Měsíční čekání na benzin. Kubánský režim se po Venezuele otřásá v základech

Kubánská revoluce vstoupila do 68. roku své existence. Vláda v Havaně si právě připomněla triumf„barbudos“ (vousačů), kteří na svých obrněných vozech a tancích 8. ledna 1959 vjeli do Havany po pádu diktátora Fulgencia Batisty.

Vedl je tehdy teprve 33letý Fidel Castro, který postupně nastolil jednu z nejdelších diktatur v moderní éře. Režim známý jako castrismus se ale dnes otřásá v základech a podle některých expertů mu dokonce hrozí zánik.

Kuba by totiž mohla přijít o svého největšího ideologického a ekonomického spojence - socialistickou Venezuelu, která už čtvrt století Havaně posílá zlevněnou ropu a za valuty zaměstnává stovky tisíc Kubánců.

Není tajemstvím, že Venezuela převzala roli mecenáše kubánské revoluce po vzoru Sovětského svazu, který Kubu dotoval třicet let, než se v roce 1991 rozpadl.

Dnes v geopolitice možná dochází ke stejnému zemětřesení, a to poté, co Spojené státy o víkendu svrhly ve Venezuele diktátora Nicoláse Madura a zemi „řídí“. Madurovi nástupci mají být směrem k Bílému domu poslušní a plnit příkazy Donalda Trumpa. Ten mimo jiné uvalil embargo na vývoz venezuelské ropy.

Kubánská ekonomika byla přitom už tak v obrovské krizi. List The New York Times k tomu napsal, že kubánské hospodářství je po desetiletích problémů ve volném pádu.

Ostrov zažívá rozsáhlé výpadky elektřiny, váznou dodávky jídla, v ulicích nejsou k dostání léky, chybí pohonné hmoty, což se mimo jiné projevuje obrovskými skládkami po celé Havaně - ani popeláři nemají benzin a nemohou tak objíždět město a odpadky uklízet.

Obyčejní Kubánci si mohou benzin pořídit jen tak, že se pomocí speciální aplikace přihlásí na termín, kdy by si mohli natankovat, a to nejméně tři týdny předem.

Jeden obyvatel hlavního města novinářům řekl, že se do pořadníku přihlásil před třemi měsíci a nyní je na 5052. místě.

Kuba podle všeho prožívá nejhorší ekonomickou situaci za celou dobu své komunistické revoluce, konstatují NYT.

Donald Trump hned po úderu na Caracas uvedl, že není potřeba vojensky útočit na Havanu, protože tamní režim se rozloží sám právě s ohledem na kubánské hospodářství.

„Kuba vypadá, že je na pokraji kolapsu,“ řekl americký prezident novinářům v letadle Air Force One. „Nevím, jestli to vydrží, ale Kuba teď nemá žádné příjmy. Všechny své příjmy získávala z Venezuely, z venezuelské ropy.“

„Pokud by Venezuela zítra zastavila dodávky ropy, znamenalo by to pro Kubu rozsudek smrti,“ řekl NYT Jorge Piñon, bývalý mexický ropný manažer a kubánský energetický expert, který působí na Texaské univerzitě v Austinu.

Propojenost obou režimů ve snaze bránit obě revoluce už léta sleduje venezuelský spisovatel Diego Maldonado, který nedávno vydal knihu Invasion consentida (volně přeloženo jako Povolená invaze), v níž popisuje úzké ekonomické a ideologické vazby Havany a Caracasu.

„Venezuelané čelili dvěma diktaturám najednou, chavismu a castrismu. V zemi operovali a operují kubánské tajné služby, armádní velitelé a stratégové. Ti sice nezachránili Madura, nadále ale terorizují venezuelské vojáky a běžné občany,“ řekl Maldonado Seznam Zprávám.

Havana přiznala, že Američané zabili nejméně 32 kubánských vojáků a agentů, kteří patřili do mohutné osobní ochranky Nicoláse Madura. Jejich identitu teď zveřejnil kubánský státní deník Granma, když vydal jejich portréty a označil je za hrdiny revoluce.

Proslulá kubánská blogerka Yoani Sánchezová smrt členů této jednotky v rozhovoru pro Seznam Zprávy popsala jako těžkou ránu pro režim a jeho důvěryhodnost.

„Oficiální verze je, že kubánští vojáci jsou neomylní a neporazitelní. Tato image utrpěla značnou újmu,“ uvedla žena, která se svým mužem Reinaldo Escobarem na Kubě založila vůbec první digitální noviny s názvem 14ymedio.

Podle Sánchezové jsou předpovědi o brzkém pádu castrismu předčasné. Upozorňuje, že od začátku revoluce ukázal castrismus odolnost a schopnost ustát všemožné politické a ekonomické krize.

Připouští, že by případná ztráta venezuelské ropy Havaně citelně ublížila, jedním dechem ale dodává, že kubánští komunisté dostávají ropu také z Ruska a Mexika.

V případě, že by opravdu došlo na dramatickou energetickou krizi, je Yoani přesvědčena, že režim upřednostní svůj represivní aparát.

„Pokud se castrismus ocitne v dilematu, zda udržet v chodu nemocnice a základní služby, nebo dodávat palivo tajné policii, armádě a vládní vrchnosti, aby si udrželi kontrolu, bezpochyby se rozhodne pro druhé řešení, tedy udržet represivní aparát v chodu, i kdyby měly miliony Kubánců žít v temnotě a bez veřejné dopravy.“

Současný vůdce země, Miguel Díaz-Canel Bermúdez, který je známý spíše uzavřeností, v těchto dnech vystupuje na veřejnosti a účastní se „antiimperialistických“ pochodů.

Už v sobotu, tedy jen pár hodin po americkém útoku na Caracas, kráčel v průvodu, který měl vyjádřit solidaritu s Nicolásem Madurem a venezuelskou revolucí. Canel-Díaz vojenský úder později ve vyhraněném projevu označil za „zločinecký útok“ a „státní terorismus“.

Kubánský prezident si za sedm let, co je u moci, osvojil rétoriku Fidela Castra, který zemřel před téměř deseti lety.

Díaze-Canela si Fidel společně s bratrem Raúlem vybrali za pokračovatele kubánské revoluce. Nový vůdce tak slibuje ozbrojený odpor vůči potenciálnímu americkému útoku a tvrdě postupuje proti domácím oponentům.

Když v červenci 2021 Kubánci vyšli do ulic, aby protestovali proti zhoršujícím se ekonomickým podmínkám, Díaz-Canel nařídil tvrdé potlačení a nechal pozavírat na 2500 demonstrantů. I proto bude svržení castrismu zřejmě složité a v blízké budoucnosti možná spíše přáním otce myšlenky, míní někteří odborníci.

„Nemají (Trumpova administrativa) pro Venezuelu žádný plán, kromě toho, že se tam spoléhají na gangstery (Madurovy lidi). Kuba bude ještě těžší, protože tamní režim je starší a na rozdíl od Venezuely neměla Kuba čtyřicet let demokracie, neexistují tam silné demokratické politické strany a lidé nemají žádné živoucí vzpomínky na svobodu,“ řekl magazínu Politico Elliot Abrams, který v první vládě Donalda Trumpa působil jako jeho speciální emisar pro Venezuelu a Írán.