Článek
Se zatajeným dechem sledujeme „bromance“ Donalda Trumpa a Elona Muska, kdy se oba muži střídavě bezmezně milují, pak nenávidí, a pak jeden k druhému vysílají „nenápadné“ signály, skoro jako dva teenageři na maturitním plese.
Avšak budoucnost Ameriky není jen Trump nebo Musk. Liberálové, tedy Demokraté, vždy technologie podporovali jaksi automaticky a přirozeně. Slova „progresivní“ a „technooptimistický“ byla téměř synonymy. A ano, Trump trochu zamíchal terminologií a významem slov, ale stále se intuitivně zdá, že lidmi věřícími v technologie jsou spíš Demokraté.
Vztah Republikánů k technologiím je naopak komplikovaný. Senátor Josh Hawley, jedna z nejviditelnějších tváří nové konzervativní generace, nedávno prohlásil, že „řídit auta a náklaďáky by měli pouze lidé“. Není to jen politická fráze. Hawley skutečně připravuje zákon, který by efektivně zakázal plně autonomní vozidla na amerických silnicích.
Konzervatismus je založen na lásce k tomu, co se z minulosti osvědčilo, ale neplatí to absolutně. Prezident Reagan miloval Star Wars, Bush starší podporoval technologické inovace, a dokonce ani tradicionalisté jako publicista a politik Pat Buchanan nebrali technologie rovnou jako nepřítele.
Dnes ale vidíme rostoucí proud republikánského technoskepticismu, který není nějakou okrajovou frakcí, ale mainstreamovou pozicí formující se na prestižních konferencích, jako je National Conservatism Conference.
Argumentace Joshe Hawleyho je sofistikovanější, než by se mohlo zdát. Nejedná se o „rozbíjení strojů“, ale o kultivovanou obavu z „přenosu moci od nás k nim“ - od obyčejných lidí k technologické elitě. Hawleyho technopesimismus není namířen proti technologiím, ale lidem, kteří je vyvíjejí a vydělávají na nich. V jeho postojích je kus pravdy (jak se u extrémních ideologií dá říct skoro vždy), ale hlavně jde o dobře namíchaný populismus s nostalgií.
Vezměme si čísla. Hawley správně poukazuje na to, že autonomní vozidla by ohrozila 3,5 milionu řidičů kamionů, miliony taxikářů a kurýrů. To není zanedbatelná skupina. Na druhé straně statistiky jsou neúprosné: 90-99 procent dopravních nehod způsobuje lidská chyba, ročně umírá v autonehodách více než 40 tisíc Američanů. Waymo (firma testující taxíky bez řidiče) prokázalo snížení nehod o více než 78 procent.
Stojíme před klasickým dilematem mezi srdcem a rozumem, mezi lidskostí a efektivitou. Hawley má pravdu v tom, že automatizace mění charakter práce a společnosti způsobem, který není vždy žádoucí. Ale má pravdu i v tom, že by měly zemřít tisíce lidí kvůli tomu, aby si řidiči mohli zachovat práci?
Je to vlastně stejný argument, jaký vedli luddité na počátku 19. století proti mechanickým tkacím strojům. Tehdy také šlo o pracovní místa, o lidskou důstojnost, o strach z neznáma. Dnes víme, že průmyslová revoluce nakonec vytvořila více pracovních míst, než zničila, ale cesta k tomu byla bolestná a trvala generace.
Hawleyho pozice odráží hlubší problém současného amerického konzervativismu. Trumpova koalice je rozštěpená mezi dva neslučitelné myšlenkové proudy: touhu po technologické dominanci Spojených států (reprezentovanou Muskem a miliardáři ze Silicon Valley) a populistickou nedůvěru vůči všem elitám, včetně těch technologických.
Tento rozpor není jen taktický, ale existenciální. Může republikánská strana současně slibovat to, že Amerika bude zase velmoc, a zároveň brzdit technologické inovace, které jsou základem konkurenceschopnosti? Může kritizovat investice do umělé inteligence a autonomních vozidel, a zároveň tyto technologie zakazovat?
Hawleyho technoskepticismus možná rezonuje s určitou částí voličské základny, ale vrhá dlouhý stín na budoucnost konzervativního hnutí. Americký optimismus a víra v pokrok byly vždy nejdůležitějšími sudičkami amerického snu. Díky nim je Amerika tam, kde je. Republikáni byli hlavními architekty moderního kapitalismu, který globálně přinesl éru bezprecedentní prosperity a který porazil blouznivé sny komunismu.
Jenže dnes už to nestačí, a část Republikánské strany chce hledat jistotu v nostalgii po minulosti. Skoro to připomíná nárůst popularity komunismu v postkomunistických zemích, včetně Česka, který nedává nejmenší smysl, ale reálně se děje. Dokazují to čísla. Jsou to zneuctěné a zneuznané myšlenkové proudy, které nečekaně souzní s atmosférou strachu z nových věcí.
Spojené státy zjevně čeká zásadní souboj, a nikoli pouze mezi konzervatismem a liberalismem. Vztah k technologiím je dnes možná tím zásadním dilematem, který rozděluje společnost. Američané si budou muset vybrat: jestli chtějí být společností budoucnosti, nebo minulosti. Možná nejen Američané. Žádná jiná otázka dnes nedefinuje názorový rozkol ve společnosti lépe než tato.
