Komentář: Rumunsko sestupuje do příkopu, ze kterého pomalu vylézá Maďarsko

Zatím žádné rumunské volby nesledovala Evropa tak bedlivě, jako ty nynější prezidentské. Anulování listopadového prvního kola a následné vyloučení z voleb Calina Georgeska – zastánce ruského vůdce Vladimira Putina, kritika Ukrajiny a odpůrce Evropské unie – vyvolalo pozdvižení. U jedněch kvůli tomu, že ústavní soud ruší volby kvůli vítězství nečekaného nebo nepohodlného kandidáta, takže jde o útok na demokracii a svobodu. U druhých z toho, že člověk s takovými názory může vyhrát v členské zemi Evropské unie a NATO. A z toho, že mu popularitu do značné míry zajistila záplava narychlo vytvořených účtů na sociální síti Tiktok.

Soud Georgeska k opakovaným volbám nepustil, takže jakoby za něj kandidoval George Simion, politik druhé nejsilnější strany v parlamentu, Svazu pro jednotu Rumunů. Proti němu stáli dva politici, zastávající dosavadní proevropský a proukrajinský kurs: starosta Bukurešti Nicusor Dan a kandidát vládní koalice Crin Antonescu. Očekávalo se, že po listopadové bouři s nečekaným vítězstvím do té doby skoro neznámého Georgeska a následným soudním zrušením voleb půjde o zásadní test, jak jsou v současném Rumunsku rozložené síly.

První kolo se v neděli odehrálo, soud ho neruší a při pohledu na výsledky můžeme napsat, nebo říci jedno: měření sil dopadlo lépe pro ty, kteří nemají rádi Evropskou unii a Ukrajinu, vzhlížejí k Donaldu Trumpovi a domnívají se, že k lepšímu životu jim pomůže konec dosavadních takzvaných elit. Tedy politiků, kteří dosud měli úspěch v demokratických volbách, ale podpory jim ubývá.

George Simion získal více než 40 procent odevzdaných hlasů. Starosta Bukurešti Dan a vládní kandidát Antonescu získali oba přes dvacet procent. Tedy zdánlivě remíza, ale ne úplně. Na čtvrtém místě skončil bývalý sociální demokrat Victor Ponta, který také zahořkl vůči Západu a do voleb šel s upraveným trumpovským heslem Romania First. Do druhého kola postoupili Simion a Dan, ale bylo by překvapením, kdyby se bukurešťskému starostovi podařilo zvítězit.

„Naprosto souzním s hnutím MAGA,“ napsal vítěz prvního kola Simion před volbami. Uspěl, protože se prezentoval jako rebel a vůdce vzpoury proti režimu, který utiskuje miliony Rumunů. Jako mstitel, který zatočí se současnou elitou a položí základy spravedlivého světa.

Rumunsko má v posledních letech, minimálně od covidu, hospodářské problémy. Ekonomika neroste, lidé jsou nespokojení a někteří si myslí, že doplácejí na Ukrajinu, i když sami mají málo.

Část východní Evropy dohání nenaplněné sny demokratických změn. Debaty o tom, kdy země ekonomicky doženou Rakousko nebo Nizozemsko, kdy budou mít lidé vysoký důchod nebo každý peníze na dům a auto, se nenaplňují. Ti, kdo mají existenční starosti a cítí nejistotu, si připadají opomenutí a podvedení, cítí zklamání a hněv. A upínají se k naději, že nový lídr s novou revolucí přinese změnu, která bude pro ně lepší a „elity potáhnou od koryt“. Sociální sítě tomuto hněvu a frustraci dodávají steroidy.

Pak se objevují mesiášové jako Georgescu a Simion s hesly typu Vezmeme si naši zemi zpět. „Tyto volby nejsou o jednom kandidátovi, ale o každém Rumunovi, kterému lhali, ignorovali ho, ponižovali ho a přesto má sílu věřit a bránit naši identitu a práva,“ napsal Simion na sociální síti X. Každá víra v politického mesiáše ale jednou dojde prozření v tom smyslu, že zásadně lepší život nikomu žádný politik sám o sobě nezařídí. Mnoho voličů politiků typu Georgeska a Simiona čeká zklamání, že ani jejich člověk to nedělá tak, jak si představovali.

Rumunský ústavní systém je specifický v tom, že prezidentovi dává velké slovo při tvorbě zahraniční politiky. Větší než například v Česku. Simion jako prezident tak může zastavit nebo minimálně zkomplikovat věci, jako jsou přísun zbraní pro Ukrajinu přes rumunské území nebo výcvik ukrajinských pilotů F-16 v Rumunsku.

Přístavy v Rumunsku jsou důležitým překladištěm pro ukrajinské obilí a zboží vzhledem k ruské námořní blokádě. Ukrajina by do jisté míry ztratila dalšího důležitého souseda poté, co jí není nakloněno Maďarsko Viktora Orbána a Slovensko Roberta Fica.

V rozhovoru pro týdeník Economist před volbami Simion řekl, že jeho vzorem je italská premiérka Giorgia Meloniová. Ta ale podporuje Ukrajinu a nechce, aby Itálie vystupovala z Evropské unie. (Ti, kteří hodně nemají rádi Petra Fialu, si asi teď přisadí, že Simionova strana je v Evropském parlamentu součástí Skupiny evropských konzervativců a reformistů (ECR), k níž patří i ODS. Ano, je to tak, přitom by názorově tato strana spíše odpovídala Patriotům pro Evropu nebo Identitě a demokracii).

Nedávné parlamentní volby v Kanadě a Austrálii zasáhl jev, nazývaný Trump efekt. Konzervativní strany, jejichž politika do určité míry korespondovala s Trumpovou, prohrály, přestože dlouho v průzkumech vedly. Část Kanaďanů a Australany vystrašilo, co viděli ve Spojených státech od Trumpovy inaugurace. Pro Evropu se ale nedá automaticky vyvozovat totéž. Austrálie i Kanada jsou bohaté země, nefrustrované chudobou nebo obavami z migrace a nemají důvod riskovat, že nějaká změna bude nakonec k horšímu. V Evropě – zvláště té východní – to neplatí. Ani v té bohatší západní, kde je tématem migrace a obavy z ní.

Jeden paradox ale na obzoru je, i když zatím ještě daleko: Rumunsko jde tak trochu ve stopách Maďarska. Viktor Orbán neustále tvrdil, že jeho zemi nebude nikdo diktovat, že liberální elity se snaží ovládnout světový pořádek a on to nedovolí. A v neposlední řadě že Ukrajina není spojenec.

Z dosavadních průzkumů ale vyplývá, že Viktor Orbán by příští rok mohl po šestnácti letech skončit jako premiér. Jeho hlavní vyzyvatel – opoziční strana Tisza – si v průzkumech udržuje dlouhodobě náskok zhruba pěti až deseti procent. I kdyby však vyhrála a předání moci se uskutečnilo, totální obrat Maďarska o 180 stupňů nečekejme. Opoziční lídr Peter Magyar například nechce dodávat zbraně na Ukrajinu. Bylo by ale zřejmé, že Maďarsko stoupá z příkopu, do kterého Rumunsko zrovna sestupuje.