Článek
Byla to úplná detektivka. Letošní držitelka Nobelovy ceny míru „nestihla“ tradiční tiskovou konferenci a neměla se v Oslu vůbec objevit.
Členové výboru pro Nobelovu cenu ani netušili, kde se venezuelská vůdkyně María Corina Machadová nacházela. Někteří z nich se přitom nechali slyšet, že je politička v ohrožení života, a to jak ve Venezuele, tak v zahraničí.
Během ceremonie nicméně šéf Norského Nobelova institutu Jørgen Watne Frydnes řekl, že je politička v bezpečí a na cestě do norské metropole. Předávání ceny se ovšem nakonec nezúčastnila a ocenění převzala její dcera Ana Corina Sosaová.
„Zatímco čekám na ten okamžik, kdy ji po dvou letech obejmu a políbím, myslím na ostatní dcery a syny, kteří své matky nevidí,“ řekla Ana Sosaová zpočátku svého vystoupení, během něhož přečetla projev své matky. Odkazovala na oběti venezuelského socialistického režimu Nicoláse Madura.
Institut před ceremonií obdržel audio nahrávku Coriny Machadové, v níž politička členům poděkovala a naznačila, jak těžký byl její příjezd do Norska.
„Osobně vám povím, čím jsme si museli projít a kolik lidí riskovalo své životy, abych se mohla dostat do Osla. Jsem jim velmi vděčná, ukazuje to, co toto ocenění znamená pro venezuelský lid,“ říká mimo jiné na nahrávce.
V projevu předneseném Anou Sozou opoziční vůdkyně slíbila Venezuele nové časy, „kdy ulice opět zaplní hudba a smích“. Slíbila brzký návrat Venezuelanů, kteří dnes žijí v exilu - jejich počet se odhaduje na závratných osm milionů.
Moje generace se narodila v živoucí demokracii a brali jsme ji jako samozřejmost. Předpokládali jsme, že svoboda je stejně trvalá jako vzduch, který dýcháme. (…) Než jsme si uvědomili, jak křehkými se naše instituce staly, byl za prezidenta zvolen muž (Hugo Chávez), který kdysi vedl vojenský puč za účelem svržení demokracie.
Zatím je ale realita zcela odlišná.
Corina Machadová žila jedenáct měsíců v utajení. Na veřejnosti se naposledy objevila letos 9. ledna, tedy pouhý den před oficiálním potvrzením prezidentských voleb, kdy vítězný kandidát obdrží v Caracasu prezidentskou šerpu.
Začne nucený exil?
Svým příjezdem do Osla si Železná lady, jak se Machadové přezdívá, možná sama zavřela dveře do Venezuely. Maduro a jeho lidé jí totiž týdny a týdny dávali najevo, že bude považována za uprchlíka.
Podobná prohlášení mají temný motiv. Dotyčný má s velkou pravděpodobností zakázaný návrat do vlasti a může se lehce stát, že pro něj začne v zahraničí nucený exil.
Své by o tom mohla vyprávět celá řada venezuelských opozičníků, kteří v poslední dekádě našli svůj nový domov především v Madridu, kde dnes podle odhadů žije na 100 tisíc venezuelských exulantů.
„Režim tohle praktikuje už nějakou dobu. Doufá, že se po vás v zahraničí takříkajíc slehne zem,“ řekl Seznám Zprávám nejmenovaný bezpečnostní analytik působící v Caracasu.
Své jméno nechtěl zveřejnit, protože, jak říká, Maria Corina Machadová je ve Venezuele „tabu“. Úřady ji obviňují mimo jiné z terorismu, z projevů nenávisti a volebního podvodu. Každý její stoupenec, nebo ten, kdo o ní na veřejnosti mluví, je tak v potenciálním nebezpečí zatčení, dodal analytik.
„Zvolený prezident Venezuely“
Opozice a Západ mají za to, že Maduro poslední volby (v červenci loňského roku) zfalšoval. Svému vyzyvateli měl ukrást až 7,5 milionu hlasů. Oním rivalem byl Edmundo González Urrutia, dosazený právě Machadovou, které Madurův režim pomocí jemu nakloněných soudců zabránil v kandidatuře.
González se ceremonie v Oslu osobně zúčastnil, Jørgen Watne Frydnes ho označil za „zvoleného prezidenta Venezuely“.
Jak připomněl španělský deník El País, Machadová přitom v primárkách získala 93 procent všech hlasů a na své volební mítinky dokázala přitáhnout obrovské davy příznivců.
„Maduro věděl, že by ostudně prohrál, proto ji z boje odstranil,“ komentuje to pro Seznam Zprávy výše uvedený bezpečnostní expert.
Kdo je María Corina Machadová
Osmapadesátiletá politička pochází z významné rodiny ocelářského obchodníka. Na caracaské Katolické univerzitě Andrése Bella vystudovala průmyslové inženýrství. Později získala magisterský titul v oboru financí. V roce 2009 strávila rok na americké univerzitě Yale v rámci stipendia pro globální lídry.
Mezi lety 2011 až 2014 byla poslankyní, než ji dominantní socialisté z parlamentu nechali vyhodit. Už tehdy jí Nicolás Maduro pohrozil vězením. Během svého mandátu vstoupila do povědomí Venezuelanů, když se přímo v parlamentu postavila Hugo Chávezovi a zkritizovala jeho autokratický systém vlády. Chávez jí tehdy odpověděl, že mu nestojí za diskuzi, protože „orel neloví mouchy“.
V Oslu se očekával triumfální příjezd Machadové, řada venezuelských exulantů se do Norska vydala, aby historické události přihlížela.
Každopádně i v diaspoře existuje opozice vůči této političce. Podle tohoto tábora si totiž Nobelovu cenu míru nezaslouží pro svou jednoznačnou podporu amerického vojenského úderu proti Venezuele.
Už od září Donald Trump v Karibském moři shromažďuje ohromující flotilu bojových lodí, stíhacích letounů a vrtulníků. V oblasti má být k možné invazi připraveno na 15 tisíc vojáků.
Trump tvrdí, že USA na Venezuela brzy zaútočí, aby zničily tamní drogové kartely a gangy. Maduro a jeho lidé mají být přitom součástí tzv. Kartelu sluncí, který se na pašování drog do USA má podílet.
Kartel Sluncí
Název popisuje skupiny ve venezuelských ozbrojených silách, které jsou zapojené do široké škály trestné činnosti, včetně pašování benzinu, nelegální těžby a dalších korupčních schémat – zejména obchodu s drogami.
Kartel funguje jako volná síť buněk v armádě, námořnictvu, letectvu a národní gardě, od nejnižších po nejvyšší hodnosti.
Odpor vůči Machadové měl být tak silný, že Výbor pro udělování ceny podle listu El País dokonce zvažoval, zdali by nebylo lepší zrušit tradiční noční pochod s loučemi. Rituál, který započal už v roce 1954, má symbolizovat „světlo v temnotě“.
Jørgen Watne Frydnes na tuto kritiku přímo odpověděl a odmítl, že by Machadová a její hnutí mělo být označováno za „agresory“. „To je verze reality, kterou Madurův režim prezentuje světu: že je garantem míru. Ale mír založený na strachu, umlčování a mučení není mír. Je to podrobení, které je vydáváno za stabilitu,“ řekl.
Smrt politického vězně
Během svého projevu její ocenění vášnivě obhajoval. Směrem k Madurovi namířil ostrou kritiku. Socialistický režim popsal jako zločinný, který mučí, unáší a zabíjí.
Konkrétně připomněl příběh opozičního politika Alfreda Díaze. Agenti tajných služeb ho loni v létě „vytáhli z městského autobusu“ a zavřeli do caracaské věznice Helicoide, kterou Frydnes označil za „největší mučicí centrum jihoamerického kontinentu“.
Díaz tuto sobotu údajně dostal v žaláři infarkt, po převozu do nemocnice zemřel. Bylo mu pouhých 56 let. Tuzemská organizace na ochranu lidských práv Foro Penal uvedla, že od roku 2014 ve venezuelských věznicích už zemřelo 17 politických vězňů.
