Článek
Je mu „jen“ 45 let. Ambice řídit chod planety mu ale nechybí. A to, jak ukázaly minulé dny, i bez vědomí a souhlasu svého šéfa, prezidenta Spojených států.
Byl to právě Elbridge Colby, vlivný tajemník amerického ministerstva obrany, jehož rukopis zřetelně prosvítal z nedávného pokusu zastavit přísun americké pomoci Ukrajině. A to zrovna ve dnech, kdy obyvatelé napadené země čelili nejrozsáhlejším raketovým a dronovým útokům za celou válku.
Rozhodnutí stopnout v první fázi dodávky střel do systémů Patriot – včetně těch, které už byly na cestě za ukrajinskými obránci – vydrželo jen pár desítek hodin. Stačilo ovšem nejen nepříjemně zaskočit americké spojence, ale také zatřást mocenskými poměry na samých vrcholcích moci ve Washingtonu.
A v první řadě pozicí muže, který se dosud viděl jako hlavní architekt zahraniční politiky USA v éře Donalda Trumpa.
Ukrajina a Evropa? Nezájem. Spojenci, plaťte!
Elbridge Colby má ve své kariéře na koho navazovat: jeho dědeček šéfoval CIA. Absolvent elitních univerzit už ve své kariéře prošel ministerstvy zahraničí, obrany, výzvědnými agenturami i službou v Iráku. Posléze zakotvil ve sféře konzervativních think tanků i v řadách první Trumpovy administrativy. Patřil k hlavním tvůrcům její bezpečnostní strategie, která by se dala shrnout následovně: Konec intervencí v zahraničí, konec zachraňování Evropy. Hlavní hrozbou a protivníkem pro USA je a bude Čína.
Když se Trump podruhé ujal Bílého domu, zamířil Colby na ministerstvo obrany. A ačkoliv formálně podléhá ministrovi a donedávna televiznímu moderátorovi Peteovi Hegsethovi, není žádným tajemstvím, že Colby je často krkem, který hýbe hlavou Pentagonu.
Energie, se kterou se Colby chopil své druhé šance v řadách Trumpovy administrativy, svědčí o tom, že chce být historií vnímán jako hlavní mozek její zahraniční politiky. Jinými slovy, jako obdoba Henryho Kissingera v éře Donalda Trumpa.
Jeho strategická koncepce spočívá nejen v obrazu Číny coby hlavního amerického vyzyvatele. Vnímá také rostoucí čínskou sílu a relativní americkou slabost, danou léty vyčerpávajících zahraničních dobrodružství, od Afghánistánu po Irák – a Ukrajinu.
„‚Evropa v první řadě' není politika, kterou USA potřebují v těchto mimořádně nebezpečných časech,“ napsal před rokem na síť X. „Musíme se zaměřit na Čínu a Asii – jednoznačně.“
Toto jednoznačné zaměření znamená také odhodit břímě, které v jeho očích znamená podpora Ukrajiny. „Děláme politiku, která je odtržená od reality,“ řekl v rozhovoru pro Fox News v březnu 2023. „Válka s Čínou je na obzoru. Myslet si, že zvládneme obojí, je chyba.“
Hlasy z nitra americké vlády mluví o tom, že po nástupu Trumpa k moci začal Colby a úzký tým jeho věrných prosazovat své vize s vervou, která hraničí s neurvalostí. Zatímco po evropských členech NATO Trumpova vláda žádala, a nakonec také prosadila, zvýšení obranných výdajů až na pět procent HDP, po Tchaj-wanu Colby požadoval rovnou 10 procent.
Nebo když nařídil přehodnocení strategicky významné smlouvy o dodávkách ponorek pro Velkou Británii a Austrálii, nepříjemně tím překvapil nejen dotčené země, ale i své kolegy z vládního aparátu. A podle listu Politico končily Colbyho konverzace s britskými nebo japonskými protějšky často na hranici diplomatické roztržky. „Naštval v podstatě každého ve vládě,“ řekl novinářům zdroj z Washingtonu. „Všichni ho vnímají jako chlápka, který oslabuje americkou pozici v světě.“
Já to nebyl!
Minulý týden ale Colby ve svých akcích narazil.
Podle řady svědectví to byl právě on, kdo přesvědčil ministra obrany Hegsetha, aby pozastavil dodávky sofistikované munice Ukrajině. Důvodem měla být inventura amerického arzenálu vyčerpaného mimo jiné americkou účastí na zásahu proti Íránu. Colbyho intervence zastavila dodávky i těch zbraní, které už byly odeslány do Polska a od cílové destinace na Ukrajině je dělily jen stovky kilometrů.
CNN se odvolává na pět zdrojů, podle kterých ministerstvo obrany o diplomaticky mimořádně závažném kroku nejenže neinformovalo Kongres, ale dokonce ani Bílý dům. Sám Trump sice nařídil inventuru zásob americké munice, bylo to však Colby, kdo se rozhodl tohoto kroku využít k přerušení dodávek, jež podle jeho názoru USA potřebují pro budoucí válku s Čínou.
Ministr obrany Hegseth pod tuto iniciativu nakonec přidal svůj podpis v domnění, že si tím získá prezidentovu pochvalu. „Myslel si, že tento krok odpovídá Trumpově koncepci America First!“ popisuje zdroj CNN.
Výsledkem však nebylo jen pobouření mezi překvapenými americkými spojenci, ale také nedůstojná scéna, kdy prezident Trump novinářům otevřeně řekl, že neví, kdo nařídil krok, při kterém jde o americkou důvěryhodnost i o lidské životy. „Možná mi můžete říct vy, kdo to nařídil?“ ptal se na tiskové konferenci novinářů.
Že za krok není zodpovědný, potvrdil Trump podle listu Wall Street Journal v telefonátu osobně ukrajinskému prezidentovi.
Colbyho obrana
Na dosud vlivného hybatele Trumpovy zahraniční politiky od té doby prší kritika. „Je to oficiální: Americe se nedá věřit,“ hlásá titulek magazínu Foreign Policy. Colby je kritizován nejen za pozastavení pomoci Ukrajině. Experti se také ptají, jestli dává smysl politika, jež připravuje USA o jedno z nejcennějších aktiv, které by mohly nasadit právě do Colbym obávaného střetu s Čínou – o americké spojence.
I když ale Colbyho kroky přinášejí kontroverze, část analytiků poukazuje na to, že jeho pozice odrážejí i některé nepopiratelné skutečnosti. Nejde jen o rostoucí moc Číny, ale také o reflexi neschopnosti USA coby největší vojenské mocnosti světa zajistit své armádě to, co nutně potřebuje.
Podle listu The Guardian mají Spojené státy v současnosti jen asi čtvrtinu střel pro protiletecké systémy Patriot oproti tomu, co by vyžadovaly americké vojenské plány. Z analýzy think tanku CSIS vyplývá, že by USA při konfliktu s Čínou došla řízená munice během týdne. Produkce klíčových dělostřeleckých granátů ráže 155 milimetrů přes několikaletou snahu stále neběží hladce. A čínské loděnice dokážou produkovat 200krát více lodí než ty americké.
I čelní představitel Bidenovy administrativy, národní bezpečností poradce Jake Sullivan, označil za své největší překvapení ve funkci zjištění, jak obtížné a zdlouhavé je znovu naplno nastartovat americký obranný průmysl.
Po naprosto suverénním průběhu amerického vojenského zásahu proti Íránu se to zdá na první pohled nepravděpodobné, ale vnímaná či skutečná americká neschopnost vést válečný konflikt na více frontách bude zásadně ovlivňovat i budoucí rozhodnutí Washingtonu.
I proto by bylo předčasné předpokládat, že dny Elbridge Colbyho jsou sečteny. Ano, podle všeho v otázce zastavení pomoci Ukrajině překročil míru a dostal se do konfliktu přímo s Donaldem Trumpem. Navíc v době, kdy americký prezident signalizuje netrpělivost s Vladimirem Putinem a zároveň větší míru solidarity s Ukrajinou.
Jde ale o trvalou změnu kurzu nevypočitatelného vládce Bílého domu? O tom se můžeme dohadovat i dalšího tři a půl roku, které chybí do konce jeho mandátu.
Jak ostatně řekl i bývalý Trumpův poradce John Bolton: „Nevím, co Trump udělá příští den – a on to neví také.“
