Článek
S pýchou jej nosí v klopě. Odznak ve tvaru popravčí smyčky jako symbol atavistické nenávisti k Palestincům. Izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir měl v pondělí důvod k oslavám. Šampaňské teklo proudem. Extremista, který byl dřív pravomocně odsouzen za podněcování k rasismu a pro šovinistické štvaní ho odmítla i jinak nenasytná izraelská armáda, dobyl sněm židovského státu.
Po bezmála dvanáctihodinové debatě přijal Kneset tento týden hlasy 62 zákonodárců (47 bylo proti) Gvirem tlačenou normu, která popírá rovnost lidských bytostí před zákonem.
Oč jde? Parlament souhlasil s nařízením, podle něhož budou teroristé z okupovaného Západního břehu za vážné útoky popraveni oběšením. Exekuci musí kat vykonat do 90 dnů a odsouzený nemá právo na odvolání. Rozsudek je v gesci vojenského tribunálu, pod který Palestinci ze Západního břehu spadají. Není třeba jednomyslnosti, stačí prostá většina soudců. Okupující justice má možnost slevit na doživotí, z textu ale není jasné, kdy tak může učinit.
Co je patrně důležitější: norma postihuje v podstatě jen Palestince. Nevztahuje se na občany židovského státu (včetně těch arabských) a týká se pouze těch, kteří „způsobí smrt s cílem popřít“ jeho existenci. Jinými slovy: pokud teroristický čin, jakkoli ohavný, spáchá Izraelec, trest oběšením mu nehrozí. Civilní spravedlnost, která ho v lepším případě odsoudí do vězení, v horším nechá jít, postupuje podle dramaticky humánnějších pravidel. Kupříkladu web The Times of Israel nepochybuje, že zákon je sepsán tak, aby v jeho paragrafech židovský zločinec uváznout jednoduše nemohl.
Proti poslednímu výronu krajně pravicového populismu vystupuje dlouhá řada svobodomyslných Izraelců. Někteří protestují přímo na ulicích, kde je policie ovládaná radikály rozhání vodními děly. Demonstranti nařízení shledávají diskriminačním, lehce zneužitelným, nemravným. Několik opozičních stran vyzvalo Nejvyšší soud, aby zasáhl.
„Ten zákon je nemorální. V rozporu se základními hodnotami Státu Izrael jako židovského a demokratického státu. Protiřečí navíc mezinárodnímu právu, které se naše země zavázala dodržovat,“ shrnul výtky Gilad Kariv, poslanec za Demokraty, který je rovněž reformním rabínem. Dále zašli arabští zákonodárci: „Jde o institucionalizaci apartheidu, rasismu a proměny právního systému v nástroj represe vůči Palestincům.“
Připomeňme fakta: nový výklad práva nepostihne viníky masakru ze 7. října roku 2023, neboť nefunguje retrospektivně. Co se teroru týče, na vzestupu je ten páchaný radikálními židovskými osadníky. Zjevně proto, že jim současný kabinet otevřeně straní. Za dva a půl roku zahynula při osadnických pogromech na Západním břehu jistě tisícovka Palestinců. Protiarabské incidenty - žhářství, násilí, šikana, ničení majetku - se počítají v tisícovkách ročně a jsou tak na denním pořádku.
Pokud jde o arabský teror, v období od října 2023 do dubna 2025 ve zmíněném regionu zahynulo 64 Izraelců, což je pochopitelně tragické. Jen pro úplnost: v této části palestinské autonomie, která s Gazou postrádá společnou hranici, neprobíhá válka a nevládne zde hnutí Hamás.
Opravdoví atentátníci se každopádně zastrašit nedají. Výhružky Itamara Ben Gvira je mohou naopak povzbudit. Izraelská opozice dokonce předpokládá, že kontroverzní výnos Knesetu vyprovokuje nejen mezinárodní odpor k Izraeli, ale zkomplikuje život rovněž židům v diaspoře.
Patetickou estrádu šovinistických lídrů bylo možné před podzimními volbami čekat také proto, že extremisté cítí šanci proměnit zemi v teokratický, rasistický stát, k tomu rozšířený o palestinský Západní břeh, který si pro židovské osadníky nárokují. Alarmující je, že se k nim při hlasování připojili poslanci z kdysi mainstreamového Likudu a části sekulární opozice, kteří po kosmetických úpravách normu nakonec akceptovali. Ať už zvedli ruku z přesvědčení, či vedeni osobním oportunismem, nakopli demokratický Izrael do slabin.
Tedy ještě jednou pro ty, kteří nerozumějí, či rozumět nechtějí. Nejde o obhajobu teroru, samozřejmě ani toho palestinského. Trest smrti je navýsost sporná sankce, přesto přežila v zákonech demokratických států (USA, Indie, Japonsko, Jižní Korea). Je na svobodné společnosti, zda jej míní uplatňovat. Problémem je fakt, že za stejný čin mají izraelské soudy udělovat odlišný trest. Palestincům šibenici, Izraelcům vězení. Pokud už ovšem v pravicových kruzích neplatí, že zabití Araba je důvodem k oslavě.
A ne, nejde o antisemitismus (ani antisionismus). Židovskému státu, jeho demokracii, svobodě a důstojnosti škodí především ti, kdo se veřejně chlubí stylizovanou oprátkou. Na podzim budou Izraelci volit a rozhodnou, kam se židovský stát vydá. Je na nich, zda potvrdí demokratické fundamenty státu nebo odevzdají moc autokratům s mesianistickými sklony.
