Největší překvapení: Spartě omládl brankář, Varaďovi se rozbila obrana

Každá sezona má svoje překvapení. Seznam Zprávy vybraly pět největších šoků první poloviny olympijského ročníku.

Zaskočili nás dva obránci. Hlavně od Jana Košťálka se nečekalo, že si ukradne v Pardubicích tak silnou pozici.

Nemilým překvapením je, že Vítkovice dostávají pod diktátem trenéra Václava Varadi hodně gólů. Vyhlášeného experta na defenzivu čeká ještě hodně práce.

Nemá úplně smysl řešit, kdo je první, třetí nebo šestý. Tabulka je pořád tak vyrovnaná, že dvě porážky v řadě mohou klidně znamenat sešup o pět pater dolů. V době vydání textu byl Liberec druhý, což ale není věc, která tak fascinuje.

Vyloženě hraje jako sebevědomý špičkový tým a je to vidět často.

Umí soupeře přehrávat, výsledků dosahuje aktivním hokejem. Je to i dobrá reklama pro extraligu, že v základní části funguje jiný mustr než tolik oslavovaný obranný val, který pravidelně vládne v play off.

Bílí Tygři se dají označit za jeden z nejaktivnějších týmů extraligy. Tým si pod novým hlavním trenérem Jiřím Kudrnou buduje poměrně jasnou tvář. Je útočná.

Ve výsledku baví, že Liberec zatím stále ještě není dokonalý. Data ukazují, že může být ještě lepší, což může dělat velké starosti obrům typu Pardubic nebo Sparty. Očekávané vstřelené góly při hře pět na pět ukazují hodnotu 2,6 (lépe jsou na tom jen Pardubice – 2,75) na 60 minut hry. V reálu je Liberec ovšem na čísle 2,17. Znamená to, že pořád má rezervy v proměňování šancí.

Tedy v překladu: Liberec může být ještě nebezpečnější.

Rezervy má ještě v přesilovkách, kde má tragickou úspěšnost 15 procent.

Tygři mají kam růst, což je dobrá zpráva pro ně, špatná pro ostatní.

Třikrát dokázali porazit silné Pardubice, což je působivá vizitka. Pokud vyladí detaily, s brankářem Petrem Kváčou mohou klidně i v play off vyřadit favorita.

Povedly se i přestupy. Produktivitu Liberce vedou tři hráči (Radan Lenc, Filip Sandberg a Jaromír Pytlík), kteří přišli v létě.

Liberec je tým, který vypadá skvěle a měl by být ještě lepší. Dal se hodně rychle dohromady na to, že odešel Filip Pešán. Michal Birner tým dobře postavil a kouč Kudrna ho správně vede.

Když Pardubice prohrály sedmé finále s Třincem v roce 2024, majitel klubu Petr Dědek poslal obránce Jana Košťálka do ostravského exilu.

Dynamu se zdálo, že výkonnost jednoho z nejofenzivnějších obránců extraligy padá až příliš rychle dolů. Nevykoupilo ho ze smlouvy, ale poslalo ho na hostování.

Čekalo se, že po roce ve Vítkovicích se ho Pardubice zbaví natrvalo. Ukáže se na přípravě, obě strany si řeknou, že dál to nepůjde a sbohem.

Jenže bek od startu léta zaujal. Vypadal nadějně, pak zajímavě, nakonec báječně. Místo v nadupaném kádru si vybojoval zpátky. Co se týká ofenzivních aktivit, je nejvýraznějším zadákem v soutěži.

Třicetiletý obránce se drží v elitní desítce bodování celé ligy, což je na beka velmi dobrý počin. V tuhle chvíli míří někam ke 45 bodům, čímž by překonal své kariérní maximum (41 bodů) ze sezony 2021/22. Klidně by mohl zaútočit i na rekord soutěže, který drží se 46 body Martin Hamrlík.

Největší pokrok Košťálek udělal v tom, že není ustřelený pouze v jedné ofenzivní statistice, zatímco defenziva by v jeho podání hořela.

Zlepšil se z celkového přínosu pro tým při hře pět na pět. Větší komplexnost z něj dělá hvězdu.

Patří mezi desítku elitních beků ligy, kteří dovedou dostat puk z vlastní třetiny rozehrávkou i v počtu střel, které zadáci vypálí na soupeřovu bránu.

Sebedůvěra se promítá i do řešení obranných situací, kde dřív často jen stínoval. Necouvá, když na jeho hráče míří puk. Nahrávku dovede „ukrojit“ před soupeřem kolikrát i dřív, než k němu doputuje.

A přesilovky? Tam se z Košťálka stává vyloženě zbraň hromadného ničení. Posbíral v nich už patnáct bodů a v přiložené grafice si můžete všimnout, kde je v početních výhodách jeho úřad.

Vyhovuje mu pozice u modré čáry na vrcholu přesilovkové formace. Po pravé ruce má většinou Romana Červenku, po levé Miguela Tourignyho.

Košťálek dobře dokáže vypálit bez přípravy, což je jeho velká devíza už od návratu ze zámoří do Sparty v roce 2018. Celkem v extralize taky nastřílel 65 gólů.

Hodně překvapilo, že dokáže být minimálně stejně dobrý jako ve své nejlepší éře před čtyřmi lety. Jestli zvládne takhle druhou polovinu sezony i s play off, bude i lepší než kdy dřív.

Duše defenzivního mága Václava Varadi musí krvácet.

Trenér Vítkovic patří k lidem, které hřejí výhry typu 2:1 a 1:0. Přestřílet soupeře 8:6 je pro něj spíš signál, že dost věcí nefunguje, než téma na oslavy.

Tak to vždycky měl a těžko se změní.

Jenže průměrně Vítkovice dostávají 2,93 gólu na zápas. Jedná se o statistiku, ve které jsou druhé. Od konce.

Mají jednu z nejhorších defenziv v lize a pozor, to ještě brankář Dominik Hrachovina dost problémů dokázal vymazat. Podle analytického modulu hokej.LOGIC pochytal ještě 12,6 gólu nad očekávání. Tedy minimálně dvanáct jasných branek zachránila jeho forma.

Hodně velkým problémem Vítkovic je oslabení, které se Varaďovi nedaří vyladit. Úspěšnost 71,58 procenta je nejhorší bilance v lize.

Pozitivní údaj? Minulou sezonu tým ukončil na hodnotě 68 procent, která už se nedá brát ani jako extraligová. Takže i současné mizerné číslo znamená zlepšení.

Oslabení Vítkovic dobře ilustrují heatmapy. Na obranné třetiny Varaďovy družiny je vidět výrazný červený prostor. Označuje místo, kde se soupeř při oslabení Vítkovic nejčastěji dostává ke střelám a tečím.

Pro srovnání přidáváme i snímek, jak vypadá oslabení Plzně. Červené je v něm daleko méně.

Vítkovicím patří první místo ještě v jedné dost nelichotivé statistice. Jsou týmem, který ztrácí nejvíc puků při hře pět na pět a soupeř se následně dostane ke střele.

Vyplývá z toho, že si Varaďův tým komplikuje život dost sám. Hodně kotoučů Vítkovice poztrácejí i ve vlastní obranné třetině. Přitom tohle je disciplína, na které si přísný kouč vždycky zakládá: puk by měl co nejjednodušší cestou ven.

Libor Zábranský si v Kometě udělal jméno jako obránce, který udělá úplně všechno, aby jeho tým vyhrál.

V posledním play off zblokoval 64 střel, což bylo o 21 víc než druhý v pořadí Tomáš Dvořák z Pardubic. Zábranský měl velkou zásluhu na neprostupnosti brněnské obranné hráze. Jeho obětavost přesně padla do brněnského stylu a výrazně se podepsal pod zisk titulu.

Teď ukazuje ještě další aspekt hry – má v rukách kladivo.

Deset gólů po 27 zápasech je pro Kometu velký příspěvek. Bratři Galvasové (Tomáš v Liberci a Jakub v Třinci), Miguel Tourigny v Pardubicích nebo Filip Král v Brně jsou úplně jiné typy obránců. Jedná se o ofenzivní hráče, kteří buď výborně bruslí, nebo jsou kreativní (případně oboje) a dovedou udělat kličku.

Zábranský má ale víc gólů než nejšikovnější beci ligy, dovede prodat svoji ránu. Navíc i umí vypálit zápěstím, když se dostane blízko brance. Takhle například rozhodl prodloužení s Českými Budějovicemi.

Jeho branky mají ale ještě jedno kouzlo, padají v pravý čas. Posbíral už čtyři vítězné góly, což je nejlepší výkon v celé soutěži. Žádný z hvězdných útočníků nemá víc než bomber z Brna.

Předpoklad vypadal tak, že se nic moc nezmění. Veterán Jakub Kovář se ve Spartě pomalu přesunul do pozice, že kryje záda Josefu Kořenářovi. Mladší parťák patří mezi první volby reprezentačních trenérů, když sledují evropské brankáře, Kořenář ve 27 letech přichází do vrcholné fáze kariéry.

Jenže sedmatřicetiletý gólman postavil předpoklady na hlavu.

Má výrazně vyšší výkonnost než parťák, takže už na začátku prosince je na zhruba stejném počtu zápasů jako za celý minulý ročník.

Tradičně nejsledovanější brankářkou statistikou je úspěšnost zákroků, ve které je Kovář nejlepší v celé lize (93,16 procenta).

Ale tohle číslo se dá ještě víc rozpitvat. Kovář drží druhou nejlepší úspěšnost mezi gólmany v lize proti střelám ze slotu, tedy z bezprostřední blízkosti (87,97 procenta).

Dobře čte hru, nevypadá v bráně nijak divoce, což souvisí i s vysokou úspěšností 92,77 procenta proti střelám z první po křížné přihrávce. Nastavuje se proti střelci včas, ví, co se před ním odehrává. Nikdo v soutěži nemá lepší hodnotu proti ranám bez přípravy než on.

Důležitou statistickou hodnotou jsou i góly chycené nad očekávání. Počítají se tak, že každé místo střely má svoji určitou pravděpodobnost, jak snadno, nebo těžko z něj padají góly. Hodnota se pak mění i podle toho, zda se brankář musel přesouvat, nebo zda střelec střílel z první.

Výpočtem pak vychází, že Kovář zabránil zhruba deseti gólům, které měl tým statisticky inkasovat. Výhodou Sparty je, že ho nemusí utavit. Kovář dostává maximálně dva až tři zápasy za sebou, pak přichází řada na Kořenáře.

Mladší z dvojice má úspěšnost zákroků pouze 90,5 %. Ale postupně se jeho výkonnost zvedá. Momentálně zvládl dva dobré zápasy za sebou v Pardubicích a v Českých Budějovicích s úspěšností nad 92 %.

Sparta by ve druhé polovině sezony mohla mít nejlepší brankářské duo v extralize.