Článek
Rusko se bezpochyby stalo - nebo nikdy nepřestalo být - hrozbou pro Evropu. Jeho imperiální krutost zažívá Ukrajina, kterou Moskva považuje jen za neposlušnou gubernii ze západu kremelské říše. Na řadě jsou postsovětské státy, Česko nevyjímaje. Podle doktríny prezidenta Vladimira Putina totiž patří Moskvě ta území, kam kdy vstoupila noha ruského - rozuměj sovětského - vojáka. Je nezbytné vztyčit železnou oponu, tedy spíše Dlouhou zeď, kterou se čínští císaři bránili proti invazi zvenčí.
Vojáci s přípravami na válku s Ruskem už začali. Baltské státy, Finsko a Polsko stejně jako Ukrajina odstoupily od smlouvy, kterou si zakázaly používat protipěchotní miny. Státy NATO zvyšují obranné výdaje, Aliance vyslala na východ posily. Politici odsouhlasili ekonomické i osobní sankce. Obchody skončily a kdo v nich pokračuje, je vyvrhelem. Do části EU přestali Rusové jezdit docela, všude na starém kontinentě mají s cestováním trable. Evropa je zajedno. Nesouhlasí pouze lokální spojenci Kremlu, které žene změť zištnosti, populismu, nenávisti k demokracii, touhy po moci i obyčejného egoismu.
Klíčová otázka zní: Jak moc děravá nová opona bude?
Zdeněk Milata je český komunista a červencový výlet Putinovým Ruskem si zjevně užil. Nevynechal cirkus, jehož návštěva mě před desetiletími naplnila surrealistickou úzkostí. Medvědi s hokejkou, opice cválající na zebrách i jejich mučitelé v bizarním prádle patří do animovaných blockbusterů, ne na veřejnost. Jistě, otázka vkusu. Jeho žertovné příspěvky s náborovým plakátem pro agresi vůči Ukrajině ovšem otevřenou podporou kremelského násilí jsou.
Když spolu se soudruhy dorazil k hranici dekadentního Západu, Lotyšsko ho odmítlo vpustit. Tehdy se - zjevně v nadsázce - někteří politici přimlouvali, aby v Rusku zůstal. Nadobro. Nikdo by nebyl raději než já, jenže demokratický stát se o své občany musí postarat, pokud domů chtějí. Komunisté navíc vědí, že Putinovi jsou užiteční doma, na Západě, nikoli v Rusku. I když Moskvu opěvují, stěhovat se nebudou.
Málokdo se diví, že v Rusku působí zpravodaj veřejnoprávní televize. Což je logické. Méně se ví, že partnerské rádio člověka v Moskvě nemá. I to je legitimní. Všechna srovnání kulhají, toto na obě nohy. Přesto: Také po roce 1933 v nacistickém Německu působil stálý reportér Československého rozhlasu. Stěžoval si na politické tlaky a fakt, že byl sledován. Kdy tedy do Ruska jako novinář vyrazit? Rozhovor s Adolfem Hitlerem či Vladimirem Putinem za odlet do Berlína, respektive Moskvy stojí. A jinak? Těžko říci. V autoritářských zemích jsem jako žurnalista působil a vím, jak složitá tam práce je. Troufám si odhadnout, že se silným médiem za zády uspět lze. Pokušení může přemoci nezávislé publicisty s extremistickými názory, kteří kouzlu diktatury podlehnou.
Co sportovci? Hokejová legenda Dominik Hašek proti angažmá Rusů na Západě i Čechů na Východě razantně vystupuje. Rozumím mu. I gladiátoři mívali morální integritu. A umělci? Uniformovaný Alexandrovův soubor písní a tanců vznikl jako tlampač sovětské totality a lampasáckého patosu, jakkoli v 90. letech zažil sebeironické okamžiky. Dobrá, ať nejezdí. Jak s operními pěvkyněmi? Podpořily režim, ušpinily se, nechceme je. Mnozí Evropané s jejich ostrakizací nesouhlasí.
Co pak ale s těmi opozičníky, kteří Putinovi vzdorují, rozhodně však nenaplňují evropské představy o demokratech? Cynický bonmot, podle kterého „Rusa z Ruska dostaneš snadno, ale Rusko z Rusa jen stěží“, platí i pro odpůrce Kremlu. Nemluvě o rodinných příslušnících, partnerech, dětech. Budou se povinně zříkat ruského občanství? Úředně deklarovat odpor k režimu?
Bojovat s vojáky. Bojkotovat politiky. Vypovědět byznys. Odmítat ušpiněné umělce. Nezávodit s oportunistickými sportovci. Ano. Trestat Rusy pouze za to, že jsou Rusové? Ne. Evropa by se tak přiblížila Rusku.
