru The Insider, ruští akademici v exilu, ukrajinský expert na krajní pravici v Evropě, jihokorejský politický geograf a další. A nemohli jste si nevšimnout také toho, že na celé konferenci nevystoupil ani jeden Čech nebo Češka.
Loni tu byla šéfka dolní komory Markéta Pekarová Adamová (TOP 09), letos dostali pozvání bezpečnostní poradce premiéra Tomáš Pojar a ministr zahraničí Jan Lipavský. Oba odmítli.
Ještě překvapivější byla nulová účast zástupců české akademické obce a domácích think tanků. Trochu vachrlatý prapor v tomto smyslu držel jen ruský historik Sergej Medveděv, který po ruské invazi na Ukrajinu žije v zahraničí a momentálně přednáší na Karlově univerzitě v Praze.
Podle pořadatelů se vedení LMC snažilo oslovit také analytiky z Česka - v minulosti tu byli například zástupci Evropských hodnot -, ale neúspěšně. Někdo odmítl, o dalších v Tallinnu ani nevěděli.
Je to škoda, není to ale nijak překvapivé. Jde o další symptom bídného „myšlenkového kvasu“ v Česku. Nebo jednodušeji - naší téměř nulové potřeby interakce s okolním světem, zejména pokud ten svět není tak trochu i český.
Do čela Ministerstva obrany jsme coby členský stát „amerického“ NATO opakovaně vyslali zástupce (Lubomír Metnar, Jana Černochová), kteří neumí anglicky. Nejsilnější politickou stranu vede v mnohonárodním Evropském parlamentu žena, která v tomto jazyku nedokáže pracovat (Klára Dostálová, ANO). A tak by se dalo pokračovat.
To podstatné je, že nám to nevadí. Je nám jedno - alespoň většině lidí soudě podle výsledků voleb -, že mentální orbit řady českých politiků a političek většinou končí typově čtením iDnesu.
Čeští analytici, zejména mladší ročníky, jsou na tom samozřejmě jinak, pokud jde o znalost angličtiny. Buď ale nemají potřebné sebevědomí či ambice častěji skákat z české kotliny ven, nebo jsou vedlejší obětí nezájmu v politickém patře.
Pokud totiž do Tallinnu a na obdobné mezinárodní akce nebudou jezdit čeští politici - jejich nezájem se dlouho týkal i zmíněné mnichovské konference -, ti zahraniční zase nebudou jezdit do Česka. Nenasvítí se tak a nepropojí ani česká akademická a thinktanková scéna, protože jedno souvisí s druhým. Zůstaneme v mentální izolaci.
Zdá se však, že nám v ní je dobře. S tlakem na přinášení vnějšího světa do Česka, nebo třeba na povinnou angličtinu od první třídy, tady volby nikdo nevyhrál.
